Článek
Musím říct, že tato novinka mě velmi překvapila. Občas se setkávám s placeným obsahem, tedy narazím na nějaký článek, ať je to kdekoli na internetu, který se tváří zajímavě, jak tématem, tak úvodním slohem, a tak kliknu čtu a čtu a najednou…dál mě to nepustí. Zamčeno, jestli chceš číst dál, zaplať. A co se stane? Zase kliknu zpátky nebo rovnou naštvaně najedu na pomyslný křížek a celý článek a můj zájem ho číst nadobro pohřbím.
Abych nevypadala jako škrt, já to na jednu stranu chápu. Dříve, když jsme si chtěli přečíst nějaký článek, na který nás lákaly titulní stránky tištěných médií, museli si příslušný časopis zakoupit. A nic divného to nebylo, natož o tom polemizovat. Ale v té digitální podobě je to takové…já nevím…zkrátka, jak je toho všude moc, tak si říkám, že si to určitě přečtu i někde jinde. Sice to může být nějaký rozhovor, reportáž, kterou nikdo další neudělal, ale mně osobně to za to nestojí. Tedy zatím jsem nenašla nikoho, kdo by mě natolik zaujal, že bych mu za jeho obsah chtěla platit.
Ale jak tak pozoruji, hodně lidí si na to ještě nezvyklo. Kolikrát dá někdo odkaz na svůj článek na sociálních sítích, který je ovšem zpoplatněný a reakcí jsou udivené až mírně rozladěná konstatování: „Ale to je za paywallem.“ „Ano. Redakce musí z něčeho žít.“ Je ihned odpovězeno v tomto duchu.
A teď to dorazilo i sem, na blogovací platformu, kde píší povětšinou amatérští nadšenci do a mají možnost si svůj článek také zamknout a kdo nepustí chlup, tak si ho nepřečte. Tedy jsem si říkala, že tuto funkci zde asi nikdo používat nebude a když, tak možná nějaký redaktor, který je již zavedený a píše i sem, anebo se bude jednat o téma určené pro širší skupinu. Určitě ho nezamkne taková Bára Divá a jí podobné. Na to bych vzala jed, že ne!
První zamykací vlaštovka - Legendární Medvěd
Na pár článků tohoto autora jsem zde již narazila, ale dle toho, co jsem od něj dosud četla a frekvence jeho publikace to bude zřejmě jakýsi jeho osobní názor se špetkou polemiky, věcné, ale bez duše. Jestli má pan autor přímo zkušenost ze svého okolí, nemohu posoudit. Ale už jen ten název je zavádějící. To je jako podobná tvrzení, jakože maminky chodí na mateřskou a poté rodičovskou na tři a více roků. Dokonce mohou být s dítětem doma až do sedmi let. A nevážit si toho. Anebo se už do práce vůbec nevrátit. Pokud má nějaký svůj stálý pevný příjem a hodného partnera, který bude tolerovat její doživotní „válení si šunek doma“.
Jinak nevím, proč by si toho neměly vážit (pokud to není jen provokace), hlavně o tom tehdy vůbec nepřemýšlely, to spíš teď ženy srovnávají, že dříve chodily ve věku, kdy to bylo akorát a mohly si užít důchod. A teď musí pracovat déle a důchodu se třeba ani nedočkají, anebo budou tak udřený, že odchod do důchodu bude jen trvalá rekonvalescence nebo ještě „lépe“ udržování při životě. Tehdy byly vitální a mohly být nápomocny svým dcerám s jejich dětmi. A že byly. Což dnes už je spíše výjimka. Právě pro ten zvýšený věk odchodu do důchodu.
Ale nevím. Článek jsem nečetla, protože se mi za něj nechce platit. Dokonce částku, která je vyšší, než u zavedeného mediálního webu (koukla jsem na první, co mě napadl).
Já si totiž myslím, že při té obrovské konkurenci, která zde je (přes 8 tisíc zaregistrovaných autorů, i když asi nepublikují všichni pravidelně), ale i jinde, můžeme být rádi za každého, kdo si náš článek přečte a ne ho ještě zamykat. Jen můj pohled. Jak to vidíte vy?
