Článek
Po tom, co jsem zjistila, že Krampusáci se u nás zabydleli a jsou již nedílnou součástí času vánočního, dokonce už i u nás ve městě, jak jsem psala i co si o nich myslím v tomto článku
a tedy si oddechla, že zase na rok bude od nich pokoj, než jsem uviděla foto jednoho rakouského rohatce z masopustního veselí v Olomouci. Zřejmě se mu ještě nechtělo domů a prosinec mu na vyřádění nestačil.
Ve své zemi chodí Krampusové po horských vesničkách a městech dokonce už od listopadu až do ledna. U nás se začali zjevovat od r. 2012 v Kaplicích. Možná i dříve. Ale toho jsem se nedopátrala.
Jejich představení bývala však jako samostatná akce. Jednalo se o patřičně ohraničené průvody. Kdo měl tedy zájem a pro strach uděláno, mohl se přijít podívat na vřavu ďábelskou, podstoupit riziko zmlácení především v oblasti holenních kostí, únosu dítěte s jeho následným snědením (jak praví legenda) či světelného a hlučného efektu ve vaší těsné blízkosti. Občas sice protrhli zábrany, ale stále byli udržováni v mezích a věděli, co si mohou dovolit a že tu jsou jen na skok. Později se však začali osmělovat a mohli jste je tak potkat během prosince kdekoli. Nečekaně. Třeba si zašli nakoupit do obchodu, někteří si dokonce zkusili markovat na pokladně, zaskočili na plovárnu, nebo do cukrárny na kafíčko. Jenže později začali být zváni i na akce, které s jejich působením nijak nesouvisí a kde, dle mě, nemají co dělat. Jako třeba na akce spojené s rozsvícením vánočního stromu. Vedle našich čertů, kteří se jaksepatří věnovali ve svém pekle hříšníkům, zatímco Krampusáci se poflakovali na náměstí a čekali až si s nimi někdo přijde udělat selfíčko. To, že se jich zejména malé děti bojí a že právě kvůli nim na akci někdo nepůjde, anebo si ji neužije tak, jako kdyby tam nebyli, je nijak netrápí. A to je to, co mi vadí. Ta nemožnost si vybrat zda je chceme potkat či nikoli.
Někteří namítnete, že co třeba Santa Claus, ten k nám také nepatří a na Vánoce se všemožně objevuje jako venkovní dekorace domů, v nákupních centrech, možná i jako postavy v převlečení. Je i v dostupných pohádkách pro děti, jak animovaných, tak hraných. Ale lidi, jestli nevidíte ten rozdíl mezi Santou a Krampusem, tak to je hodně na pováženou. Santa nenahání hrůzu. Krampus je zrůdný. A protože to není neutrální postava, vnímám to jako jednostranné prosazování toho, co je podporováno hlasitěji neberoucí ohled na ty, kterým se tyto strašidelnější vzdálení kolegové našich čertů protiví.
A nyní tedy i na Masopustu, což zřejmě nebude jen na tomto jednom. Masopust má přitom své specifické masky, jež se na něm objevují (např. medvěd, kobyla, bába s nůší, smrtka, cikánka, muzikanti). Asi si řekli maska jako maska. Tak bude o jednu víc. Anebo tedy zaskočil za čerta, který ovšem v masopustním průvodu nemá být obávaný, o čemž v případě Krampuse už z jeho vzezření nemůže být řeč.
Dostáváme se tak postupně někam, kde to, dle mě, být nemá. Pozvolna nastupuje tradic mišmaš s nutností ho přijmout. A kdo se proti něčemu vymezuje, projeví nesouhlas, je napomínán a zesměšňován.
Tak uvidíme. Blíží se Velikonoce. Třeba půjdou Krampusáci koledovat. Však praxi mají. Jen místo pomlázek použijí své metly. Naši muži se k tomu už moc nemají, tak zaskočí i za ně.
