Článek
Tolik tvarů a nespočet dekorů
Skupina se pomalu rozrůstala, přibývalo sběratelů a zvědavců, kteří se posléze také stávali sběrateli. Ale přidávali se také vetešníci, handlíři, vyklízeči. A samozřejmě překupníci. Někteří však byli překupníci maskující se za sběratele.
Do skupiny členové vkládali fotografie hrnků a že někteří fotili opravdu nádherně. Hrnky fotili v různých stylizacích, polohách, někdy se kladl důraz na dekor, jindy na tvar. Nebo obojí zároveň. Důležitou roli hrálo i okolní prostředí, jak s ním hrnek celkově ladil a také příběh, za jakých okolností byl získán, nalezen. Ta radost, když se povedlo objevit nový dekor či tvar. Anebo dekor na jiném tvaru hrnku. Sběratelé si mezi sebou dekory i různě pojmenovali dle toho, co jim nejvíce připomínaly, což se následně naučili i prodejci, ale komické pak bylo, když tato pojmenování zaměnili nebo zkomolili. Zvláštní kapitolou bylo i zkoumání jednotlivých odstínů na první pohled stejných dekorů. Zakladatel skupiny postupně vytvořil katalog, který se stále rozrůstá.
Jak šel čas
A tak se fotilo, ukazovalo, chlubilo. Když někdo sehnal více hrnků, tak se vyměňovalo a poté chlubilo s výměnami. Možností, jak přijít k hrnkům, bylo více a vcelku snadných: někdo je měl ještě doma, u příbuzných, od známých, po bazarech, na bleších trzích, ve vetešnictvích, charitativních obchodech, někdo měl kontakty i ve sběrných dvorech. Spousta jich poptávalo a to už mnozí vytušili zájem a že by se na tom dalo něco trhnout. Anebo díky těm výměnám hrnek za hrnek, v některých případech i více hrnků za jeden.
Někdy se objevil hrnek, který nebyl dosud použit, což bylo pro sběratele též atraktivní, když s ním mohli začít tvořit svůj příběh.
Hrnkovým sběratelům většinou stačí mít od každého jeden kus, ale někdo chce mít páry, tudíž se mu říká „párkař“, jiný má rád celé sady a ten se nazývá „sadař“ a pokud se naskytly ještě v originálním obalu, se štítkem, tak to byly teprve grády.
Jeden sběratel to dokonce pojal jako tajnou operaci, na níž bylo uvalené přísné informační embargo. V noční tmě se vydával za svým zásobovačem hrnků, předání probíhalo v nejvyšším utajení a pěkně z ruky do ruky pod krytem kabátu jednoho z nich, protože ten druhý na něj ani neměl.
Jiní to zas pojali s povolením výměny hrnků z plotů, ale jiní praktikovali metodu sebrat hrnek a rychle utíkat či spíše ujíždět. To když jsem viděla fota přímo z auta a hrnky ještě obalené mechem, kdy dotyční hned inzerovali a spekulovali o ceně. Zapálení hrnkoví nadšenci jezdili i daleko, protože někdo si je netroufal posílat. Anebo to bylo kouzlo náhody, že někam jeli a vykoukl na ně hrnkový ráj v podobě hrníčkového plotu, stromu, anebo je vyhandlovali s vodníkem.
Nakládání s hrnky ve sbírce
Někteří sběratelé je mají pouze vystavené, na poličce nebo v prosklené vitríně či skříňce na míru a kochá se jimi, jiní je i používají ,„aby žily“. A vytvářejí fotografie. Nejraději mám ty zachycené v jisté situaci, kdy jsou něčeho součástí, nejlépe, když jsou právě používány ke svému původnímu účelu.
Já taky…
Musím říct, že mě to také pohltilo. Hlavně kvůli těm krásným fotografiím. Mám ráda retro předměty, co si pamatuji z dětství - hračky, předměty denní potřeby, které nás obklopovaly a brali jsme je jako běžnou věc naší domácnosti, byly součástí našich životů. Já hrnky měla ráda vždy, kupovala jsem si, jaké mi padly do oka, později vždy po dvou - do páru. Ale byly to hrnky novodobé. A tedy hrnek a retro byla jasná volna a začala skupinu sledovat a kochala se krásnými až umělecky laděnými foty. A poznala jsem tam i některé hrnky, co jsme mívali doma. Zejména jeden, který měla moje maminka na čaj. Další, který používal můj táta. A já si zas připomněla své hrnky z dětství. Karkulku, který je, jak jsem teď nedávno zjistila, dokonce ve čtyřech tvarech. Nebo s různými zvířátky.
Hrnky, co jsme kdysi měli doma.
Jako pozornost podniku
Tyto hrnky v sadě po šesti dostávaly vaše maminky, babičky jako dárek k MDŽ od podniku, ale jiné vzpomínají, že jejich podnik jim věnoval tak leda utěrky nebo ručníky. A co teprve, když někdo pracoval přímo v porcelánce, tak dárek pro zaměstnavatele byl jasný a i nějaké ty nepovedené kusy se u některých jistojistě ještě doma najdou. Vznikla teorie, že ty podařené šly na export a hrnky II. jakosti mající nějaké výrobní vady jako černé tečky, více či méně odchýlený výsledný potisk dekoru, různé nerovnosti a zakřivení zůstávaly pro tuzemský trh.
Boj o hrnky
Jak se někde objevily hrnky, že někdo nabízí, v tu ránu nastala smršť a do minuty se pod inzertním příspěvkem objevily komentáře projevující zájem, na nějaké „Dobrý den“ se nehrálo, to se by se ztrácel čas, prosté sz muselo stačit, někteří psali rovnou do pošty, však šlo o vteřiny a nijak nezáleželo na tom, kdo byl první, ale kdo nabídl víc, i když cena byla pevně daná. Hotový závod o život. Tak se stávalo, že i když už byl pak někdo s prodejcem domluven, údaje poslány, zaplaceno…po chvíli, anebo druhý den napsal, že obchod ruší…když na to měl koule, napsal na rovinu, že někdo nabídl víc, ale přišla i výmluva, že se mu hrnek rozbil. Fotky rozbitého hrnku ovšem neposlal.
Aukce ve skupinách
A protože někdo se nechtěl dohadovat v poště a zavětřil při tom enormním zájmu, že by z hrnků mohl vytřískat víc, rozhodl se udělat aukci. To je taky „něco“. Aukce ve skupině na sociální síti Facebook. Prodejce napsal datum začátku aukce a jejího konce. Většinou přidal info o plovoucím konci, kdy se v případě příhozu v poslední minutě aukce prodlužuje. Přiznám se, že toto jsem dosud nepochopila, jak tam má fungovat, když tam není žádný měřič času a jeho odpočet. Hrnkuchtiví zájemci přihazovali a když byla aukce ukončena, tak nejednou nastalo mrzení a hádky, kdože byl vlastně poslední s nejvyšším příhozem, nehledě na to, že někdo mohl mít někoho v blokaci, tudíž jeho příhoz neviděl. Jedna taková „vychytávka“, co nedávno proběhla ve skupině se sklem, kdy si přihazující zablokoval ty, co už přihodili, aby jeho příhoz neviděli, je také „pěkná“.
Jakou tedy mají cenu?
Jakou kdo je ochoten z oněch nadšených hrnkových nadšenců dát. Cena je totiž relativní a záleží na mnoha faktorech: jestli už tento hrnek mají a jak je v kruhu sběratelů ceněn. Jestli má poškození, oťuk či nějaký defekt v dekoru. A také, pokud by byl vhodný na výměnu za jiný hrnek, po kterém touží. To tak někteří sběratelé hrnků dělají, že koupí i hrnek, který nechtějí pro sebe do sbírky, anebo více kusů či rovnou celou sadu, aby měli jeden pro sebe a ostatní na výměnu a nenechají těm ostatním, co by je už měli do sbírky. Vezmou si tak „hrnkové rukojmí“ jak tomu říkám. Možnosti získaní požadovaných hrnků se však zmenšují, protože spousta sběratelů už má sbírku bohatou a chybí jim už jen pár konkrétních. Ale drží hrnek, co sami nechtějí a vymění pouze za ten určitý, ale kde ho v tu chvíli vzít, že?
Nevyžádané rady
Nejhorší je, že se vždycky najde nějaký ten „dobrák“, co tyto hrnky ani nesbírá, co dá odkaz na Aukro, za kolik se údajně hrnek prodává, anebo spíše zkouší prodat, jenže hrnek se neprodává, ale draží, což je něco jiného, než přímý prodej. V aukci hraje roli adrenalin, síla okamžiku a soutěživost. Člověk se nechá unést a pak už tu částku musí zaplatit. Anebo rovnou prohlásil, že má cenu takovou a dotyčný majitel hrnků nabyl přesvědčení, že má doma poklad. Ale nemá. I když svou cenu mají. Přes padesát let dobře sloužily v domácnostech a různých zařízeních, dětských táborech, mateřských školkách, školách, nemocnicích, domovech důchodců, rekreačních zařízeních, hotelech, restauracích, státních podnicích, úřadech. Přežily kdeco, stěhování, přetahování dědiců, anebo byly někde uschované a nevědělo se o nich. Většinou na půdách, ve sklepech, chatách a chalupách. Vydržely dodnes a další se již nevyrobí.
A k tomu se ještě objevují zavádějící články jako např. tento. To je tak, když někdo nemá tucha, jak to celé vzniklo a absolutně se nevyzná v jejich značkách, dekorech a tvarech. Jen tak vypustit: „Tento hrnek má cenu deset tisíc.“, je doslova hoax. Hlavně to není ani starožitnost. Ano. Je mezi sběrateli jeden z oblíbených, protože má krásný zimní motiv připomínající zimní krajinu Josefa Lady. V době, kdy byl sběrateli objeven, bylo těsně před Vánocemi, byli naměkko, alespoň já tedy byla, tak si ho s nimi spojili, zatoužili po něm a stal se pro ně takovým zlatým grálem. A tím stoupala jeho cena. Ale deset tisíc tedy nestál ani náhodou. Možná tak nepoužitá sada, ale i ta se prodala o něco méně. A to je před pár lety nikdo nechtěl ani za stovku na dobročinné aukci a najednou se stal takto žádaný a chtěný. Díky tematické skupině na sociální síti. A tak to bylo i s jinými hrnky Made in Czechoslovakia. Některé si ještě stále drží vysokou cenu, jiné se snaží udržet si cenu stávající, nebo spíše prodejci se snaží prodat je za cenu, která už však není mezi sběrateli aktuální. Buď je už mají, anebo se rozhodli, že tyto ze sbírky vyřadí, tudíž jejich cena spadla a jsou již takřka neprodejné. Je to jen o chtění a vytvoření iluze, že předmět, co neměl pražádnou finanční hodnotu se vlivem sběratelské vášně stal přehnaně oceňovaný a jeho hodnota zveličena.
Hrnek s motivem „zimní kůň“ v různých tvarech.
To mě vždycky pobaví, když někdo nabídne hrnek, napálí cenu, úplně nesmyslnou a myslí si, jak vydělá, protože hrnek. Jenomže jde o hrnek pro komunitu sběratelů hrnků zcela bezcenný ať už kvůli původu, doby výroby, což se také plete, protože některé dekory jsou totožné, co bývaly kdysi, chybějícímu značení, anebo dekoru, který je častý, tudíž není tak těžké ho získat či určitému prvku, díky němuž není pro sběratele zajímavý. Záleží i na stavu, případných vadách, které vznikly vlivem času, povětrnostních podmínek, při užívání a celkovém zacházení, anebo defektech z výroby.
Začalo se tak stávat i na blešácích a burzách, že najednou byly hrnky dražší. Ve vetešnictvích jakbysmet a případný údiv potenciálního kupce prodejci argumentovali prodeji na Aukru, kde se prodal za takovou a takovou cenu.
A co je smutné, že i v re-use centrech a charitativních obchodech, jak jim tam začali mizet, tak si je tamější pracovníci nechávali pro sebe, že je ani nevystavili a prodávali si je sami. Anebo ten druhý extrém, že taktéž přepálili cenu.
Radost ze sbírání tak kazila dravost, zištnost, nedodržení slibů a soutěživost, kdy šla stranou veškerá slušnost, ti, co neuměli hrnky dobře zabalit a vinou toho se cestou rozbily, dopravní společnosti, které hrnek ztratily a samozřejmě podvodníci.
Peníze až na prvním místě
Z obyčejného, ještě před třemi lety bezcenného předmětu se stala snaha vytěžit co nejvíc - překupníci, vetešníci a různí spekulanti tak vydělávají na našich vzpomínkách, momentální touze a chvilkovém rozmaru. Když se necháme. Dopustíme to a podporujeme. Někteří sběratelé sami sebe přesvědčili, že tu cenu mají a jsou snad ještě hrdí, že si je mohou dovolit. A dál to šíří. Když se někdo ptá na cenu pro něj bezvýznamných hrnků, ke kterým přišel, odpovědi se různí, ale vždy se najde někdo, kdo bude tvrdit, že má vzácnost, nastřelí ceny, ale docílí spíše toho, že dotyčný hrnky opět schová doufajíc, že se jejich cena časem zvýší. Nebo někdo přijde s tím, že někde koupil hrnky v řádu desetikorun a ptá se, jakou mají cenu. Zase postupuje logicky, že když viděl, že se prodaly za určitou cenu, tak je nenabídne za méně. Ale že je to třeba záležitost jednoho člověka, který byl ochotný v danou chvíli dát onu neadekvátní částku, se jaksi nebere v potaz.
Byl to ale docela šok, když se hrnečky daly pořídit za pár korun nebo i zdarma. Lidé je vyhazovali. Do popelnic, kontejnerů. Před pár lety by to nikoho ani nenapadlo. Nikdo je nechtěl. Zase na druhou stranu se jich tak mnoho zachrání před rozbitím a nenávratným zničením a uchovají se tak pro další generace, pokud o to budou stát.
Zdroje:
vlastní hrnkové poblouznění v letech 2022-2024
