Článek
Má být učitel hodnocen pouze podle toho, jak se chová ve škole, nebo je jeho osobnost předmětem celkového veřejného posuzování?
Tuto otázku otevřela učitelka Jana Dráhová vystupující na sociálních sítích jako Protivná učitelka. Protivná však nikoli na děti, ale na ty špatné učitele, kteří kazí dobré jméno této náročné profese a na ty, kteří vynáší soudy a hodnocení, aniž by věděli, co vše práce učitele obnáší.
Někteří si myslí, že žijeme jako matky představené, takže by nám rádi zakazovali sociální sítě, zábavu, názory a další.
Učitel je člověk jako každý jiný. Má své názory, záliby, radosti i starosti, ale také potřebu vyjadřovat se k tomu, co se kolem něj děje. K různým společenským nešvarům, událostem, ale třeba i k politice. A dělají to jako mnoho z nás i prostřednictvím sociálních sítí. Přesto se v poslední době ukazuje, že právě u učitelské profese bývá hranice mezi osobním a pracovním životem vnímána více kriticky a mnohem citlivěji než u řady jiných povolání.
Sociální sítě umožňují zveřejnit téměř cokoli a kdy se osobní vyjádření může během několika minut dostat i k lidem, kterým vůbec nebylo určeno. A právě sociální sítě tuto otázku ještě více komplikují. To, co člověk zveřejní na svém profilu jako soukromý názor, může být vnímáno úplně jinak ve chvíli, kdy se o něm začne mluvit v souvislosti s jeho povoláním. Fotografie z večírku, ostrý komentář k aktuálnímu dění, ironická poznámka nebo vyjádření k určité společenské otázce mohou vyvolat reakce, které vůbec nepředpokládal. Příspěvek se tak může dostat k rodičům žáků, kolegům nebo vedení školy a osobní záležitost se může změnit v záležitost profesní.
Pod drobnohledem veřejnosti
Učitel či jiný pedagogický pracovník, protože mu jsou svěřeny děti a má podstatný podíl na jejich budoucnosti, kdy má za úkol předat jim vědomosti i určité morální zásady, je zřejmě proto posuzován přísněji, protože za ně nese po určitou dobu odpovědnost a jde o osobu mající na ně značný vliv. Ale, to přece mají i rodiče, ne? Jak to, že se pohoršujeme třeba nad tím, že nějaký učitel něco někde napíše na sociální síti, projeví svůj názor, kdežto u rodičů to takový zájem nevzbudí? Naopak je kriticky posuzován ze strany těch rodičů, ale i školských influencerů, kteří se na toto speciálně zaměřují a jejich kontent tvoří z velké části i to, že vyhledávají statusy učitelů nebo jen jejich komentáře, pořídí si screenshot a vloží na svůj profil, kde dle tohoto jediného komentáře hodnotí, jaký je učitel a jak přistupuje ke svým žákům, aniž by je osobně znal. Z jednotlivého příspěvku se tak stane záminka k posuzování celé jeho osobnosti. Protože veřejnost má sklon k tomu vytvářet si rychlé závěry na základě útržků informací, čehož si jsou tito influenceři dobře vědomi. Jeden komentář tak může zastínit roky kvalitní práce, jedna fotografie převáží zkušenosti desítek žáků a jeden nešťastně formulovaný výrok začne být považován za důkaz toho, jaký učitel jako člověk ve skutečnosti je.
Je však toto spravedlivé? Skutečně můžeme poznat člověka z několika příspěvků na sociální síti? A měli bychom z nich vyvozovat závěry o jeho schopnostech, charakteru i vztahu k žákům? Opravdu je pro veřejnost tak důležité, jak se učitel projevuje v online prostředí nedej bože dokonce tvoří obsah na sociálních sítích? Tedy má svůj profil, na kterém pravidelně sdílí své názory a pohledy na různé situace i třeba právě problematiku školství. Možná to je ten rozdíl? Postovat fotky z dovolené jako soukromá osoba je v pořádku, ale vyjadřovat se přímo k problémům školství už ne? Anebo je to právě naopak? Měl by, dle společnosti, psát jen o škole nejlépe té své, a tak ji co nejlépe prezentovat? A to nejlépe bez fotek svých žáků, anebo jen se souhlasem či zamazaným obličejem. Protože se tyto fotky mohou lehce zneužít, stát se zbraní pro ty, kterým se nelíbilo, co učitel někde napsal a použil je nebo přímo jeho obsah ve formě screenshotu na vlastním profilu a ve svém postu v úplně jiném kontextu, aby dotyčného učitele zostudil a poškodil tak jeho pověst. Anebo mu jen znepříjemnil den. Hned po ránu, kdy se chystá do školy učit.
Učitelství je povolání, nikoli zrušení osobní identity
Učitel by neměl být nucen přestat být sám sebou jen proto, že vstoupil do školy. Odkládat svou osobnost a až po skončení vyučování se zase proměňovat v někoho, kdo smí žít bez obav, že jeho soukromé jednání bude jednou posuzováno očima rodičů nebo žáků. Což se ovšem děje, protože i po skončení vyučování se na něj upírá kritický pohled, obrací se na něj rodiče prostřednictvím emailů a zpráv.
Na druhou stranu je učitel vnímán jako morální maják, jehož práce nespočívá pouze v předávání vědomostí, ale podílí se i na utváření postojů, hodnot a představ dětí o světě. Žáci ho pozorují, vnímají jeho jednání a někdy si z něj berou příklad i tehdy, když si to sám neuvědomuje. Učitel proto nese odpovědnost, která se neomezuje jen na to, co řekne během vyučovací hodiny. Ale to zase záleží na tom, zda se někdo vyloženě zajímá o to, co dělá ve svém soukromém životě.
Musí být vzorem za všech okolností?
Kdo vlastně určuje, jak má takový vzor vypadat? Evidentně i ti, jejichž děti neučí. Ti, kteří žijí na opačném konci republiky a nikdy se s ním nesetkají. Ale přesně ví, jak by měl učit, jak by se měl chovat nejen k dětem, ale i ve svém soukromí. Protože: je přece učitel.
Je ovšem nutné rozlišovat mezi tím, co je skutečně problematické, a tím, co se pouze někomu nelíbí. Učitel, který zveřejní názor odlišný od názoru části rodičů tím přece automaticky nezpochybňuje svou odbornou způsobilost. Stejně tak fotografie z dovolené, osobní záliba nebo odlišný životní styl samy o sobě nevypovídají nic o tom, zda dokáže dobře učit. Profesní důvěryhodnost nelze odvozovat od toho, zda učitel vyhovuje představám každého jednotlivce.
Veřejnost v tomto není jednotná. Učitel se tak může ocitnout v situaci, kdy ať udělá cokoli, vždy se najde někdo, kdo jeho jednání vyhodnotí jako nesprávné. Co jeden člověk považuje za nevhodné, druhý vnímá jako naprosto přirozené. Někdo chce, aby se učitel veřejně nevyjadřoval k citlivým tématům. A když, tak aby to odpovídalo jeho představám. Jinak dostane sodu i v souvislosti s tím, že je profesí učitel. Někdo od učitele očekává zdrženlivost, jiný však oceňuje jeho otevřenost a hlavně autenticitu. A to nejcennější, co u učitelů hledám já: lidskost. A že ji nalézám. Což se o mnoha učitelích z mého dětství říct nedá. Ale co se týče učitelů, kteří mají na starost mé děti, jsem více než spokojená.
Shrnutí
V ideálním případě bychom měli rozlišovat mezi člověkem a jeho profesním výkonem. Posuzovat, zda učí kvalitně, jedná se žáky spravedlivě, respektuje jejich důstojnost a vytváří bezpečné prostředí pro vzdělávání. To jsou oblasti, které mají přímou souvislost s jeho prací. Jeho soukromý život by neměl být automaticky přidáván k profesnímu hodnocení jen proto, že je učitelem. Rozhodující by tedy nemělo být pouze to, kde se učitel projevuje, ale především jak, vůči komu a s jakými důsledky. Sociální síť sama o sobě z osobního názoru nedělá profesní provinění. Nebo si myslíte něco jiného?
Záleží na tom, jaké vyznává hodnoty, na způsobu komunikace a vztah k druhým, což se může projevovat v různých oblastech života. Například pokud by učitel na sociálních sítích ponižoval konkrétní žáky, zveřejňoval jejich soukromé informace nebo veřejně podporoval chování, které je v přímém rozporu s jeho povinností chránit děti, nebylo by možné jeho jednání jednoduše označit za soukromou záležitost. V takovém případě už nejde jen o osobní svobodu, ale také o důvěru, bezpečí a profesní odpovědnost.
Učitelé, ale nejen oni, by neměli zapomínat, že sociální sítě mají dlouhou paměť a že obsah zveřejněný v domnění, že ho uvidí jen několik přátel, se může šířit dál a že co se jednou zveřejní, už tam v podobě digitální stopy zůstane navždy. Opatrnost a schopnost domyslet důsledky vlastních slov je více než na místě.
Je třeba hledat rozumnou míru mezi právem na soukromí a povinností chránit důvěru, mezi osobním názorem a profesionálním jednáním, mezi svobodou projevu a respektem k druhým. A především bychom si měli uvědomit, že učitel není pouze učitelem. Je také člověkem, ale mnohdy také rodičem, může mít vlastní názory, měnit je, udělat chybu, žít jinak, než bychom si sami představovali. Jeho profesní kvalita by měla být posuzována především podle toho, jak svou práci vykonává a jak zachází s lidmi, za které nese odpovědnost. Protože způsob, jakým hodnotíme učitele, nakonec vypovídá o nás samotných.
Zdroje:
facebookový profil Protivná učitelka
vlastní úvaha
