Článek
Zbrojit, nebo nezbrojit?
Kdyby Hamlet byl dneska Čech, jeho věčná otázka by asi zněla jinak: „Zbrojit, nebo nezbrojit?“ A nebyla by to jen slovní hříčka, ale docela zásadní téma – protože na něm stojí, jestli budeme mít budoucnost ve svých rukou, nebo ji necháme na ostatních.
Proč se o tom vůbec bavit?
Každá země potřebuje armádu. To není bonus, to je základ. Otázka není jestli, ale jak velkou. A to záleží na hrozbách.
Pokud by kolem nás bylo bezpečno, stačí menší síla. Ale žijeme v době, kdy se hrozby bohužel zhmotňují. Takže se musíme ptát: je Rusko hrozbou pro nás?
Rusko: strašák, nebo reálné riziko?
Často slýcháme: „Česko je pro Moskvu nezajímavé. Nemáme ropu, plyn ani čipy.“
Jenže to je pohled našima očima. Když se podíváme očima Kremlu, logika je jiná:
- chtějí mít kolem sebe nárazníkovou zónu,
- mají pocit, že jsme jim navždy dlužníci za „osvobození“,
- vidí se jako velmoc s výjimečným posláním,
- a expanze je pro ně i způsob, jak udržet vlastní obyvatele v poslušnosti.
Takže ne, nejsme „nezajímaví“.
Peníze nejsou všechno
Ano, Rusko má menší vojenský rozpočet než Evropa dohromady. Ale realita je složitější:
- je to jaderná velmoc,
- denně posílají na Ukrajinu stovky dronů,
- jejich zbrojní průmysl běží na plné obrátky, zatímco evropský se teprve rozjíždí.
Nejde jen o peníze. Jde o připravenost, odhodlání a kapacity.
Rakousko a Maďarsko: řeči vs. činy
Často slyšíme: „Podívejte na Rakousko, je neutrální, nebo na Maďarsko, to má Orbána – a nikdo tam nezbrojí.“
Jenže fakta říkají něco jiného:
- Rakousko každoročně navyšuje rozpočet na obranu o 8–15 % a míří na 2 % HDP.
- Maďarsko poskočilo z 1,3 % na 2,1 % během dvou let.
Takže i ti, co naoko říkají „netřeba zbrojit“, ve skutečnosti zbrojí.
„Mně se to netýká“
Spousta lidí má pocit: „Ať si řeší politici, já chci klidný život a peníze radši do důchodů a zdravotnictví.“
A to je pochopitelné. Když někdo řeší základní životní potřeby, těžko se mu vysvětluje, že potřebujeme nové houfnice.
Ale stát musí zvládnout obojí – sociální jistoty i bezpečnost. Bez toho to nefunguje.
Hodnoty, nebo „klid na práci“?
Jsme různí. Někdo chce otevřenou debatu a svobodu, jiný hlavně pořádek a klid. Ale jedno je jisté: když se vzdáme obrany, klid možná přijde, ale za cenu omezené svobody a života podle cizích pravidel.
Stačí se podívat do Maďarska nebo Gruzie.
O čem to vlastně celé je
Zbrojení není jen o tancích, letadlech a rozpočtových číslech. Je to rozhodnutí, jakou budoucnost chceme.
- Otevřenou a demokratickou?
- Nebo život ve stínu cizího vlivu?
A odpověď není jen v Praze, ale i v každém z nás – koho volíme, jaké priority od politiků vyžadujeme.
Závěrem
Historie zná dost příkladů, kdy se žilo v iluzi, že „se nic nestane“. Jenže stát, který sází na přání místo na fakta a přípravu, hazarduje s budoucností.
Proto otázka „zbrojit, nebo nezbrojit“ není akademická. Je to volba, jestli si dokážeme sami zajistit bezpečí, nebo jestli to necháme na někom jiném.
