Článek
Nevyhledávala jsem ho, ale ani jsem nezaklapávala notebook, když mi Youtube náhodně jako další v řadě pustil rozhovor, ve kterém byl hostem. Jeho knihy se mi nelíbí a způsob jeho projevu - hlavně jeho „obchodní značka“ - hýkavý smích mi není sympatický (vlastně mě to pokaždé, když Patrika slyším, jak se směje, tahá nepříjemně za uši), na druhou stranu se mi v rozhovorech jevil jako celkem příjemný a bezprostřední podivín s někdy až poťouchle dětským vystupováním. Ale proč ne, každý jsme nějaký a každý máme jiný vkus a líbí se nám jiné věci, to je právě ta krásná rozmanitost nás lidí.
Jenže to, co předvedl poslední soutěžní večer tuto sobotu ve Stardance, kde spolu s dalšími známými tvářemi bojuje o post krále tanečního parketu, už mi přišlo za hranou.
Na Stardance koukám řadu let, bývala to rodinná tradice u nás doma, když jsem ještě žila u rodičů a pořád mám tuto taneční soutěž ráda. Líbí se mi všechno to nablýskané pozlátko, načesané celebrity v krásných šatech, mrštnost tanečníků, úsilí té sorty „netanečníků“, na kterých je vidět, že tam nejsou jen „pro srandu“, ale opravdu se touží něco naučit a sledovat jejich progres je inspirativní a některé z jejich vytvořených choreografií jsou nádherné. Vlastně to poslední jmenované mne na celém pořadu zajímá nejvíc, hodnocení poroty ani ta „povídací“, hyperkorektní „vata“ moderátorů mne ve většině případů nebaví, a často se během ní věnuju nějaké jiné činnosti.
Tuto řadu se ale na Stardance dívám celkem souvisle, takže můžu vystupování Patrika Hartla hodnotit kontinuálně. Zpočátku mi přišlo, že je to ten typ, co si to do soutěže přišel hlavně užít, a ač některé jeho výroky vyzněly zvláštně a věřím, že na někoho mohly působit až neuctivě (Ebenův ksicht apod.), pro mne se do posledního soutěžního večera neodehrálo z jeho strany nic zásadního, nad čím bych cítila potřebu se pozastavovat. Postupně na mě ale jeho „diblíkování“ a estrádní projev jednotlivých tanečních kreací začaly působit, že už to není ani tak o nějaké bezprostřednosti „čisté duše“, ale že se Patrik snaží za každou cenu a často až na sílu působit bláznovsky a excentricky.
Jakoby se pasoval do role královského šaška.
I to může být pořád v pohodě, jak jsem psala na úvod, každý máme jiný vkus a věřím, že je řada lidí, kterým se to líbí. Jenže mně tuto sobotu jeho vystupování už nepřišlo jen bezhraniční a trapné, ale lascivní a nechutné.
Když skončilo jejich taneční číslo (tento večer tančila dvojice quickstep), a Patrik Hartl spolu se svou taneční partnerkou Terezou Pruckovou přišli na krátký rozhovor před hodnocením poroty za Markem Ebenem, poskakoval spisovatel při odpovědích jak jojo (velmi mi připomínal mé bývalé dětské klienty, kteří trpěli ADHD a schválně jsem hledala v nějakém rozhovoru, jestli něco takového náhodou v některém z nich sám nezmiňuje, ale našla jsem jen, že mu v dětství diagnostikovali obsedantně-kompulzivní poruchu, ze které dle svých slov už ale „vyrostl“), a působil velice nervně.
V hodnocení poroty zaznělo z úst Jana Tománka, že měl při tančení quickstepu spisovatel pánev „trošku vzadu“, načež Hartl vytřeštil oči údivem a zeptal se: „Kam mám dávat tu pánev?“ Na odpověď už si ale nepočkal, s vítězoslavným výkřikem: „Jo jo, já už vím!“ Uchopil svou nebohou taneční partnerku Terezu Pruckovou, na které bylo viditelné, že jí z celé situace není ani trochu dobře, přitiskl se k ní a naznačil onen avizovaný pohyb pánví směrem dopředu. Aneb ukázka toho, jak se vyrábějí děti v přímém přenosu.
Porota se křečovitě rozesmála a aby zachovala dojem, že se nic neděje a že jí to vlastně přišlo vtipné, přinutila se do úsměvu i Prucková. Marek Eben to následně okomentoval prosbou, aby to spisovatel už hlavně znovu nepředváděl.
Mně bylo Terezy Pruckové upřímně líto a za Patrika Hartla jsem se styděla. Napadlo mě, že za tenhle počin by si milý pan spisovatel zasloužil namísto nuceného úsměvu pořádný kopanec do koulí. Něco jiného samozřejmě je, když se to děje v taneční interakci mezi partnery, ale tohle bylo během rozhovoru a bylo to naprosto nevhodné.
To už podle mě nebylo o nějaké nevinné dětské bezprostřednosti a bezhraničnosti, s jakou je Patrik Hartl často spojován, ale o hulvátství, neslušnosti a oplzlosti.
Protože na tom, že se chová vůči ostatním bez hranic, aniž by se staral o jejich pocity, není vůbec nic šarmantního a myslím, že by panu spisovateli neškodila alespoň špetka sebereflexe.
Případně ten kopanec do koulí, aby pochopil, že ne všechno si může dovolit.
ZDROJE:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/12701251153-stardance/224544160450005/
https://radiozurnal.rozhlas.cz/novy-film-podle-me-knihy-bude-punk-vsichni-herci-budou-nazi-rika-spisovatel-8174107
