Hlavní obsah

Plechoví mravenci v Zoo Praha přežívají generace. Návštěvníci je nechtějí ztratit

Foto: Tereza

Když jsem byla malá, připadali mi obrovští. Vlastně si je pamatuji skoro stejně výrazně jako některá skutečná zvířata. A samozřejmě jsme po nich lezli. Jestli se to tehdy smělo, o tom mám určité pochybnosti, ale to už je dnes snad promlčené.

Článek

Po letech jsem kolem plechových mravenců v Zoo Praha prošla znovu. A měla jsem zvláštní pocit, že se mezitím nějak zmenšili. Samozřejmě se nezmenšili oni. Vyrostli jsme my.Pak jsem si všimla ještě něčeho. Kolem prošlo několik lidí a jeden po druhém říkali v podstatě totéž: „Ti tu byli už, když jsem byla malá.“ Přesně to napadlo i mě. A vlastně není divu. První mravenci se v pražské zoo objevili už na začátku 70. let.

Začalo to čtyřmi černými mravenci

Původní skupina měla čtyři členy a jejím autorem byl Jan Bárta. Dlouho se přitom v zoo tradovalo, že mravence vyrobil nějaký kovář pracující pro „kolotočáře“ usazené v Dolních Chabrech. Teprve později se podařilo zjistit, kdo za nimi skutečně stojí. Bárta pracoval jako dělník na Kladně a přivydělával si svářením. Pocházel přitom z rodiny majitelů známého hotelu Šroubek. Ani původní mravenci ale nebyli úplně stejní jako ti, které známe dnes. V průběhu desetiletí se opravovali, upravovali, někteří mizeli a další přibývali. Miroslav Bobek, tehdejší ředitel Zoo Praha, dokonce popsal původní exempláře jako mravence s „pouťově krajkovými zadečky“. Člověk by od několika svařených kusů plechu takovou módní historii asi nečekal.

Na dnešní informační tabuli v zoo je navíc fotografie jejich původního umístění z roku 1988. Pod ní je uvedeno, že autoři čtyř černých mravenců už dnes nejsou známi. U rezavého je situace jednodušší: nového mravence vytvořil v roce 2013 Vítězslav Stoklasa. A právě rezavý mravenec není jen barevným zpestřením černé kolonie. Má představovat jiný druh – mravence otrokářského (Polyergus rufescens). Černí jsou mravenci otročíci (Formica fusca) a v přírodě se mezi těmito druhy odehrává docela drsný příběh. Otrokařští mravenci vyrážejí na nájezdy do kolonií jiných mravenců, kradou jejich kukly a z vylíhnutých dělnic si vytvářejí pracovní sílu.Děti se tedy v zoo mohou dívat na obrovskou kovovou podobu něčeho, co je v přírodě vlastně malou mravenčí válkou.

Foto: Tereza

Informační cedule u mravenců

Jednou zmizeli. Lidé se ptali, kde jsou

Plechová kolonie se během desetiletí stěhovala a měnila. Když se před lety rekonstruovala serpentýna poblíž hlavního vchodu, museli mravenci ze svého místa pryč. A tehdy se ukázalo, jak silně jsou zapsaní v paměti návštěvníků. Zoo začaly chodit dotazy, kdy se vrátí. Podle tehdejšího ředitele Miroslava Bobka jich bylo tolik, že bylo v podstatě rozhodnuto. „Nemohli se nevrátit,“ vysvětloval. Právě plechoví mravenci se podle něj ze všech soch v zoo těšili zdaleka největší oblibě.

V roce 2017 přibyli dva noví. Vytvořil je opět umělecký kovář Vítězslav Stoklasa, tentokrát společně s architektem Janem E. Bártou, synem autora původní skupiny. Po jejich přidání měla kolonie sedm členů. A možná je právě tohle na nich nejzajímavější. Bobek už před lety upozorňoval, že se na rozdíl od běžných soch v čase proměňují. Opravují se, upravují, přibývají a mizí. Jako by byli živí.

V dětské vzpomínce jsou pořád obrovští a strašidelní

Na těch mravencích je ale ještě něco, co žádná výroční zpráva nezachytí. Člověk si je totiž nepamatuje jako umělecké dílo. Pamatuje si je jako součást výletu do zoo. Pro malé dítě byli opravdu obrovští. Měli dlouhé nohy, obrovská těla a stáli přímo u cesty. Bylo možné se jich dotknout, obejít je ze všech stran a samozřejmě se na ně pokusit vyšplhat. Dnes kolem nich projde dospělý člověk a najednou si říká, že vlastně nejsou až tak velcí. Jenže oni se nezmenšili.Jen jsme vyrostli. U mravenců se lidé zastavovují a vzpomínají na vlastní dětství, někdy na fotografie, které si u nich kdysi pořídili s rodiči. Později se na stejné místo vrací se svými dětmi nebo vnoučaty. A to je možná jejich největší kouzlo. Zoo Praha se za půl století změnila skoro k nepoznání. Některé pavilony zmizely, jiné vyrostly, změnily se výběhy i cesty, kolem kterých jsme jako děti chodili. Plechoví mravenci ale pořád čekají u cesty a poslouchají naše nostalgické vzdechy: „Ti tu byli už, když jsem byla malá.“

Zdroje:

https://www.zoopraha.cz/aktualne/ostatni-clanky/10581-dva-nove-netradicni-prirustky

https://www.zoopraha.cz/aktualne/sloupky-miroslava-bobka/10180-uklidneme-narod-mravenci-se-vracej

https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-servis/414354/giganticti-mravenci-se-vratili-do-zoo-praha-opet-hlidaji-nedaleko-vstupu

https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-mravenci-v-zoo-nejen-nestarnou-dokonce-pribyvaji-40184605

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz