Složil českou hymnu a skončil v hromadném hrobě v Holandsku. F. Škroup do smrti tesknil po domově

František Škroup se narodil 3. 6. 1801 v Osicích ve východních Čechách. Vyrůstal obklopený hudbou, jeho otec Dominik byl totiž místní kantor a hudební skladatel, který chlapce odmalička vedl k hudbě. V osmi letech dokázal malý Franta tak dokonale hrát na flétnu, že při jednom z vystoupení ve vyzdobeném tanečním sále, podezíral poslouchající hejtman osické občany, že klučíka pouze nastrčili dopředu, a ve skutečnosti takto překrásně preluduje nějaký zkušený dospělý muzikant v zákulisí.

Škroupova rodina nepatřila k nejmajetnějším, a proto měl František velké štěstí, že si ho oblíbil osický děkan Kuchyňka, který nadané dítě všemožně podporoval. Díky tomu se chlapec ve svých jedenácti letech ocitl z malé vísky přímo v srdci tajemné a rozlehlé Prahy, která mu skýtala daleko víc možností. Začínal jako vokalista na kúru v Týnském chrámu, o pár měsíců později přesídlil do kapucínského sboru v Loretě.

Do Františkových nadějně rozběhlých studií ale bohužel po necelém roce zasáhlo úmrtí jeho patrona Kuchyňky, kvůli kterému se musel vrátit zpátky do rodných Osic. Jeho rodina totiž neměla dostatek finančních prostředků, aby ho na nich bez něj dokázala udržet. Netrvalo dlouho a František se do školy vrátil, už ale ne do Prahy, ale na gymnázium v daleko bližším Hradci Králové.

Odsud pak putoval znovu do české metropole, aby tu pokračoval ve studiu filozofie a práv. Ani jeden z oborů ale nakonec nedokončil, volání světa múzických umění bylo silnější. Ze školy to totiž měl František coby kamenem dohodil do Stavovského divadla, kde mohl kromě už dobře známé role hudebníka pilovat i role zpěváka a herce.

Roku 1827 se Škroup stal druhým a o deset let později pak prvním kapelníkem Stavovského divadla, zároveň byl i vynikajícím dirigentem, který působil například i na kúru Břevnovského kláštera. Bylo to právě Stavovské divadlo, kde se v rámci tamní umělecké skupiny, v níž nechyběl J. K. Chmelenský, J. K. Tyl nebo V. K. Klicpera, začalo ve vášnivých debatách objevovat téma potřeby vytvoření první původní české opery.

V průběhu roku 1825 pak Chmelenský vytvořil libreto a Škroup k němu zkomponoval hudbu. Světlo světa spatřila opera „Dráteník“, která byla uvedena 2.února 1826 ve Stavovském divadle. Setkala se s velmi vřelým diváckým přijetím i pochvalnými kritikami. Po úspěchu Dráteníka se Škroup pustil do další české opery, „Oldřich a Božena“, která ale u diváků úplně propadla. Určitý úspěch zaznamenala až její německá verze oproštěná od prozaických textů. V této upravené verzi byla následně přeložena do češtiny a do její finální podoby ji zpracoval Josef Kajetán Tyl.

Tyl už nějakou dobu pomýšlel na sepsání hry o ševcovské slavnosti z pražských Nuslí: „Fidlovačce“, která se každoročně konala vždy ve středu po Velikonocích v Nuselském údolí u Botiče v Praze. Fidlovačka byl ševcovský nástroj na vyhlazování kůže při výrobě obuvi. Jelikož Tyl dobře znal Škroupova „Dráteníka“, který stejně jako zamýšlená „Fidlovačka“ pojednával o prostém lidu jako o nositeli české kultury a vlastenectví, dlouho se nerozpakoval a požádal jej o spolupráci.

21. prosince 1834 se konala premiéra divadelní hry „Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka“ ve Stavovském divadle, kde poprvé zazněla z úst slepého houslisty Mareše (ztvárněného zpěvákem Karlem Strakatým) píseň „Kde domov můj“.

Nově uvedené hře se ale vzdor velkým očekáváním příliš nedařilo, na první reprízu, která následovala po premiéře přišla jen hrstka diváků a vypadalo to, že celá „Fidlovačka“ skončí v propadlišti dějin.

To se pak na řadu let skutečně stalo, a hru nakonec přivedli zpět k životu až národní buditelé, když ji objevili v Tylově pozůstalosti. Do centra pozornosti se „Fidlovačka“ znovu dostala za I. světové války. Mezitím si ale jedna její část žila svým vlastním životem a lidé si ji oblíbili natolik, že zlidověla. Byla jí píseň „Kde domov můj“.

Ta se posléze stala českou vlasteneckou hymnou a po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československa tvořila její první sloka českou část státní hymny.

V roce 1857 byl František Škroup po třiceti letech propuštěn ze Stavovského divadla kvůli neúspěchu jeho oper a také neshodám s ředitelem Stögrem. Nenesl to vůbec dobře a náhlý výpadek příjmů nakonec vyřešil založením vlastní pěvecké školy, kterou po tři roky vedl. Svůj poslední rok v rodné zemi působil jako ředitel Žofínské akademie.

Velmi mu ale scházela jeho práce kapelníka, a jelikož od vyhazovu ze Stavovského divadla nedokázal sehnat žádné srovnatelné místo, přijal v roce 1860 nabídku na požadovanou pracovní pozici do nově vzniklé německé opery v holandském Rotterdamu. Angažmá to bylo značně nejisté, protože se Škroupova pracovní smlouva uzavírala vždy jen na jednu divadelní sezónu. Škroup proto usiloval o stálé místo koncertního dirigenta v Amsterodamu, které by mu zajistilo nejen jistý dlouhodobý příjem, ale i lepší postavení, což se mu nezdařilo.

Od svého příjezdu do nové země nepřestával tesknit po rodné hroudě, ze země tulipánů už se nicméně domů nevrátil. Zemřel zde 7. února 1862 a byl pohřben v hromadném hrobě na hřbitově Crooswijk v Rotterdamu společně s patnácti dalšími nemajetnými divadelníky, kteří si nemohli dovolit vlastní hrobku.

Jakoby si tak Škroup složením hudby k písni, jejíž slova dodnes plynou z úst mnoha Čechů při nějakém větším sportovním úspěchu, sám předurčil svůj osud.

Kde domov můj?

Zdroje:

https://www.lidovky.cz/relax/lide/150-let-od-smrti-frantiska-skroupa-vzpominaji-i-v-nizozemi.A120207_121938_lide_glu

https://youtu.be/mFa8bWOYO5w?si=SDRr4ZmKm1zJ3ie8

https://www.mujrozhlas.cz/pribehy-z-kalendare/frantisek-skroup-autor-statni-hymny-slozil-take-prvni-ceskou-operu

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/hymna-kde-domov-muj-verze.A180328_161129_domaci_jn

https://www.narodni-divadlo.cz/cs/profil/frantisek-jan-skroup-1594870