Článek
Turecká mastichová zmrzlina neboli dondurma má úplně jinou konzistenci, než na jakou jsme zvyklí. Je pevná, netaje, neroztéká se, ale táhne se jako karamel. Dokonce se dá krájet nožem nebo natahovat jako žvýkačka. Vyrábí se z mléka, cukru a dvou jedinečných přísad.
První z nich je salep, což je moučka získávaná z hlíz divokých orchidejí, konkrétně vstavačů, rostoucích v horských oblastech Turecka. Ten funguje jako silné zahušťovadlo, které na sebe váže tekutinu a vytváří onu gumovou strukturu.
Tou druhou je masticha, a to je pryskyřice ze stromu řečíku lentišku. Ta dodává zmrzlině nejen další stupeň pružnosti, ale především nezaměnitelnou lehce pryskyřičnou vůni. Chutná jemně mléčně, trochu nasládle a masticha jí dodává zvláštní tóny s nádechem borovic. Klasická verze je však vanilková, ale v Turecku ji můžete ochutnat i s pistáciemi, kakaem nebo ovocem. Je natolik hutná, že se konzumuje i pomocí příboru.
Podávání dondurmy na talířku v cukrárně. Musí k ní být příbor.
Historie
Dondurma se začala vyrábět ve městě Kahramanmaraş. Tam ji místní vyráběli už před staletími a dodnes se jí říká Maraş dondurması. Odtud se rozšířila po celém Turecku.
Lidé z horských oblastí v minulosti připravovali zmrzlinu ze sněhu, kozího mléka, pryskyřice a prášku ze sušených orchidejí. V jihovýchodním Turecku byla zmrzlina hutnější a lepkavější.
Dnes ji najdete nejen v Istanbulu, ale i v Dubaji, Londýně nebo New Yorku. Turecká značka MADO (Maraş Dondurması) ji vozí do desítek zemí světa.
Dondurma v krabičce. Jen nakrájet.
Hra se zmrzlinou
Při pouličním prodeji do kornoutu musí zákazník podstoupit zkoušku trpělivosti a kooperace, než ji dostane, protože prodavač se zmrzlinou všemožně hází, natahuje ji a dělá s ní různé kejkle, kdy mu ji dává a ten, když se pro ni natáhne, tak mu s ní ucukne, zatočí s ní, obrátí vzhůru, podá prázdný kornout, anebo mu v ruce zůstane jen ubrousek. A to se opakuje několikrát a někdy to trvá déle, než by bylo zdrávo.
To, co turisté (někteří) vnímají jako zábavnou pouliční show má svůj pragmatický základ. Zmrzlina je totiž tak tuhá a lepivá, že s ní musí neustále pracovat a hníst ji dlouhými kovovými tyčemi, aby zůstala vláčná a dalo se s ní manipulovat. Za manipulací se zmrzlinou je mimo jiné potřeba uchovat mléčné výrobky v horkém klimatu. Show tedy není jen divadlem pro turisty, ale demonstrací unikátních fyzikálních vlastností tohoto dezertu, kdy tímto prodavač ukazuje, že jeho produkt je poctivý, drží na tyči a nespadne ani když se obrátí.
Zážitek, nebo trauma?
Dondurma je tradiční zvyk, který by měl být hlavně veselým zážitkem, pro někoho se však může stát traumatem na několik let.
Na Redditu jsem našla příspěvek paní, která byla v Turecku poprvé se svým přítelem a nevěděla o této tradici a doprovodném programu předcházející vydání zmrzliny:
Byla jsem jednou v Turecku a můj bývalý přítel mě pozval na zmrzlinu od pouličního prodejce. Tito ji pořád nějakým trikem berou. Téměř jsem se rozbrečela a odešla. Prodejce a přítel se u toho skvěle bavili, jak mě vidí trpět. Stalo se to před 20 lety a pořád mi to nepřijde vtipný. Byla to moje první cesta do Turecka a o téhle zmrzlinové hře jsem nevěděla. Teď už vím, že to je součást představení, ale tehdy se mi to zdálo krutý. Také se mi nelíbí, když se mi někdo dotýká jídla nebo si s ním hraje.
Tradiční zvyk, který pro někoho může být traumatem.
A to jsou dospělí. Kteří již mají plně vyvinutou nervovou soustavu, ale hlavně by měli být odolnější (když jsou dospělí, nebo ne?), oplýv at trpělivostí a smyslem pro humor.
Ale co děti? Těm to prodavači, samo sebou, když už si pro zmrzlinu přijdou, dělají také. Jenže co je na tom nejhorší, že naprosto a zcela neodhadnou tu míru, když už je to dost.
Jako třeba zde:
Ale najdou se tací, co s nimi vyběhnou. Buď se tedy seberou a odejdou a prodejci mají po kšeftu plus zničenou kopu materiálu, anebo vyrazí do boje, kdy se na tyč vrhnou a zmrzlinu jim vyrvou nebo si počkají až na úplný závěr, kdy zase oni provedou „kejkle“ s penězi.
Je to dobrovolné?
Je možné říct, že nechcete doprovodnou show, která se k tomu váže, ale jen zmrzlinu? Našla jsem obě tvrzení.
Takže jsem se zkusila zeptat Režimu AI, který se mi, aniž bych ho zvala, usídlil na Googlu:
Můžete odmítnout show s tureckou zmrzlinou a vzít si jen zmrzlinu a jít?
A odpověď:
Ano, můžete. Prodejci jsou na to zvyklí. Většinou stačí říct krátké „ne“ a požádat o vydání zmrzliny bez žertíků. Zmrzlináři vám pak rovnou dají.
Zábavné triky s natahovací zmrzlinou jsou ale součástí zážitku a kultury.
Pro srovnání, jak tradiční vystoupení vypadá, a jak se dá vyřešit:
No, tak když to říká AI, tak to určitě nebude pravda! Poněvadž mi k tomu příslušné zdroje nedodala! Tedy vlastně dodala, ale ty, které její tvrzení přesně vyvrací. V tomto videu je pán, který právě trpělivě čeká na svou chvíli, kdy se pomstí a udělá to samé s penězi. V tomto videu pán začne prodavači jíst kornoutky a v tomto videu si paní odtrpí celé představení.
Zde je video, kde se říká, že prodavač konečně našel, někoho, kdo si hru opravdu užil. Dokonce je to dítě. Tedy více bylo těch, kteří si onu hru neužívali…?
Zmrzlinovým závěrem…
Lidé jsou různí. Někoho to pobaví, někoho ne a někdo to vnímá úplně jinak, třeba pro autisty to může být velmi nepříjemné až stresující, jak dokládá ona diskuze na Redditu. Problém je, že to prodavač nemůže vědět, ale měl by tedy pozorně sledovat reakce u dotčeného zákazníka a včas vyhodnotit, kdy už to pro něho přestává být zábava a začne se cítit nekomfortně.
A co vy? Šli byste si zahrát hru o zmrzlinu?
Zdroje:
https://www.jidlonacestach.cz/dondurma/
https://www.apetitonline.cz/zajimavosti/dondurma-turecka-zmrzlina-ktera-se-natahuje-jako-zvykacka-nikdy-vam-neroztaje
https://www.reddit.com/r/autism/comments/1ccsn3k/who_else_hates_the_turkish_ice_cream_seller_joke/?tl=cs
