Co jste možná nevěděli o vosách

Není vosa jako vosa

…aneb každý druh se chová jinak. Dvě naše nejznámější vosy jsou vosa obecná (Vespula vulgaris) a vosa útočná (Vespula germanica). A pak ještě vosa ryšavá (Vespula rufa). Tyto tři jsou vosy krátkolebé (Vespula).

Dále máme vosy dlouholebé (Dolichovespula), do kterých se řadí vosa lesní (Dolichovespula sylvestris), vosa prostřední (Dolichovespula media), vosa norská (Dolichovespula norwegica) a vosa saská (Dolichovespula saxonica). Ale narazit na tyto druhy je už dnes spíše vzácnost.

Vosa obecná má na čele svislou černou linku a žluté linky na hrudi jsou tenké a po celé délce stejně široké.

Vosa útočná má čelo víceméně žluté jen s černou tečkou nebo několika malými tečkami a linky na hrudi jsou rozšířené.

Vosa obecná žije v otevřené krajině, kde loví primárně hmyz, bez kterého nepřežije, hledí si svého a o lidi se moc nezajímá na rozdíl od vosy útočné, která je synantropní a přizpůsobila se životu s lidmi. Jejich kolonie obyčejně hnízdí v zemi, v říjnu vychovají mladé královny a v polovině listopadu vymírají. Tato vosa zakládá nejpočetnější hnízda, která mohou čítat i 10 000 jedinců, ale v současné době se jí moc nedaří.

Zatímco vosa útočná, kterou známe od stánků s občerstvením a odpadkových košů, obtěžuje nás u stolu, kde nám sedá na potraviny a likviduje ovoce, dokáže prosperovat i z lidského odpadu, vosa obecná se pomalu vytratila. Hlavním důvodem je úbytek hmyzu v posledních desetiletích. Přitom takové hnízdo potřebuje k životu ulovit kolem 200 000 much, komárů a housenek denně jinak jen živoří.

Proč nás otravují?

Vosa nás kolikrát obletuje, je dotěrná a působí, že si na nás chce sednout a někdy se to i stane, což mnoho z nás nesnese a obává se bodnutí. Krom toho, že je to otravné to u někoho vyvolává i pocit ohrožení. Vosa však s největší pravděpodobností hledá právě potravu, protože může mít zkušenost, že se v minulosti setkala s člověkem, který jedl něco lákavého a jí se podařilo mu z toho něco vzít a od té doby zkoumá lidi. Vosy mají velmi dobrý čich, kterým se řídí a vůně je neskutečně lákají. Pak stačí, že z lidí cítí svačinu, nějaký parfém apod. a jsme pro ni jako magnet. Také proto nám létají na potraviny a snaží se ukořistit, co se dá.

Vosy jakožto vrcholový predátor mají svoje nezastupitelné místo v hmyzí říši. Proto netřeba panikařit, když se někde objeví její hnízdo. Ve většině případů jsou to vosy, které vůbec nezajímáme, ani naše potraviny, ty zajímají pouze vosu útočnou, která je ta „otravná“ a téměř výhradně může za tu špatnou pověst, kterou mají.

Jak jsou vosy užitečné?

Vosa je vrcholový predátor a živí se zejména dvoukřídlým hmyzem jako jsou mouchy a komáři (až z 90 %), ale i mšice housenky a vše, co pro ně má optimální velikost. Loví tak drobné škůdce, a tím chrání vegetaci. Její nejpočetnější kolonie naloví během jedné hodiny kolem 20 000 kusů hmyzu. Jedna vosí dělnice uloví minimálně 15 kusů za hodinu. Dokáží si poradit i s octomilkou japonskou, která je invazivní a šíří se, napadá například maliny, drobné ovoce ještě na keřích, kde se pak tyto plody postupně rozloží.

Taková sršeň potřebuje výrazně větší kořist, proto se orientuje na hmyz o velikosti vosy nebo včely, a tím zase redukuje jejich stavy a přispívá k tomu, aby se nepřemnožily.

Vosy jsou zásadní pro ochranu lesa. Sbírají zaschlou medovici, buď od mšic nebo puklic, čímž čistí listy a jehličí, které jsou od ní zaschlé a zalepené a tím pomáhají stromům dýchat. Chrání je tak i před houbovými chorobami, které se na cukrech množí.

Vosy jsou také opylovači. Zejména ty dlouholebé, které se živí jen nektarem z květů, medovicí a hmyzem. Dospělý jedinec totiž pro svoji aktivitu potřebuje cukr a hmyz loví jen pro larvy. Tyto vosy jsou u nás nejvíce likvidované, protože hnízdí v půdě, přitom na potraviny a ovoce nikdy nelétají. Navštěvují drobné kvítky, které neopylují včely ani čmeláci, protože se do nich nedostanou. Včela medonosná opyluje monokultury, kde roste velké množství květů jednoho druhu: v úlu předá informaci o místě a všechny včely pak létají opylovat daný strom nebo pole. Čmeláci a vosy vezmou tu kvítek a tam kvítek a dělají tak krajinu pestřejší.

Vosy fungují i jako zdravotní policie, kdy odstraňují mrtvý hmyz a živočichy a jsou i skvělá detekce nemocného včelstva – nemocných, starých a mrtvých včel před úly.

A jak je to s jejich útočností?

Vosy samy od sebe neútočí jen v sebeobraně, pokud se cítí v ohrožení a při přímém narušení bezpečnosti hnízda třeba různými otřesy například vibracemi z chůze nebo ze sekání trávy. Pan Luděk Šulda si je roky je natáčí telefonem 10 cm od hnízda, což by mu často neprošlo ani u některých druhů čmeláků a v životě na něho nezaútočily.

Zmačkaná papírová taška prý vosy odradí

Tyto články, a že jich letos bylo, kde radí, že stačí pověsit zmačkanou papírovou tašku mající napodobit vosí hnízdo a že se tak u vás vosy nezabydlí, protože to budou brát, že prostor je již obsazený, poněvadž jsou vysoce teritoriální a nesnesou poblíž jiné hnízdo, neberte vůbec vážně! Dokonce se prodávají přímo makety velmi věrně imitující vosí hnízda, že jsou k nerozeznání od toho, které si vosy samy stavějí s cílem je odpudit.

Pana Luďka Šuldy, specialisty na blanokřídlý společenský hmyz, jsem se na to zeptala:

„Taška, umělé hnízdo, ani staré hnízdo vosy ani sršně od hnízdění neodradí, to je hloupost. Vosy i sršně zakládají jednoletá hnízda a zakládají je na konci dubna vosy a v první dekádě května sršně. Vždy královna sama, žádná jiná hnízda v té době obydlená nejsou. Klidně si postaví hnízdo na starém hnízdě, nebo v sousedství.“

Nálety začínají

Nyní na podzim jsou vosy útočnější než v létě. Souvisí to s cyklem vývoje hnízd. Vosy na podzim chovají svou pohlavní generaci – mladé královny a samce. Musí předat svoje geny, takže musí svá hnízda mnohem více bránit, protože mnoho predátorů má spadeno na jejich tučné larvy, kterých může být v hnízdě třeba i 2 kg a chtějí se vykrmit na zimu. Třeba jezevec, kuna nebo liška vyhrabávají jejich hnízda, funí u toho a vydechují oxid uhličitý, který vosy nesnesou a berou ho jako hrozbu. Proto, když na ně foukáme my ve snaze je odehnat, může je to natolik podráždit, že nás bodnou. Tedy i pes se může stát terčem jejich útoku, když se třeba na procházce zatoulá k jejich hnízdu.

Na konci léta je často odháníme od jídla. Souvisí to s přírodou, kdy častěji prší a déšť vosám spláchne medovici z listů, která je jejich přirozeným zdrojem cukru. Odháníme tedy v podstatě jen vosu útočnou. V této době její hnízdo dosahuje vrcholu, kdy kolonie čítají několik tisíc jedinců a jejich spotřeba potravy je obrovská.

Možná, když pochopíme jejich životní cyklus, kdy v přírodě vykonají spoustu dobrého, budeme na ně nahlížet jinak.

Zdroje:

článek je sepsán na základě poznatků Luďka Šuldy, specialisty na blanokřídlý společenský hmyz

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vosa