Článek
Nevím, jak spí vaše kočky. Ta moje se nejspíš v minulém životě živila jako hadí žena v cirkuse. Nebo ji někdo špatně složil podle návodu, ze kterého vypadla stránka s obrázkem páteře. Viděla jsem už lecjaké fotky, včetně koček, které vrostly do žebroví radiátoru nebo se považují za netopýra. Každopádně právě teď sleduju Ginny dost nevěřícně. Hlava visí dozadu, tlama je otevřená, jedna tlapka míří ke gramofonu, druhá patrně k misce s granulemi. Zadní nohy tam prostě neuspořádaně stojí - jak může kočka spát s končetinami kolmo do vzduchu a neunavit se? Neodolám a podrbu břicho. Zívne a já mačkám spoušť. Výsledek vidíte na úvodní fotce. Kdybych takhle usnula já, ráno mě odvážejí na neurologii. Ginny vstane, protáhne se a jde shodit něco ze stolu.
Břicho vzhůru. Projev důvěry, nebo provokace?
Člověk by čekal, že zvíře, které má v sobě pořád kus divokého lovce, bude spát stočené v klubíčku, nejlépe s jedním okem otevřeným. Jenže domácí kočky si často vybírají polohy, které vypadají, jako by právě definitivně rezignovaly na pud sebezáchovy.
Lehnout si na záda a odhalit břicho přitom není úplně bezvýznamné. Právě na břiše má kočka citlivé a zranitelné části těla, které si při nebezpečí instinktivně chrání. Pokud se tedy doma rozvalí vzhůru nohama, může to být dobré znamení. V daném prostředí se pravděpodobně cítí natolik bezpečně, že si takovou polohu dovolí.
Samozřejmě to neznamená, že se jí smíte okamžitě vrhnout na břicho a začít ho drbat. Mnohé kočky by takové nedorozumění vyřešily rychlou lekcí sebeobrany. Já ovšem občas neodolám, tak, jako právě teď. Ginny se probudí, mohutně zívne, ale místo očekávaného kousnutí mě obejme předními packami. Přitáhne si ruku k sobě a začne ji důkladně čistit svým drsným jazykem. Jako bych byla zanedbané kotě, které se neumí pořádně umýt.
Jak může být někomu pohodlně v takové poloze?
Kočky mají proti nám jednu značnou anatomickou výhodu. Jejich páteř je mimořádně pohyblivá a ramenní pletenec je uspořádán jinak než lidský. Klíční kosti jsou malé a nejsou pevně spojeny s ostatními kostmi tak jako u člověka. Díky tomu mají přední končetiny velkou volnost pohybu. K tomu připočtěte pružné svaly a šlachy a dostanete živočicha, který se dokáže protáhnout úzkým otvorem, otočit se ve vzduchu a usnout s hlavou v poloze, ze které bychom my kolem čtyřicítky pravděpodobně už nevstali. To ovšem ještě neznamená, že je kočkám příjemná úplně každá poloha, kterou si dokážeme představit. Jen mají poněkud jiné možnosti než člověk, který si při nešikovném otočení v posteli natáhne krk.
A pak je tu teplota. Když se kočka schoulí do klubíčka, zmenší plochu těla vystavenou okolnímu vzduchu a snáze si udržuje teplo. Když se naopak natáhne, může tím usnadnit odvádění přebytečného tepla. Každopádně Ginny si vždy vybere měkký podklad, jakkoliv jsem už viděla i kočky spící na tvrdých a nepohodlných předmětech. V případě Ginny mám podezření, že významnou roli hraje prostý fakt, že gauč je její a my ho smíme používat jen se svolením. Kdyby byl z kamene, bude tu asi taky.
Vědci spočítali, na kterou stranu kočky spí. A pak se pohádali
Když jsem začala pátrat, zda někdo kočičí spací polohy skutečně zkoumá, narazila jsem na hrozně zajímavé zdroje. V červnu 2025 vyšla v odborném časopise Current Biology studie, ve které výzkumníci zkoumali záznamy spících koček. Dospěli k závěru, že přibližně dvě třetiny z nich zaujímají polohu stočenou doleva. A proč by to mělo být důležité?
Podle autorů by takové uspořádání mohlo souviset s fungováním mozkových hemisfér. Pokud kočka spí určitým způsobem, může mít po probuzení výhodnější výhled na možné nebezpečí z jedné strany. Levé zorné pole totiž zpracovává převážně pravá mozková hemisféra, která se u řady živočichů významně podílí na reakcích na hrozby. Jinými slovy, i to, na kterou stranu se kočka stočí ke spánku, by mohlo mít evoluční smysl. Přiznávám, že při pohledu na Ginny jsem si nedokázala představit, z jaké strany by jí měl predátor hrozit, aby ho nepřehlédla. Vědci se ale, jak známo, rádi přou.
V únoru 2026 publikoval Andrew Cooke z britské University of Lincoln v časopise Laterality další výzkum. Podrobně zkoumal kočičí spací polohy na videích z YouTube, fotografiích z Redditu a snímcích z Instagramu. A žádnou významnou převahu levé ani pravé strany nenašel. Výsledky se v jeho souborech pohybovaly velmi blízko poměru padesát na padesát.
Cooke také upozornil na metodologické problémy původní studie. Především na to, že z jediné nahrávky určité kočky nelze zjistit, jakou polohu tato konkrétní kočka skutečně dlouhodobě preferuje. Navíc část původních videí nesplňovala stanovená kritéria.
Největší záhada kočičího spánku zůstává nevyřešená
Vědci tedy stále zkoumají, zda kočky dávají přednost levé či pravé straně, jak funguje jejich spánek a jakou roli při odpočinku hraje bezpečí a prostředí.
Já mám ovšem ještě jednu otázku, na kterou jsem v žádné studii nenašla odpověď.
Jak je možné, že kočka dokáže prospat půl dne v poloze připomínající následky dopravní nehody? Ginny mezitím změnila polohu. Teď má obě zadní tlapky kolmo ve vzduchu a hlavu úplně svěšenou. Co mi to jenom…už vím. Takové ty ceny na mysliveckém plese, co chudery visí nožkama na různých tyčích.
Myslím, že vědci mají ještě hodně práce.
Zdroje:
Isparta, S. a kol. (2025): Lateralized sleeping positions in domestic cats, Current Biology.
https://doi.org/10.1016/j.cub.2025.04.043
Cooke, A. S. (2026): No evidence for lateralized bias or preference in the sleeping positions of domestic cats, Laterality.
https://doi.org/10.1080/1357650X.2026.2633997
