Článek
Vznik safari parku
O tento velkolepý projekt tvořený s vášní a entuziasmem se zasloužil tehdejší ředitel
Josef Vágner (1928 - 2000) - český lesník, zoolog, přírodovědec a také cestovatel, objevitel, lovec a zároveň spisovatel a publicista se v roce 1965 stal ředitelem Východočeské zoologické zahrady ve Dvoře Králové, kterým byl až do roku 1983, kdy tuto funkci ze zdravotních důvodů opustil.
Jeho sen byl vybudovat safari v konceptu, kdy africká zvířata se mohou volně pohybovat po rozlehlém výběhu a návštěvníci mezi nimi budou projíždět speciálními autobusy či vlastními auty.
Zjistil si podmínky, umístění zoo, vliv počasí a ovzduší, které byly shledány jako příznivé a poté začal tedy prosazovat specializaci Východočeské zoo na africkou zvířenu za použití přirozeného odchovu. Toto však vyvolalo vlnu nevole a odmítání ze strany ředitelů ostatních československých zoologických zahrad. Jak jinak. Když se někdo v oné době odlišoval, nějak vybočoval, chtěl přijít s něčím novým, neokoukaným, anebo s nějakým zlepšením, nebo s něčím, co by mohlo zaujmout masy lidí, i když by mělo jít jen o snahu potěšit, udělat radost, bylo toto potíráno a dotyčnému házeny klacky pod nohy. Vágner se však nevzdával a vytrvale předkládal argumenty, kdy po rozpadu koloniálních systémů v Africe začínala být tamní zvířata stále více ohrožována a nový koncept zoologické zahrady, který navrhl, může pomoci k záchraně některých živočišných druhů.
Povolení vybudovat zahradu dle svých představ získal v roce 1967. Aby byla napodobena přírodní zákonitost, bylo potřeba zajistit desítky jedinců od každého živočišného druhu s jedním dominantním samcem a několika samicemi. Protože mu toto žádná zoologická zahrada nedokázala zajistit, rozhodl se kontaktovat různá československá velvyslanectví v Africe s žádostí o pomoc s odchytem zvířat. Jediný, kdo mu byl ochoten pomoci byl tehdy čerstvě jmenovaný velvyslanec v Ugandě Jan Štádler, který obstaral kontakty na odchytové firmy a pozval ho na studijní cestu. Vyvstal však další problém s financováním cesty, odchytových služeb a následného transportu zvířat. Ministerstvo zahraničních věcí mu poskytlo devizový příslib ‚celých‘ 50 USD. Musel si tedy poradit sám a k tomu mu dopomohlo to, že se v té době v jeho zoo narodilo osm mláďat tygra bengálského, o které projevil zájem hamburský cirkus Krone a následně je, již vycvičené samotným Vágnerem za pomoci chovatelů, odkoupil za cenu 40 000 USD. Finanční prostředky tedy byly zajištěny a výpravě do Afriky a uskutečnění první odchytové expedice nestálo už nic v cestě.
Roku 1968 vypracoval Projektový úkol na africké safari a rozšíření zoologické zahrady, v němž předpokládal, že se zoo rozšíří až na 70 ha a že v letech 1969 - 1972 dojde k výstavbě pavilonů, výběhů, zimovišť a komunikací.
V letech 1967 - 1976 zorganizoval celkem devět expedic. Odchytem i koupí získal dohromady 1964 zvířat. I když musel na základě dohod část zvířat reexportovat nebo bezplatně předat jiným zoologickým zahradám, pro Východočeskou zoo zůstalo cca 1200 zvířat. Při odchytu se dodržovalo pravidlo pěti minut a dost tzn. když se během té doby, kdy zvíře naháněli ho nepodařilo chytit, tak se od jeho odchytu upustilo. Jeho expedice měly světový unikát i v kvalitě a počtu přeživších. Zvířata, která během těch let dovezl, krom žiraf v celkovém počtu 106, byli ptáci, plazi, různí primáti a kopytníci, gorily, antilopy, zebry a nosorožci.
Osudná noc
Pro podezření na slintavku, kdy toto podezření vykazoval pouhý jeden mladý kus, byla nařízena přísná karanténa a zoologická zahrada byla neprodyšně uzavřena. Všichni, kdo byli toho dne v zoo nesměli objekt opustit. Museli se svléknout, oblečení dát do pytlů, které jim pak zničili, prohnali je jakousi párou, vydezinfikovali od hlavy až k patě a dali pracovní mundúry. Po celou dobu byli přítomni příslušníci STB a milic, kteří nepustili nikoho dovnitř, ani ven. Režim z toho navíc udělal státní tajemství. Na nejvyšších místech padlo rozhodnutí celou věc utajit před spřátelenými komunistickými zeměmi a neinformovat mezinárodní orgány. A to vše z obavy, že by se jim tak uzavřely hranice pro veškerý zemědělský obchod. Lékaři museli odevzdat veškeré doklady a všechny vzorky zničit. Nikdo o tom nesměl s nikým hovořit. Na nic se neptat, nepátrat a hlavně se neopovažovat si na věc dělat vlastní názor.
Veterináři mezitím nechali vybít některá zvířata v blízkém okolí žiraf, například kapské buvoly nebo přímorožce, aby se zjistilo, zda nejsou také nakažená, což se nepotvrdilo, žádné patologické příznaky slintavky u těchto poražených zvířat zjištěny nebyly a její příznaky nebyly vidět ani u samotných žiraf.
Za zbytečnou oběť padla toho dne i březí Hirola. Jen proto, že ležela a nemohla vstát, protože právě rodila, přežvykovala a zdálo se, že slintá, tak ji prostě zastřelili. A mládě, co bylo v ní se udusilo.
Zabito bylo celkem 49 žiraf, některé byly i březí. Mezi nimi i mláďata, která do té doby neopustila svou ubikaci a jejich první cesta vedla na smrt. Namísto slunečních paprsků byla osvětlena prudkým světlem reflektorů a poté přišel smrtící výstřel. Svědci popisují, že při jejich střílení stříkala krev několik metrů vysoko a tratoliště krve bylo 15 cm vysoké. Posledního zabili samce, který se na samém začátku odmítal hnout, asi cítil onen zlý úmysl a nechtěl své stádo vést na smrt. Byl zabit několika ranami, protože jedna rána k jeho usmrcení nestačila.
Tolik úsilí, tvrdé práce, naděje a víry. A následných úspěchů. Vágnerova zoo byla vyhlášená. Do toho přišla rána v podobě zlovůle tehdejšího režimu poháněna závistí a zbabělosti mísená s arogancí moci a diletantismu - 31 dní hrůzy a naprosté bezmoci. Tuto tragickou událost popisuje Josef Vágner ve své knize Rádžové indických džunglí (1996).
Východočeská zoo se stala chovatelem největšího stáda žiraf chovaných v zajetí, ale po této tragedii se až do dnes nepodařilo tohoto počtu dosáhnout. Dnes chová královédvorská zoo celkem 28 žiraf.
Zimní expozice žiraf síťovaných, Safari park Dvůr Králové
Kniha
O smutném osudu žirafího stáda ve Dvoře králové se o pětadvacet let později dozvěděl od jednoho opilého důstojníka tajné policie v důchodu skotský novinář a spisovatel žijící v Africe Jonathan Magnus Ledgard a na jeho základě napsal román Žirafy (2007), který se stal světovým bestsellerem. V roce 1999 totiž žil a pracoval v Praze jako korespondent časopisu The Economist. Při shromažďování podkladů pro knihu se mu podařilo setkat s celou řadou lidí, kteří o této události do té doby odmítali mluvit. Sešel se dokonce i s jedním ze dvou myslivců, kteří byli donuceni stádo postřílet.
S přípravou knihy mu pomáhala novinářka Kateřina Zachovalovámající k jeho zjištěním přístup. Napsala článek Žirafy na odstřel, který vyšel v dubnu 2006 v Lidových novinách a je taktéž autorkou reportáže Masakr žiraf ve Dvoře Králové, která vyšla 17. září 2007.
Píseň
O této tragédii se po revoluci dozvěděl také slovenský zpěvák Peter Nagy, jemuž tento příběh ulpěl na duši a nosil v sobě celé roky a vždy, když hrál poblíž Dvora Králové, anebo jen projížděl okolo, říkal jsem si, že o tom jednou napíše píseň. Tak se stalo v roce 2018 a píseň 50 žiráf o kráčejících totemech přírody, jak sám žirafy nazývá, se stala součástí jeho alba Pianko. Touto písní vzdává hold vznešeným zvířatům, která doplatila na lidskou hloupost, strach a krutost, poukazuje na špatné chování některých lidi k přírodě a zároveň varuje před námi samými. A právě díky této písni jsem se o této hrůzné události dozvěděla. Přiznám se, že napoprvé jsem ji ani nedoposlouchala, jak mi z ní bylo smutno. Prostě to nešlo. Hned první sloka mi vehnala slzy do očí.
Päťdesiat žiráf pána Vágnera,
kráčajú po nebi, jedna sa obzerá,
že prečo nemohli, zostať na zemi,
čítaš im v očiach: To ste vy - ľudia…
Tklivá melodie, naléhavá slova, která při znalosti této události chytá za srdce a zároveň varuje.
Príde deň keď táto zem vás ďalej neunesie…
Hrozba slintavky v roce 2025
Ironií osudu je, že se slintavka v polovině března tohoto roku vyskytla na farmě v jedné maďarské obci a odtud se virus rychle rozšířil směrem k rakouským hranicím a na Slovensko. Tam zasáhl čtyři stáda v okrese Dunajská Streda a na konci března pak bylo potvrzeno i páté slovenské ohnisko v 60 kilometrů vzdáleném Plaveckém Štvrtku. Epidemie se tak přiblížila i k českým hranicím. Česko, Rakousko i další evropské státy zavedly přísná preventivní opatření a omezily provoz na hraničních přechodech. Nákaza díky tomu zatím nepřeskočila do dalšího státu. Konkrétně královéhradecká zoo přijala jistá preventivní opatření a přesunula na jiný termín Safariběh ČSOB. Jak by se však postupovalo dnes, kdyby nastala totožná situace? Jistě ne tak, jak tomu v té osudné noci roku 1975. Doufejme, že takovýto zločin na zvířatech se nebude již nikdy opakovat.
Zdroje:
https://www.youtube.com/watch?v=3IScjKy4ruY
http://www.people.cz/mag/cs/articles-detail/aid-11631
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_V%C3%A1gner_(zoolog)
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/207452801240035/cast/113566/
https://www.tvnoe.cz/porad/16442-sedm-vyprav-josefa-vagnera-tragedie-ziraf
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/desitky-ziraf-ve-dvore-kralove-vystrileli-za-noc-bylo-to-una/r~9c15e4b82de911e8aca5ac1f6b220ee8/
https://zpravy.aktualne.cz/datavize/slintavka-a-kulhavka-utoci-podivejte-se-co-virus-vyvadi-v-te/r~18b1ab0a16c311f0a26cac1f6b220ee8/
