Článek
Píše se rok 2010 a já pracuji jako case-handlerka v Evropské komisi, na generálním ředitelství pro hospodářskou soutěž (DG Competition). Co to obnáší? Tento úřad má na starosti, aby firmy na evropském trhu soutěžily férově. Jednou z podmínek férové soutěže je, že pokud firma přestane prosperovat, měla by zkrachovat a uvolnit místo zdravějším podnikům.
Já jsem konkrétně pracovala v oddělení, které se zabývalo podporou firem v obtížích. Šlo o podniky, které by měly z trhu odejít, ale pokud splní přísné podmínky, mohou díky finanční podpoře od svého státu pokračovat. Evropská unie žádný centrální fond na záchranu firem nemá – zodpovědnost je na členských státech.
A právě ČSA byly tehdy jedním z těchto případů. Na tomto případu jsem pracovala dva roky (vedle dalších zhruba třiceti), ale tento byl jedním z největších, proto si ho stále dobře pamatuji. ČSA provedly masivní expanzi nákupu letadel pod vedením tehdejšího managementu – což se ukázalo jako strategicky chybný krok. Navíc přišla finanční krize v letech 2008–2009 a nízkonákladové společnosti, podpořené liberalizací pravidel letecké dopravy, začaly prudce růst. Díky tomu sice letenky zlevnily – za což můžeme poděkovat EU – ale tradiční národní přepravci, jako ČSA, se ocitli pod tlakem, na který nedokázali adekvátně reagovat. Někteří se spojili do větších celků, jiní se aspoň částečně přizpůsobili.
ČSA byly však v tak špatné finanční situaci, že by bez zásahu státu zkolabovaly. Česká vláda proto zasáhla a prostřednictvím státní firmy Osinek poskytla ČSA půjčku ve výši 100 milionů eur (cca 2,5 miliardy korun), což byla zhruba hodnota základního kapitálu, s nímž ČSA původně vznikly. Půjčka byla poskytnuta s úrokem 6 %, což česká strana obhajovala posudkem, že jde o komerční sazbu, a tudíž se nejedná o nepovolenou veřejnou podporu. Ve skutečnosti by však žádný komerční subjekt za těchto podmínek nepůjčil.
Nakonec došlo k tzv. debt-to-equity swapu, tedy že Osinek se vzdal svého nároku na splacení půjčky a proměnil ji v kapitálový podíl. Do ČSA tak bez většího povšimnutí veřejnosti přiteklo 2,5 miliardy korun z kapes daňových poplatníků.
V Evropské komisi, konkrétně já, můj německý kolega a tehdejší šéf, jsme měli za úkol posoudit a interně obhájit, zda tato podpora byla v souladu s evropskými pravidly. Kdybychom dospěli k závěru, že nebyla, nařídila by Komise podporu vrátit – což by znamenalo konec ČSA. Po složitém procesu jsme nakonec rozhodli, že podpora je v souladu s pravidly – Evropská komise toto rozhodnutí schválila a vydala: SA.30908 - CSA - Czech Airlines - Restructuring plan (europa.eu) a česká vláda mohla ČSA zprivatizovat ve prospěch Korean Air. Ti však brzy zjistili, že Praha pro ně nebude vhodným hubem, a postupný pád ČSA pokračoval. Trvalo dalších deset let, než aerolinky definitivně zmizely z trhu.
Z ČSA se stane pouhá značka. Tento krok mohl být učiněn už před deseti lety, čímž by se předešlo složitým právním sporům a zbytečnému nalití 2,5 miliardy korun (v tehdejších hodnotě). Politická odvaha ale tehdy chyběla – v té době byla u moci Nečasova pravicová vláda (ODS) a na takto zásadní rozhodnutí nedošlo.
