Článek
Autorka článku píše, jak vnímá spisovatele Patrika Hartla, jejíž dojem z něj byl doposud vesměs neutrální, ale až jeden okamžik v taneční a víceméně zábavné souteži StarDance způsobil, že se její neutrální vztah překlopil do věčného zatracení a on tak upadl v doživotní nemilost a k tomu by ho nejraději nakopala do koulí.
Jen bych ráda napsala, že každý má z někoho určitý pocit, nějak na něj působí a vyjádřit ho, samozřejmě, zcela svobodně může, ale musí to být na základě pravdivých skutečností. Což zde zcela absentuje. Patrikovo vystupování jako takové bych ponechala stranou, je zkrátka takový, jaký je, a my ho tak máme rádi, spousta z nás. Ale psát a tvrdit, že Patrik se choval oplzle, lascivně a nechutně…milá autorko, nevím, co jste viděla, nebo spíše chtěla vidět, ale nic takového tam nebylo.
Mluvený projev hodnotící poroty
Mně třeba, na rozdíl o autorky, připadá zcela nevhodný projev porotců, zejména tedy pana Jana Tománka. Když hodnotil Patrika, jeho nespisovná mluva mě opět tahala za uši a já se modlila, ať se Patrik zasměje, aby se mi trochu ulevilo. Začal „s váma“ namísto „s vámi“ a dál pokračoval v hodnotícím projevu s kocovkami „ý“ namísto „é“. Takže jsme se dozvídali, že Tereza Prucková Patrikovi staví „takový“ „vhodný“ choreografie, že je Patrik „pečlivej“, že to má „natrénovaný“, což by „jakoby vopravdu vocenil“ a jako bonus přidal přirovnání k hrdinovi z knihy Victora Huga.
Tedy jediná chyba dle pana Tománka byla, že to bylo „nedotrénovaný“ v postavení a že měl hrb jak zvoník „vod“ Matky boží a pak přišla ta osudná „pánek vzadu“. Jako nevím, ale autorka měla zřejmě v té chvíli vlčí mlhu, protože Patrik se v ten okamžik podivil, jak to jen on umí, a pokusil se tedy o revizi, jak to mělo správně být. Ale udělal jen to, že se k Tereze Pruckové otočil čelem, aby byli k sobě tváří v tvář a mírně se přitiskl, tak, jak se při tanci má, však jsme v taneční soutěži a Terezka zcela automaticky a kooperativně položila ruku na jeho rameno.
Byla to sotva vteřina a žádné jiné pohyby naznačující výrobu dětí, jak autorka napsala, se nekonaly. Z jeho úst ještě přišla omluva, že na to zapomněl a že mu to Terezka říkala. Jinak krom té mlhy zřejmě autorka trpí i sluchovými halucinacemi, protože to, že už něco nemá Patrik předvádět z úst Marka Ebena vůbec nezaznělo. Následovalo hodnocení Richarda Genzera a pak již odebrání se do zákulisí, odkud se po pár slovech Terezy Kostkové čekalo na hodnocení. Tedy štastných 3 × 7.
Patrik prodlužuje život
Patrika Hartla jsem poprvé viděla v pořadu Jana Krause, kde představoval svoji knihu Okamžiky štěstí. Bylo to pro mě takové zjevení. Že je na světě další z toho mála známých osobností, kteří mě dokážou upřímně rozesmát a udělat mi dobře na duši. Začala jsem vyhledávat rozhovory s ním, aby mi tak prodloužil život. A protože mi tedy byla sympatická osoba spisovatele, podívala jsem se na jeho tvorbu. Zakoupila knihu, s tetou navštívila hru Líbánky na Jadranu a těšila se na film Prvok, Šampón, Tečka a Karel.
Patrik Hartl je jeden z mála lidí, který je opravdu takový, jaký je, bezprostřední, nic nepředstírá. Možná někdy udělá něco, co by se někomu mohlo zdát trapné, ale on o to nijak cíleně neusiluje a hlavně nemyslí to ve zlém, dokonce je schopný se omluvit, poněvadž má v sobě dostatek sebereflexe a je slušný člověk, který nelže, což se nedá říci o jiných lidech, kteří namísto rozdávání radosti píší nepravdivé a zavádějící články.
Tedy by bylo na místě, že jak se Patrik Hartl omluvil, že zapomněl pokynů své taneční partnerky o postavení pánve, aby se autorka článku omluvila, že tvrdí a veřejně píše něco, co není pravda.
