Článek
Zpráva na Bakalářích
Minulý týden jsem dostala obsáhlejší zprávu ze školy, kam chodí můj syn (1. třída), že se na prvním stupni objevuje určitá nápodoba v chování dětí, kterou aktuálně zaznamenali ve třetích třídách.
Děti se oslovují jmény hlavních postav, hrají podobné hry, do školy chodí ve stejném oblečení apod.
Pro mnohé asi nic nového, jak jsem se dočetla v učitelských skupinách na sociální síti Facebook. Řešili toto již s příchodem první řady a nyní je na světě druhá, a tudíž opět zvýšený zájem o sledování tohoto seriálu. Zajímaly mě názory právě učitelů, kteří se musejí potýkat se zjištěním, že jejich žáci tento seriál sledují a hlavně přímo ve škole napodobují a jak k tomu ze své pozice přistupují. Ve většině případů se pozastavují nad tím, že je vůbec toto dětem umožněno sledovat a shodují se nad tím, že rodiče mnohdy ani nemají tušení, že se jejich děti na tento seriál dívají. A pak jsou tací, kteří ho sledují společně se svým dítětem. Dokonce v maskách, kostýmech. Prostě si udělají rodinné domácí kino. Kupují jim „olihňový“ merch, opatří i takový kostým na školní maškarní bál.
To já v jejich věku
Když si vzpomenu na své dětství, kdy největší zločinec byl ten, co zastřelil Vinnetoua a jak jsem dychtivě a se zaujetím sledovala francouzskou televizní soutěž Klíče od pevnosti Boyard a na stole měla od přesýpacích hodin přes zlaťáky v měšci přes klíče všemožných tvarů, umělé hady, pavouky a všelijaké hlavolamy, tak se musím pousmát. Tedy té vášni a zaujetí. Jsem ráda, že tehdy byly dostupné takovéto a podobné pořady. Pokud ale zavzpomínáme, dají se zároveň najít i ty znepokojivé. Filmy, pohádky i různá vyobrazení.
Například filmová díla Juraje Herze také zrovna nenechala dětskou duši v klidu. A co takové pohádky od Erbena nebo Němcové? Ty kdyby se zfilmovaly in natura, tak by si s některými horory nijak nezadaly. Vzpomínám si i na jednu, ale název si již nepamatuji, kdy byla čarodějnice roztržena koňmi a pak záběr na její vnitřnosti, po kterých lezli hadi. Záběr roztržení byl ještě zpomalený, střeva letěla vzhůru do nebes a pak ta urvaná ruka, co se táhla na laně za utíkajícím koněm celý výjev dokreslila, to vidím dodnes. A to bylo, prosím pěkně, v denním vysílaní. Pohádka. Pamatuji, že mi bylo nějakou chvíli nevolno. Anebo jsem viděla film s vlkodlakem, myslím, že od Johna Landise, ke konci byla scéna na koncertě, kdy někomu utrhl hlavu. To jsem byla také nějakou chvíli poněkud nesvá. A opět, běželo to v televizi přes den. Na pouti býval v podobě malůvky na autodromu vyobrazen Freddy Krueger. Za zmínku jistě stojí hra Mortal Kombat od Segy a její herní prvek, ale to je pouze pro skutečné znalce, kdy za použití určité kombinace tlačítek na klávesnici můžete protivníka při konečném vítězství v souboji navíc jako bonus dorazit zvláště brutálním způsobem. Fatality. Zaregistrovala jsem u dvojky. Hra je z roku 1993. A tato „vychytávka“ není jen u Segy.
Dívat se z pracovních důvodů
Někteří učitelé tento seriál ani neznají a jen kvůli této situaci se na něj podívají, ač by je to jinak nenapadlo. Stejně tak rodiče, kteří se to dozví třeba až na třídních schůzkách a musí si název seriálu poznamenat a pak teprve hledají, o co jde.
Mým dětem bych toto nikdy nepustila a vadí mi, že je to již tak masově rozšířené a objevuje se i v různých dalších podobách jako součást, symbol, reklamní předmět a právě se tak může objevit i tam, kde byste to nečekali. I když jde jen o úryvek. Nejznámější je asi scéna s velkou pannou, co střílí po nebohých soutěžících, když nedoběhnou včas a pohnou se.
Dítě například sleduje animovanou pohádku určenou jeho věku na Youtube a do toho skočí reklama a v ní trailer na tento seriál. Anebo jsou jeho postavy, většinou ty s červenými uniformami, zasazeny do jiných příběhů pro děti. Zaregistrovala jsem i recepty na sušenky, co jsou v seriálu jako součást jedné hry. Však je to cool, no ne? Takže se prodávají formičky, trička, převleky, figurky, klíčenky a další.
Moje dojmy
Já osobně tento žánr nevyhledávám, nepatří mezi mé oblíbené. Nakonec ale většinou zvítězí zvědavost, když se něco intenzivně propaguje. Zpravidla mi to ale trvá pár let. Protože pokud se něco aktuálního neustále cpe horem dolem, tak mě to spíše odradí. Takže Hru na oliheň jsem viděla až v minulém roce někdy na podzim.V prvé řadě musím říct, že jsem čekala vyloženou kravinu a klasickou vyvražďovačku s absencí řádného děje. Tak děj tam je, řekla bych i k zamyšlení, ukázková přehlídka charakterových vlastností a toho, jak se kdo v jaké situaci zachová, když je pod tlakem a jde mu o život. Jenže děti ten děj a jeho hlavní myšlenku a jakési poslání sotva pochopí. Ty právě uvidí jen ty násilné a brutální scény a pak si na ně hrají se svými vrstevníky. To, že jsou zaobalené do dětských her, je velice zrádné. Přitom na tomto principu stojí různé vyřazovací soutěže např. Survivor, ale tam se nezabíjejí. Hra na oliheň vznikla i jako reality show, kde se však soutěžící eliminovali střelením barvy na jejich oděv. Že ta u dětí nezabodovala. Tím by se řešilo mnohé.
Jak působí na děti
Samozřejmě záleží na věku a jejich založení. Nemyslím si však, že by byl příliš velký rozdíl v tom, když ho vidí tajně, anebo je to s dovolením rodičů. Nepříjemně jim z toho může být tak i tak a vyvolat pozdější negativní reakce a projevy. U toho prvního případu jde o „zakázané ovoce“ a pokud mu to způsobí nějaké trauma, tak to hned neřekne a dál tají, což ničemu neprospívá. S dovolením rodičů, pro mě osobně je to nepochopitelné, je ale zase možnost kontroly, mohou o tom mluvit, přetočit nějaké scény, popřípadě vypnout. Osobně si myslím, že pro děti prvního stupně toto sledovat vhodné určitě není! Rozhodně jsou lepší věci, co mohou společně sdílet, z čeho se těšit. Jenže toto je momentálně „in“ a snadno dostupné, což je jedna z věcí způsobující problém.
Učitelé a rodiče ve vzájemné spolupráci
Jsem moc ráda, že učitelé k tomu nejsou lhostejní a přemýšlí, jak s tím naložit, přestože si myslím, že je to především na nás rodičích toto ohlídat. Jsou učitelé, kteří to s dětmi proberou, zahrnou třeba do občanské nauky v rámci etiky apod. Jenže to lze až se staršími dětmi na druhém stupni. Zatahování těchto modelů z momentálních hitů Netflixu do prostředí škol a dalších vzdělávacích zařízení má nepříznivý vliv na dětský vývoj a celkovou atmosféru a jak pro učitele, tak děti, kteří se toho účastnit nechtějí, je to přinejmenším obtěžující. Mezi rodiči a učiteli by tak měla fungovat vzájemná spolupráce. Dialog. Jasně si říct, jak k tomu přistoupit a co od toho kdo očekává. Na naší základní škole se v programu určeným rodičům chystá téma „V čem naše děti frčí“, tak jsem zvědavá, jakými dalšími zálibami oplývají zlatíčka školou povinná.
Závěrem
Vážně to těm učitelům nezávidím. Pamatuji si, jak jsem na praxi v mateřské školce v roce 1999 viděla hrát si děti na godzillu. Tehdy to byl hit. A byla jsem z toho docela rozčarovaná. A to chlapeček jen honil ostatní děti s ručičkama v pozici pařáty. Teď si pomalu říkám: „Zlatá godzilla.“ Pevně doufám, že nebudu za dalších dvacet let říkat: „Zlatá oliheň.“
Zdroje:
informační zpráva s prosbou o spolupráci od školního poradenského pracoviště naší ZŠ
veřejná skupina pro učitele na sociální síti Facebook a příspěvek o sledování seriálu Hra na oliheň spojenou s problematikou násilí z r. 2021
https://www.svetreceptu.cz/dezerty-a-sladkosti-recepty/hra-na-olihen-dalgona-susenky/exztwjx1-8a0a1-053268-a8af9-3rkqgctw
Webové stránky Pro Merch - Hra na oliheň
