Článek
Od jara roku 1918 do podzimu 1919 se nad americkým New Orleans, největším městem Louisiany, vznášel přízrak smrti. Nějaký muž, jehož identita zůstala do dnešních dnů nezjištěna, kosil ostřím sekery zejména prodavače a obchodníky italského původu. Do domů svých obětí se vloupával tím, že opatrně vysekával panely ze dveří. Z domácností nikdy nic nevyloupil a na místě činu zanechal pokaždé zakrvácený vražedný nástroj - sekyrku. Ani v jednom z případů si přitom nepřinesl svou vlastní, obyvatele domů vraždil vždy tou, co nalezl v jejich obydlí. Jelikož někdo, kdo tvrdil, že je obávaným „sekerníkem“, na jaře roku 1919 písemně kontaktoval redakci místních novin, aby upozornil občany města, jakým způsobem se mohou vyhnout jeho vražednému řádění, obecně se věřilo, že je „sekerník“ dalším sériovým vrahem od dob Jacka Rozparovače, který má potřebu na sebe tímto způsobem upozorňovat.
Anna Schneiderová - výjimka z pravidla?
První vraždy připisované „sekerníkovi“, se odehrály 22. května 1918. Oběťmi byli italský majitel obchodu s potravinami Joseph Maggio a jeho žena Catherine. Policie dorazila brzy z rána do jejich domu na základě hlášení příbuzných, kteří bydleli vedle nich. Oba leželi v kaluži krve s podřezanými hrdly a hlavami rozseknutými sekerou. Do Catherinina krku se vrah zařízl tak hluboko, že jí téměř oddělil hlavu od těla. Na chodníku před domem našli muži zákona záhadný vzkaz: „Paní Maggiová bude dnes v noci vzhůru stejně jako byla paní Toneyová“. Policie si nakonec tuto pachatelovu zprávu spojila s kriminálním případem, k němuž došlo o šest let dříve, kdy byli napadeni manželé Anthony a Joanna Schiambrovi, další obchodníci s potravinami italského původu. A právě Joanna brutální útok nepřežila.
První oběti „sekerníka“, manželé Maggiovi
Po vraždě manželů Maggiových zatkla policie několik podezřelých, všichni ale byli nakonec propuštěni pro nedostatek důkazů. O měsíc později zaútočil „sekerník“ znovu. Oběťmi se stali italský obchodník Louis Besumer a jeho manželka Harriet. Přestože jim oběma vrah rozbil hlavu a byli nalezeni stejně jako Maggiovi v tratolišti krve, zběsilé řádění přežili. Harriet nicméně ne na dlouho, o dva měsíce později svůj boj o život prohrála. Díky tomuto útoku navíc vyšlo najevo, že ctihodní manželé Besumerovi ve skutečnosti manželi nikdy nebyli a Harriet byla Louisovou pouhou milenkou. Tisk té doby měl z této „pikantérie“ senzaci a rozebíral jak napadení, tak soukromý život obou aktérů ze všech stran po velmi dlouhou dobu.
Louis Besumer
Vrah znovu švihnul sekerou ještě na konci léta. Zasekla se do hlavy těhotné Anny Schneiderové, kterou její manžel následně našel celou od krve a s vyraženými zuby, ale naživu. Po pár dnech v nemocnici nabyla vědomí a popisovala, že když se to odpoledne, ve kterém došlo k útoku, probudila z odpoledního spánku, spatřila nad sebou tmavou postavu se sekerou. Ze svých zranění se nakonec dokázala i přes nepříznivé prognózy lékařů vzpamatovat a dokonce přivedla na svět zdravou holčičku.
Jelikož paní Schneiderová nebyla ani obchodnice, ani italského původu (stejně jako její manžel), znamenal tento útok změnu ve výběru pachatelových obětí. Občany New Orleans zachvátila panika - protože to znamenalo, že sekera odteď může dopadnout na kohokoliv z nich.
Necelý týden poté se „sekerník“ vrátil ke svému oblíbenému cíli a napadl staršího italského obchodníka se smíšeným zbožím, Josepha Romana. Vraha vyrušily Romanovy snachy, které se do jeho pokoje rozeběhly poté, co z něj uslyšely hluk, násilník však mezitím stihnul utéct a Romano bohužel zraněním o pár dní později podlehl.
Městem se šířila čím dál větší hrůza, jak z brutality, s jakou byly jednotlivé útoky páchány, tak ze skutečnosti, že policie byla ohledně určení vrahovy identity naprosto bezradná.
Sedmiměsíční odmlka
Těžko říct, jestli se „sekerník“ unavil nebo se cítil proběhlými útoky dostatečně „nasycený“, každopádně po vraždě Romana přestalo k podobným činům na dlouhých sedm měsíců docházet. Obyvatelé New Orleans i policisté se pomalu uklidňovali a všechno se zdánlivě navracelo do zajetých kolejí.
10. března 1919 se však vrah rozmáchl sekerou znovu: zaútočil na rodinu obchodníků s potravinami, Cortimigliovi. Tento útok byl tím nejhorším, k jakému v tomto louisianském městě doposud došlo. Rosie Cortimigliovou probudily uprostřed noci zvuky zápasu. Když otevřela oči, spatřila příšerný výjev: její manžel Charlie se marně snažil ubránit proti ostré sekeře, která mu právě mířila na hlavu. Rosie se zděšeným křikem vyskočila z postele a běžela ke kolébce, ve které spala její dvouletá dcerka. Vzala ji do náručí a otočila se nazpět k zápasící mužské dvojici… víc už ale udělat nestihla. Uviděla ještě, jak tělo jejího muže leží se zakrvácenou hlavou bezvládně v posteli a pak všechno okolo zčernalo. „Sekerník“ rozsekl hlavu i jí a jejímu dítěti. Děvčátko zemřelo na místě, jeho rodiče nakonec přežili, ale z útoku a především ze ztráty své dcery se už nikdy nevzpamatovali.
Mapa míst, na kterých došlo k útokům včetně fotografií přepadených domů
Dopis „z pekla“
16. března zaslal do redakce novin Times-Picayune kdosi dopis. Byl nadepsaný: „Z pekla, 13. března 1919“ a adresovaný: „váženému smrtelníkovi“. Psalo se v něm mimo jiné i toto:
Nikdy mě nechytili a nikdy mě nechytí. Nikdy mě neviděli, protože jsem neviditelný, stejně jako éter, který obklopuje vaši Zemi. Nejsem lidská bytost, ale duch a démon z nejžhavějšího pekla. Jsem to, co vy, obyvatelé New Orleans a vaše pošetilá policie nazývá „Sekerník“. Až to budu považovat za vhodné, přijdu a vyberu si další oběti. Jen já vím, kdo to bude. Nezanechám žádné stopy kromě své krvavé sekery, potřísněné krví a mozkem toho, koho jsem poslal do pekla, aby mi dělal společnost. Pokud chcete, můžete policii poradit, aby mě nerozčilovala. Jsem samozřejmě rozumný duch. Neurazil jsem se tím, jak v minulosti vedli vyšetřování. Ale řekněte jim, ať si dávají pozor. Ať se nepokoušejí zjistit, co jsem zač, protože by bylo lepší, kdyby se nikdy nenarodili, než aby si vysloužili hněv „Sekerníka“. Nemyslím si ale, že je takové upozornění nutné, protože jsem si jistý, že se mi policie bude vždy vyhýbat, jako tomu bylo v minulosti. Jsou moudří a vědí, jak se vyvarovat veškerého nebezpečí. Vy, obyvatelé New Orleans, mě nepochybně považujete za nejstrašnějšího vraha, což také jsem, ale mohl bych být ještě mnohem horší. Kdybych chtěl, mohl bych vaše město poctít svou návštěvou každou noc. Mohl bych podle libosti zabít tisíce vašich nejlepších občanů, protože mám blízký vztah s Andělem smrti.
Závěrem pak připojil ještě doporučení:
V úterý příštího týdne v 00:15 (zemského času) přeletím nad New Orleans. A ve své nekonečné milosti učiním vám, lidem, malý návrh. Zní takto: Mám velmi rád jazzovou hudbu a přísahám při všech ďáblech v podsvětí, že každý, z jehož domu uslyším v době, kterou jsem právě zmínil, znít jazzovou kapelu, bude ušetřen. Pokud bude jazzová kapela hrát u všech, tím lépe pro vás. Jedna věc je jistá, a to, že ti z vás, kteří v úterý v noci nehodlají poslouchat jazz (pokud takoví budou), dostanou ránu sekerou. A jelikož už je mi zima a toužím po teple svého rodného Tartaru, je načase, abych opustil váš pozemský domov a ukončil svůj projev. Doufám, že to zveřejníte, aby se vám dařilo dobře. Byl jsem, jsem a budu nejhorším duchem, jaký kdy existoval, ať už ve skutečnosti, nebo v říši fantazie.
Zmíněné úterý bylo 19. března. Provozovatelé oblíbených nočních podniků narychlo sháněli jazzové kapely, které vychytrale využívaly neobvyklé situace a říkaly si o mnohem vyšší honoráře, než obyčejně, lidé ve velkém kupovali gramofony, pokud je ještě neměli a pořizovali jazzové desky. Místní hudebník Joseph John Davilla dokonce po zveřejnění dopisu složil skladbu „The Mysterious Axman's Jazz (Don't Scare Me Papa)“. A splnění „sekerníkova“ požadavku evidentně zafungovalo, protože tu noc jeho rukou v New Orleans skutečně nikdo nezemřel.
Obal desky se skladbou The Mysterious Axeman's Jazz (Don't Scare Me Papa)
Finální útoky a záhadné zmizení
„Sekerník“ nechal New Orleans celé jaro a část léta „oddechnout“. Pak se ale sekery chopil znovu. Na začátku srpna napadl Stevea Boca ve spánku, obchodník napadení sice přežil, ale bohužel pro policii si z něj nic nepamatoval, jako většina přeživších obětí pachatele. 3. září došlo k útoku na dospívající dívku Sarah Laumannovou, která utrpěla těžká poranění hlavy a přišla o několik zubů. Stejně jako Boca se z toho naštěstí zotavila. V říjnu téhož roku si ale násilník připsal na své konto další zavražděnou oběť: obchodníka s potravinami a tatínka šesti dětí, Mikea Pepitona.
A tím celé jeho krvavé běsnění ustalo. Tento obávaný přízrak se z ulic New Orleansu vypařil zrovna tak rychle a tajemně, jako se v nich objevil.
Vzhledem k tomu, že byla většina útoků „sekerníka“ namířena proti italsko-americkým obchodníkům, řada lidí z nich podezřívala tehdejší ranou formu mafie, tzv. Černou ruku, která se tímto způsobem mohla mstít za včas nezaplacené dluhy. V tomto případě by ale neseděla jedna důležitá skutečnost - po útocích zůstalo několik obětí naživu, což by mafie nejspíš nedopustila. Skloňováno bylo dokonce i jedno konkrétní jméno: Joseph Mumfre, který vedl jeden místní vyděračský gang. Mumfreho měla rok po zavraždění Mikea Pepitona zastřelit v Los Angeles jeho vdova. Policii pak údajně tvrdila, že to byl právě on, koho tehdy viděla utíkat z ložnice jejího manžela. Pro tato tvrzení nicméně neexistují žádné validní důkazy a jedná se tak s největší pravděpodobností o městskou legendu. Vyšetřovatelé si také pohrávali s variantou, že útoky nepáchal jediný člověk, ale že „sekerník“ měl své následovníky či napodobitele.
A někteří byli do konce svého života přesvědčeni o tom, že pachatel skutečně nepocházel z „lidské říše“, ale byl oním „bezbožným duchem z pekla“, jak se někdo, kdo se za něj vydával, popsal ve svém dopise. Jako takového ho ostatně skvěle ztvárnil ve třetí sérii „American horror story“ i herec Danny Huston:
Zdroje:
https://www.crimeandinvestigation.co.uk/article/the-axeman-of-new-orleans
https://aforteantinthearchives.wordpress.com/2009/07/10/fresh-light-on-the-axeman-of-new-orleans/
https://countryroadsmagazine.com/art-and-culture/history/the-axeman-new-orleans/
https://people.com/who-was-the-axeman-of-new-orleans-11838130
