Moučníky z doby Československa, které upadly v zapomnění

Bezé roláda

V každé rodině byla trochu jiná. Říkalo se jí různě: bezé, sněhová, bílková. Byl to dezert pro slavnostní chvíle. Když přišla návštěva, slavily se narozeniny nebo když maminka chtěla rodinu překvapit. Nezaměnitelná vůně čerstvě upečeného sněhu s ořechy. Lehounká, křehká, posypaná moučkovým cukrem. Základem byl sníh z bílků vyšlehaný s cukrem do pevné pěny, do které se vmíchaly jemně mleté vlašské ořechy. Těsto se rozetřelo na plech a upeklo sotva 10 minut. Na vychladlé těsto se nanesla pevně ušlehaná šlehačka, někdy s kávou, někde s malinami. Pak přišel ten rozhodující krok jejího stáčení. Každá hospodyně, která to zvládla bez trhliny si mohla pogratulovat. Za socialismu patřila bezé roláda k těm dezertům, které se pekly doma. V cukrárnách se tolik neuchytila, protože byla příliš křehká na přepravu a ve vitríně by nevydržela ani hodinu. Byl to dezert domácích kuchyní, kde ho s láskou pekly maminky a babičky, které znaly ten trik s převrácením na utěrku posypanou cukrem.

Dunajské vlny

Tento dezert skrývá příběh pohádky: v Německu mu říkali Schneewittchenkuchen tj. Sněhurčin dort. Protože řez dortu a jeho náplň byly jako samotná Sněhurka: Bílá jako sníh (světlé těsto), červená jako krev (višně), tmavá jako eben (vrstva čokolády). Tři barvy z pohádky bratří Grimmů na jednom plechu.

V německy mluvících zemích, odkud k nám přišly se tomuto moučníku říká Donauwelle. Název dostal podle řeky Dunaje, podél jejíž břehů se rozšířil. Někteří historici se domnívají, že jeho recept vznikl v 18. století a do středoevropské kuchyně ho přinesli osmanští přistěhovalci. V československých domácnostech se pekl na velký plech a každá rodina měla ten svůj osvědčený recept. Kakaové a světlé těsto se nalévalo jedno na druhé a do něho se pak vkládaly višně z kompotu nebo třešně či meruňky. Na vrch se navrstvil vanilkový pudinkový krém, nakonec vše zakryla čokoládová poleva s vlnkami. Dezert určený pro návštěvy, na narozeniny nebo jen tak na neděli.

Míša řezy

Tento dezert je inspirován nanukem Míša, který se v Československu začal vyrábět od roku 1962 v továrně Laktos v pražských Vysočanech a tehdy měl podobu malého hranatého kvádru z tvarohu, smetany a cukru, bez tyčky a čokoládové polevy. Ta přišla i s klasickým tvarem na dřívku až o několik let později. Maminky a babičky, které Míšu mlsaly stejně rády jako jejich děti, ho začaly přenášet do pečení: kakaový piškot dole, tvarohový krém nahoře a čokoládové poleva. Recept se začal šířit, opsaný v sešitě přepisovaný do jiného, předaný sousedce přes plot nebo přivezený z návštěvy od tety. Každá rodina ho měla trochu jiný: někde přidávali do krému rum, jinde vanilku nebo šlehačku navíc. Ale výsledek byl vždy Míša – svěží tvaroh, jemná smetana, sladkost, která nepřehluší, ale zůstává a tvoří dokonalou chuťovou harmonii.

Prošívaná deka

Tradiční buchta na plech v kombinaci nadýchaného kakaové litého těsta s ochuceným tvarohem, který dodal kakaovému základu potřebnou šťavnatost a díky tomu zůstala vláčná i několik dní. Už název dává tušit, čemu se tento moučník podobal. Na kakaové lité těsto se před pečením nastříkal tvarohový krém v úhlopříčných čárách v obou směrech do tvaru mřížky. Během pečení tvaroh lehce propadl a tmavé těsto naopak vyběhlo nahoru. Po upečení tak vzhledově připomínal prošívanou peřinu.

Šalamounské řezy

Moučník určený pro nečekané návštěvy. Nebo jak jim některé hospodyňky říkaly „šup do trouby“. Byla to taková záchrana každé kuchyně. Žádné zdobení, krém ani čekaní do druhého dne. Pochází z 19. století z Rakouska. Recept je moudře vymyšlený, protože je rychlý, jednoduchý, ale výsledek předčí očekávání: část čokoládové hmoty se před pečením odlila stranou, smíchala s rumem a ihned po vytažení z trouby se horký korpus touto směsí polil. Rum se tak vsákl do teplého těsta jako do houby. Pak už se jen posypal kokosem nebo ořechy a bylo hotovo. V 70. a 80. letech putoval recept mezi hospodyňkami z ruky do ruky, opisoval se do sešitů, doporučoval se sousedkám.

Šarlota

Dezert, který v 70. a 80. letech stával na slavnostním stole. Byl pracný a vyžadoval čas: roláda, krém, sestavování, chlazení přes noc. V dnešní době má již úplně jinou podobu, kdy jsou použity podlouhlé piškoty nastojato lemující okraj, ale v době Československa se skládal ze spirálových plátů rolády a vanilkového krému s ovocem uvnitř a na vrchu ozdobený šlehačkou.

Původně šlo o dezert z chlebových kůrek a dušených jablek, který se objevil v Anglii na konci 18. století. Pojmenován byl po Charlotte of Mecklenburg-Strelitz, manželky britského krále Jiřího III.

Postupem času ho však sofistikovaní cukráři proměnili. Verzi s piškoty vymyslel francouzský kuchař Marie-Antoine Carême, který vařil pro Napoleona, ruského cara Alexandra I. i rodinu Rothschildů.

V československé verzi ho hospodyňky postavily na piškotové roládě namazané džemem. Nejprve upéct piškotovou roládu, namazat ji džemem, stočit a nakrájet na tenká kolečka. Ta se poté skládala do mísy vyložené fólií, dovnitř se poté vrstvil smetanovo-pudinkový krém s kompotovaným ovocem a pak se to celé muselo nechat vychladit v lednici přes noc.

Zkusíte některý upéct, anebo je pečete běžně?

Zdroje:

https://www.youtube.com/watch?v=F7wxrinmllI

https://www.apetitonline.cz/tipy-triky/zahadny-pribeh-dortu-je-sarlota-malakov-jedno-same