Článek
Sluch spolu s fantazií v dětské mysli fungují úplně jinak, rozmanitěji než v té dospělé. A stalo se, že jsme něco slyšeli – nejčastěji v nějaké písničce, pohádce a už se to s námi táhlo někdy i po desítky let a až v dospělosti jsme prozřeli.
Ve světě se tomu říká mondegreen tj. přeslechnutí, kdy dojde k záměně podobně znějících slov, které v textu písně, básně či filmu slyšíme jinak, než jak byly skutečně napsány a v důsledku toho úplně změníme jejich význam.
Pojmenování odkazuje na esej z roku 1954, jejíž autorka Sylvia Wrightová v ní napsala, že se jako dítě domnívala, že ve skotské baladě ze 17. století, The Bonny Earl of Murray, slyšela: They have slain the Earl of Moray and Lady Mondegreen (Sťali hraběte z Moray a lady Mondegreen), namísto They have slain the Earl of Moray, and laid him on the green (Sťali hraběte z Moray a uložili jej na pažit).
Některá tato slova se na základě sluchových klamů natolik zažila, že se stala součástí křížovek i náměty divadelních her.
Jak je to správně?
Začneme s dětskými písničkami a postupně se přesuneme k dílům pro dospělé. Probereme pohádky, filmy i jiné.
Já do lesa nepojedu
Písnička o srábkovi, který má vítr z hajného, a tak důrazně sdělí, že do žádného lesa nepojede ani nepůjde, protože kdyby ho zmerčil, vzal by mu sekeru. Ta se ale skládá ze dvou částí, a právě ta jedna nám byla záhadou:
Sekera je za dva zlatý a topůrko za tolar…
Mnoho z nás slyšelo to půrko a nevěděli, co to je, možná bychom ale nevěděli ani, co je topůrko, protože to není úplně z těch prvních slov, které se děti učí.
Když jsem já sloužil
Týpek, co si chtěl vysloužit celé hospodářství a jeho panenka celých devět let proplakala v komoře, než mohla konečně ustlat postele si ve druhém létě vysloužil kachničku, jenže:
A ta kačka bláto tlačká…
Kdo si myslel, že ta kačka je vlastně blátotlačka? Já tedy rozhodně a úplně živě jsem to viděla, jak s těmi svými běháky s plovacími blánami tlačí do bláta, zatímco poblíž krákoře a běhá po dvoře to první kuře.
Beskyde, Beskyde
Bača, který měl jméno, ovšem to, že je bača nám zůstalo skryto:
…černooký bača ovečky zatáčá…
Pro mnohé je to prostě černý Okybača. Pro mě tedy určitě.
Ach, synku, synku
Nevím, jak vy, ale já jsem ho měla vždy za lempla, když ho otec musí pořád nahánět, aby šel orat na pole:
Ach, synku, synku, doma-li jsi?
A proto mi vždy vycházelo pomalý jsi.
Kolo, kolo mlýnský
Mlýnský kolo, které nefunguje věčně a jednou se polámalo a bylo potřeba ho spravit:
Vezmeme si hoblík, pilku…
Nejedná se tedy o hoblipilku tj. super multifukční nástroj 2v1, který by ovšem vůbec nebyl marný.
Zajíček v své jamce
V písničce, kde se někdo snaží přemluvit trucujícího zajíčka, aby neseděl sám v jamce a s chutí vyskočil. Jen v své jamce se mohlo zdát jako zajíčkovo jméno Sven Jansen, což je v současné době třeba nizozemský fotbalový brankář nebo režisér, anebo německý vědec či podnikatel.
Sluníčko
V písničce, ve které není hned jasné, zda se jedná o vesmírný útvar, anebo puntíkatý hmyz (odborně se nazývá slunéčko, sluníčko je název lidový) je žádáno ať maličko popojde, aby ho něco nezajelo, protože toho času neopatrně dlí u cesty. A když konečně vzlétne z něčích rukou:
Letí hledat osmou tečku…
Letěla hledat osmoutečku, ale co to vlastně bylo? Tak snad ji nakonec našla.
Už mně koně vyvádějí
Vyvést koně, osedlat, rozloučit se zdvořile s matičkou, panenkou a prásknout do bot. Jen pokud se tam nevloudí někdo další:
Už mně koně vyvádějí…
Chtěli mu tak vyvést koně a vyvedli mu měkoně. Kdo to ale byl?
Tancuj, tancuj, vykrúcaj, vykrúcaj
To si tak někdo chce zatancovat, ale bacha na cosi:
…len mi piecku nezrúcaj,nezrúcaj, dobrá piecka na zimu…
Nevím jak vy, ale já vždycky zpívala pecka, dokonce jsem si i představovala, jak na ni plácnou tu peřinu, asi nějaká zvláštní pecka, jenže v písni je piecka, což je malá pec nebo kamna.
Hou, hou, krávy jdou
Tady to však není tak jednoznačně, protože zřejmě existují dvě verze:
Hou, hou, krávy jdou, nesou mlíko pod vodou…
Hou, hou, krávy jdou, nesou mlíko, po dvou jdou…
Ta druhá je spíše moderní aktualizace, protože krávy se vodou brodily, tudíž vemena s mlékem se jim potápěla a měly ho tak pod vodou.
Mach a Šebestová
Když začal Večerníček a zněla jejich úvodní písnička, tak mnoho z nás nepochybovalo o majetku žirafy jakožto krabice:
…podobu zajíce, žirafy či krabice…
Já a mnoho z nás slyšelo žirafičí krabice.
Princové jsou na draka
Píseň: Kdyby se v komnatách
Princezně v pohádce se zdá, že to v jejich zámku dostatečně nežije a má pár nápadů na vylepšení:
Kdyby se v komnatách běhoun jak hrom natáh…
Vždy jsem slyšela hromnatáh, zřejmě nějaký bytelný běhoun. Někdo si zas představoval, že mají v zámku nějakou hranatou komnatu, ve které lítají hromy a blesky. Hromnata jako skvělá a děsivá místnost.
Princezna se zlatou hvězdou
Chůva rázně a s přesvědčením sobě vlastním hodnotí nápadníka princezny Lady krále Kazisvěta, zatímco její otec narychlo hledá jeho klady. Chůva je však nekompromisní:
Král: „Hleď, dcero, on má dukáty a opičák to věru není.“
Chůva: „No tak je osel ušatý!“
Až do dneška, kdy píšu tento článek jsem žila v tom, že o něm řekla, že je: Oselušák.
Harry Potter a kámen mudrců
Snaha proměnit vodu v rum, při níž bylo použito jisté zaklínadlo, se nezdařila. To znělo:
Oko norka, harfy šum, proměň vodu v dobrý rum.
A ono to znělo úplně jinak: Okonorka harfišum.
A ještě když Brumbál ochutnal jednu z Bertíkových fazolek a řekl, že chutná jako vosk do uší. Jenže mnoho z nás slyšelo vosgrouši a mysleli si, že jsou to nějací brouci nebo vyloženě čarodějný hmyz.
Noc na Karštejně
Píseň: Kdypak tetřevi hon s lovci prohrají
Miloš Kopecký zpívá hned na začátku a je tam zřetelně slyšet z, a tak se to zdá:
Kdypak tetřevi honzlovci prohrají…
Tedy honzlovec jako druh tetřeva např. hlušec nebo buď zaniklý, anebo pro účely muzikálu smyšlený šlechtický rod Honzlovci.
Za krále Kladska
Úsloví označující velmi dávnou dobu, kterou si už nikdo nepamatuje, kdy v Kladsku vládl mocný král. Ale stal se z něj král Klaceka mnohdy ho používáme ve spojení s neurčitým časovým obdobím, kdy bylo vše zastaralé a dosud bez náznaku jakéhokoliv pokroku.
Je-li to kopyto, platí to!
Tento frazém nám dal tedy zabrat! Já jsem celé dětství a vlastně i část dospělosti žila v tom, že je to:
Jelito, kopyto, platí to!
A ono ne! Přitom by se to pěkně rýmovalo a rytmicky to zní mnohem lépe. Znamená to potvrzení nějaké dohody či sázky. To vzniklo nejspíše z toho, že když někdo uzavřel smlouvu s čertem, který má kopyto, tak se ztvrdila tím, že si s čertem podal ruku nebo plácl. Ta platila a už nešla zrušit. Počkat… Tedy když existuje toto úsloví, musí existovat i čerti…
Balady
V následných třech baladách ze sbírky Kytice je také pár sluchových klamů:
Polednice
Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe, ty zlobo, ty!
Jedno písmenko a už to zní celé jinak. Místo z lze slyšet s a rázem je to s roboty.
Vodník
Vyvalily se vlny zdola,
roztáhnuly se v šírá kola;
a na topole podle skal
zelený mužík zatleskal.
Místo toho můžeme slyšet na to pole. Sice to nedává moc smysl, ale mohl na něj hledět, výhled měl, i když měl v té chvíli úplně jiný objekt zájmu.
Štědrý den
Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce
kohoutovi česneku,
hrachu jeho družce.
Všichni dostali nějakou výslužku jen hospodář poví služce, ať třeba zamete nebo tak něco.
Zelené pláně
…čpí tam pot koní…
V některých verzích lze slyšet podkoní. Ale zde je to asi jedno, prostě tam „voní“ všichni.
Písnička, kterou jsem považovala za trampskou, ale poprvé ji u nás nazpíval Josef Zíma v roce 1964 s doprovodem Tanečního orchestru Československého rozhlasu (TOČR).
Yvonne Přenosilová: Boty proti lásce
Tyhle boty nosím někde v duši
Někde v duši, ne však na nohou
Někdo však může slyšet: někde sušit.
Helena Vondráčková: Chytila jsem na pasece motýlka
Chytila jsem na pasece motýlka
Protože má bledě modrá křidýlka
Zůstane se mnou a já s ním
Pomalu se od něj líbat naučím
Líbat naučím
Plno z nás, logicky, slyšíme lítat a původně to tam opravdu být mělo, ale vlivem chybného přepisu, když se Helena Vondráčková chystala písničku ve studiu nazpívat, tam dala líbat a už to tam zůstalo.
Nedvědi: Stánky
…ztracená víra hrozny z vinic neposbírá…
Slyšet lze i takto: rozhodně nic a místo víra víla, písničce by to dozajista nijak neuškodilo.
Arakain: Proč?
…nechte mi právo mých vlastních omylů…
Slyšet však může být touha vlastnit vysněné zvíře, a to mít vlastní kobylu.
Petr Muk: Bon Soir Mademoiselle Paris
Mám v kapse jeden frank,
jsem nejbohatší z bank nad Seinou.
Mám víc než krupiér
stíny Sacre-Coeur nade mnou.
Snad nám bude odpuštěno, když slyšíme stíny za krkem.
Tomáš Klus: Nina
Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran
Jsi ten, kdo vchází nepozván
Jsi zvuk, když padnou mi na rety slzy múz
Slyšet je krev řezníka, což zní vskutku morbidně, naproti tomu minarety je až poetické a dle mnoha posluchačů by to tam pasovalo.
Ewa Farná: Leporelo
Jsi můj v šeru ukazatel směru…
To v se ztratí a zní to jako šerub neboli cherub (cherubín), což je andělská bytost, strážce světla a hvězd. Cherubíni shromažďují a rozdělují energii, kde je jí zapotřebí. Dohlížejí nad galaxiemi a stráží jakékoli náboženské chrámy, od architektonických skvostů až po chatrče z vepřovic.
Beatles: Yellow Submarine
Traduje se, že Dežo Hoffmann – dvorní fotograf skupiny Beatles slovenského původu (Banská Štiavnica) měl v průběhu nahrávání písně ve studiu Abbey Road, když se natáčely ruchy na pozadí, zakřičet slovensky: „Môžte mi vylízat“ jako vzkaz komunistickému režimu v Československu, který ho donutil emigrovat. Pověstná pasáž se nachází v čase zhruba 1:34 až 1:46 před refrénem. Ale jestli je to pravda? Prý to tam mezi různými námořnickými efekty, zvuky vody, cinkáním a chaotických výkřiků a hlasů zazní. Můžete si zkusit poslechnout, jestli to tam uslyšíte.
Modlitby a chvalozpěvy
Ani ty nebyly ušetřeny:
Oslavujme Hospodina, dobrý je… dobrý den
…ve jménu otce i syna… vemeno
Neboť ty jediný jsi svatý, ty jediný jsi Pán, ty jediný jsi svrchovaný… král, sprchovaný
Hymna
Naše státní hymna nám také dala zabrat:
Kde domov můj?
Kde domov můj, kde domov můj?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj!
Někteří slyšeli, jak Boryš umí po skalinách, poněvadž to byl natolik schopný horolezec, že si jeho jedinečný sportovní výkon zaslouží být navždy zvěčněn v naší hymně.
Nad Tatrou sa blýska
Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú.
Zastavme ich, bratia, veď sa ony stratia,
Slováci ožijú.
Kdo byl ten Tatrous? Že by nějaký obr? Třeba takový jako v osm let staré písničce Obor Tatroš? Nebo se mohlo blýskat nad nákladním autem Tatra.
Nedorozumění
Co jsme zaslechli jako děti v běžné komunikaci? Dvojka z chování byla dvojka schování tedy z jakéhosi neznámého důvodu tajně schovaná známka. Zákaz vjezdu byl zakaž hvězdu, armáda spásy byla armáda s pásy a přechod pro chodce byl prochodce. Na schůzi po práci chodili popráci, soudružka učitelka byla souška a o některých soudruzích se říkalo, že soudrzí. A v televizi, když hlásili: „Pozor, zákruta! jsme mohli slyšet: zlá krůta anebo zdravstujte.
Slova
Jsou slova, která víme, jak se píší, ale říkáme je jinak: např. bombon – bonbon, cerel – celer, konpot – kompot, hořtice – hořčice, žloudek – žloutek, šumka – šunka, rizeto – rizoto, žička – lžička, tříbory – příbory, Kanagon – Kanagom, karkulačka – kalkulačka, kanička – tkanička, pernamentka – permanentka, řebík – hřebík, řebřík – žebřík, odstřikovač – ostřikovač, tlakson – klakson, mražák – mrazák, burdozer – buldozer, počta – pošta, mochomůrka – muchomůrka, brabenec – mravenec, brabčák – vrabčák, vlašťovka – vlaštovka, verlyba – velryba, řiditel – ředitel, žížeň – žízeň, plavací – plovací, lepčí – lepší, naschledanou – na shledanou ad.
V dětském věku jsme neměli tolik znalostí a slovní zásoby a tudíž nevěděli, jaký je skutečný význam některých pro nás záhadných slov. A právě tato kombinace způsobila mnohé omyly. A jaké byly ty vaše?
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mondegreen
https://necyklopedie.org/wiki/Tet%C5%99ev_honzlovec
https://tyfoza.no-ip.com/ceskylid/html/knihy/ceskylid19/texty/0183-0366.htm
https://blog.sme.sk/cejka/kultura/mozte-mi-vylizat-kto-je-autorom-odkazu-zo-zltej-ponorky
https://www.divadlocheb.cz/divadlo/borys-umi-po-skalinach/
