Článek
Příběh praví, že Starý Tom (Old Tom) byl vůdcem skupiny třiceti kosatek nazývané „Zabijáci z Edenu“, které v zálivu Twofold Bay u australského přístavního města Eden naháněly kosticovce do zátoky, kde čekali velrybáři. Ti se jim pak odvděčili tím, že jim dali rty a jazyk velryb. Tato dohoda mezi lidmi a kosatkami se nazývala zákon jazyka.
Pobřežní město Eden bylo původně obsazeno domorodými obyvateli národa Yuin, ale během počátku 19. století se stalo hlavním velrybářským místem pro Evropany. V této době postavil tesař Alexander Davidson a jeho vnuk George Davidson malou velrybářskou stanici vzdálenou asi 7 km na jižním břehu Twofold Bay, což bylo ideálním místo pro založení obchodu.
Velrybářská stanice rodiny Davidsonů postavená v roce 1896
Kosticovci tj. bezzubé velryby mají v horní čelisti místo zubů řady desek tzv. kostice, kterými filtrují kořist z vody. Zahrnují plejtváky, keporkaka, velrybky a plejtvákovce.
Zákon jazyka
Ulovenou mrtvou velrybu nechali velrybáři jen tak plavat ve vodě poblíž břehu nebo ji přímo ukotvili na dno mořského dna. Kosatky si vzali jazyk a rty. Tuk a kosti zůstaly neporušeny pro velrybáře.
Kulturní význam Starého Toma
Vztah obyvatelů Edenu v Austrálii a prvních Australanů s kosatkami sahá přibližně 10 000 let do minulosti. Národy na pobřeží označovaly kosatky za své bratry a považovaly je za reinkarnované předky. Konkrétně domorodé velrybáře. Věřilo se, že kdykoli zemře domorodý velrybář, narodí se kosatka, která v sobě nosí jeho duši.
Jak fungovala spolupráce
Kosatky pomáhaly hledat a zahánět migrující velryby přímo do zálivu a komplikovat jim únik. Skákáním nad vodou a plácáním ocasem dávaly velrybářům znamení. Ti pak skočili do lodi s harpunami a kosatky se často chytily lana od lodi a loď odtáhly tam, kde se velryba nacházela.
Právě Old Tom se stal symbolem celé spolupráce. Podle dobových svědectví byl snadno rozpoznatelný a choval se odlišně od ostatních kosatek. Často plaval před čluny, kroužil zátokou a výrazně dával najevo přítomnost velryb.
V 50. letech 19. století začalo mnoho obyvatel mořského pobřeží pracovat pro komerční velrybáře konkrétně skotské přistěhovalce Davidsonovy. Tři generace rodin Davidsonových provozovaly velrybářskou stanici od roku 1860 do roku 1940. Všechny tři generace tvrdily, že jim při lovu velryb pomáhal Starý Tom. Legenda praví, že Davidsonovy upozorňoval na přítomnost kosticovců v zátoce tím, že plácal ocasem poblíž jejich rodinných chalup.
Partnerství mezi Davidsonovými a prvními Australany náhle skončilo v roce 1901, kdy kosatka ze smečky Starého Toma uvízla na Aslings Beach a tři z nich ji zabili kůly. To je hluboce urazilo, protože věřili, že kosatky jsou jejich předkové, a tak pro Davidsonovy přestali pracovat. Bez domorodých znalostí a pracovní síly se tak podnikání Davidsonových začalo potýkat s problémy.
Následující rok se do Edenu vrátilo pouze sedm kosatek. Někteří věřili, že to bylo proto, že kosatky věděly, že někdo zabil člena jejich smečky. Jiní tvrdili, že to bylo kvůli tomu, že se Davidsonovi potýkali s problémy bez dovedností a znalostí prvních Australanů. A jiní měli teorii, že ostatní členy ulovili norští velrybáři. Ve 20. letech 20. století byl Starý Tom jedinou kosatkou, která se vrátila do Edenu.
Old Tom a velrybáři při lovu
Zrada
Jednoho dne kolem roku 1923 byl George Davidson z třetí generace na lovu velryb se svými sousedy – pastoralistou v důchodu Johnem Loganem a jeho dcerou Margaret. Starý Tom jim pomohl ulovit velrybu malou. Ale blížila se bouře a báli se, že o ni přijdou, tak se rozhodli ji naložit a odtáhnout na břeh, aniž by nechali Starého Toma, aby si z ulovené velryby vzal svůj díl, čímž v podstatě porušili po tisíce let fungující nepsanou dohodu.
Starý Tom se je pokusil zastavit: chytil tažné lano a bojoval o svoji část, která mu náležela. Přišel však o několik zubů. To velrybáře zděsilo. Když Logan zjistil, co způsobili, údajně zvolal: „Ach, Bože, co jsem to udělal!?“
O několik let později…
V roce 1930 byla na břeh vyplavena kosatka identifikovaná jako Starý Tom. George Davidson ho nalezl 17. září bezvládně plovoucí v jižní části Twofold Bay. V ústech měl několik abscesů způsobených chybějícími zuby. Odborníci se domnívají, že příčinou jeho smrti bylo vyhladovění.
Logan se cítil provinile za tehdejší incident a slíbil, že kostru Starého Toma zachová a nechá pro ni vybudovat mauzoleum. Najal George Davidsona a jeho syna Wallace, aby jeho kosti očistili a očíslovali. V lednu 1931 prostřednictvím místních novin svolal schůzi, na níž se jednalo o způsobu uchování a umístění kostry.
Zpočátku byla kostra vystavena v prostorách organizace Twofold Bay Development League v Imlay Street ve městě Eden. Za prohlídku expozice platili návštěvníci jeden šilink a celkem se vybralo 70 liber. Tato částka položila základ fondu, který nakonec v roce 1939 umožnil otevření muzea Eden Killer Whale Museum, kde je kostra vystavena dodnes a patří k nejznámějším exponátům australské námořní historie.
Kostra Starého Toma v Muzeu kosatek, Eden, Austrálie
Co ho zabilo?
Old Tom uhynul v roce 1930 a na vině byla nejspíš dlouhodobá chronická infekce, která se mu stala osudnou. Na kostře v muzeu je vidět, že mu chyběla velká část úst a v čelisti měl obrovskou díru. A protože se živil ústním ústrojím jiných velryb, které jsou plné bakterií, tak se mu dovnitř hluboko do tkání dostaly bakterie z úplně jiných druhů velryb, proti kterým neměl rezistenci, a to je to, co ho pravděpodobně zabilo. Pozdější zkoumání jeho kostry odhalilo silně opotřebované zuby. Podle historiků je pravděpodobné, že si je poškodil při tahání lan a manipulaci s těly velryb vedle člunů. Jeho konec tak byl způsoben kombinací pracovního opotřebení zubů, mechanického poškoení a chronické infekce ze zavlečení bakteriálních druhů, které nebyly součástí specifického a složitého ekosystému v tlamě kosatky.
Kdo skutečně byl Starý Tom?
Old Tom měl několik charakteristických a neobvyklých rysů. Na pohlavně dospělého samce kosatky byl ve skutečnosti docela malý, zejména na jeden z ekotypů živících se savci patřících k největším na světě, přičemž samci dosahují délky 9 m. Old Tom měřil bezmála 7 m, vážil 6 tun a měl extrémně vysokou hřbetní ploutev, která byla nahoře ohnutá doprava. Pravděpodobně to nebyl on, kdo byl vůdcem smečky. Kosatky mají matriarchální sociální strukturu, takže vůdkyní této skupiny byla nejspíš jeho matka nebo babička.
Odhadovalo se, že mu v době smrti bylo 90 až 100 let. Devadesát let je však pro kosatku starobylé číslo obzvlášť u samce. Ve volné přírodě se kosatky obvykle dožívají v průměru 30 až 50 let. Tato čísla jsou však trochu zkreslená, protože samice kosatek samce výrazně přežívají.
Jeden ze způsobů k určení věku divokých kosatek je skrz jejich zuby. Na základě zubů z kostry bylo zjištěno, že mu bylo 35 let. Jeho hřbetní ploutev zachycena na fotografii v době smrti také nesouhlasí s popisy ani s jeho dřívějšími fotografiemi. Na té je výrazně menší a není tam žádný obrat doprava. Kostra v muzeu měří 6,78 m, ale obsahuje několik vyrobených disků, které byly vloženy mezi obratle při jejím sestavení. Nejspíš proto, aby se dosáhlo uváděné délky těla tj. 6,7 m. Dle hřbetních ploutví byly rozpoznatelné další velryby a taktéž pojmenovány. Mnoho jejich jmen bylo odvozeno od zemřelých domorodých velrybářů. Old Tom tak byl pravděpodobně několik kosatek, které byly v různých časových okamžicích zaměněny.
DNA tajemství
V roce 2023 se vědcům podařilo extrahovat a sekvenovat DNA z kostry, aby se pokusili zjistit, jaký je vztah mezi Starým Tomem a ostatními globálními populacemi. Nejblíže je příbuzná novozélandským kosatkám, které pravděpodobně patří k ekotypu s plochými zuby živících se játry žraloků a rejnoků.
Studie nenašla žádné jasné potomky mezi moderními populacemi kosatek v Austrálii, což zřejmě naznačuje, že rodina Starého Toma vyhynula.
K zamyšlení
V přístavu Eden kdysi vzniklo partnerství založené na oboustranném zájmu. Kosatky nebyly podřízené lidem, ale lidé bez nich nedokázali fungovat. Proto je tak fascinující, že právě kosatky dokázaly pochopit princip dlouhodobé spolupráce s jiným druhem. Old Tom byl partnerem a pomocníkem, ale i součástí ekonomického systému, který postupně ničil populace velkých kytovců. Jeho příběh ukazuje, jak neobyčejně inteligentní mohou být mořští savci, ale zároveň i to, jak člověk dokáže proměnit vztah se zvířetem v pracovní mechanismus, využít ho na maximum, ale kvůli vlastním zájmům snadno zahodit léta budovanou důvěru a pevně zavedený řád.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Old_Tom_(orca)
https://en.wikipedia.org/wiki/Killer_whales_of_Eden,_New_South_Wales
https://www.scientificamerican.com/blog/running-ponies/the-legend-of-old-tom-and-the-gruesome-law-of-the-tongue/
https://www.southcoasthistory.org.au/history-stories-nsw-south-coast/john-ronaldson-logan-eden-community-leader
