Článek
Je 14. dubna 1912 dvacet minut před půlnocí a uprostřed Severního Atlantiku je pěkně mrazivo. První důstojník Titanicu William McMaster Murdoch stojí na můstku a upřeně hledí na obzor před sebou, ve snaze detekovat cokoliv, co by obrovskému parníku, jehož bezpečí leží v tuto chvíli především na jeho bedrech, mohlo stát v cestě (zejména ledovce). 39letému zkušenému námořníkovi v jeho misi pomáhají dva muži, stojící několik metrů nad ním v tzv. vraním hnízdě, strážním koši na předním stožáru Titanicu. Fredericku Fleetovi a Reginaldu Leeovi dobrý výhled značně komplikuje klidná hladina oceánu (která způsobuje, že by se o případný ledovec netříštily vlny), i skutečnost, že nejsou vybaveni dalekohledem. Oba dva se snaží schoulit co nejhlouběji do svých kabátů a zuby jim drkotají zimou.
Ve 23:39 se najednou Fleetovi zazdá, že se tma před jeho očima začíná zvláštně prosvětlovat. Pořádně zaostří a než si jeho kolega ve vraním hnízdě stačí uvědomit, co se děje, výstražně zvoní třikrát na zvonek (signalizace „objektu před lodí"). Vzápětí bere do ruky telefon, aby se spojil s můstkem. Na druhé straně se ozve hlas šestého důstojníka J. P. Moodyho. Fleet rozrušeně zařve: „Ledovec přímo před námi!“
Frederick Fleet
Murdoch se po vyslechnutí informace musí ve zlomku vteřiny rozhodnout, co udělá. Stojí na můstku nejslavnější lodi světa, jejíž úděl má teď pouze ve svých rukou. Vyštěkne rozkaz k zastavení motorů, následovaný rozkazem „otočit docela vpravo“. To znamená, že se příď lodi stočí doleva, zatímco její záď doprava. Kormidelník Robert Hichens točí prudce kormidlem. Murdoch pak dá ještě příkaz ke zpětnému chodu.
O pouhých pár vteřin dále už ostrá hrana ledovce párá pravobok nešťastné lodi.
Do trupu Titanicu se začíná valit voda.
Synek ze slavné námořnické rodiny
Malý William přišel na svět 28. února 1873 ve městě Dalbeattie ve Skotsku. Byl čtvrtým ze sedmi dětí kapitána Samuela Murdocha a jeho manželky Jane Muirheadové. Murdochovi byli po řadu generací námořnickou rodinou, v Samuelových šlépějích se však jako jediný ze tří synů nakonec vydal pouze William. 1. srpna 1888 podepsal smlouvu o pětiletém učňovském výcviku v plachtění a vydal se na moře na palubě lodi „Charles Cotesworth“. Svou učňovskou praxi skončil 30. září 1892, týden nato složil úspěšně zkoušky a získal certifikát druhého námořního důstojníka.
Loď Charles Cotesworth, první Murdochovo námořnické působiště
O rok později se nechal najmout jako druhý důstojník na loď „Iquique“, které nevelel nikdo jiný než jeho vlastní otec. Iquique plula z Rotterdamu do Frederikstadu ve Švédsku, poté následovalo Kapské město a Chile. 18měsíční plavbu kolem světa zakončila loď v Londýně. Mladý William si poté už zkušenost sloužit pod svým otcem nikdy nezopakoval. Na konci března 1895 se stal certifikovaným prvním důstojníkem, rok nato pak dosáhl nejvyšší kvalifikace, jaká byla v té době pro námořního důstojníka dostupná - certifikátu „Extra Master's“.
30. června 1899 nastoupil Murdoch do společnosti White Star Line, a v srpnu vyplul z Liverpoolu na palubě jejího nového parníku „Medic“ jako čtvrtý důstojník. Na její druhé plavbě už se ale vyšvihl o stupínek výše a zaujal místo třetího důstojníka. Jeho původní post obsadil Charles Herbert Lightoller. Podobné uspořádání si pak oba námořníci zopakovali i na Titanicu, jen s tím rozdílem, že Murdoch na něm sloužil coby první důstojník a Lightoller jako druhý.
SS Medic
O dva roky později byl Murdoch povýšen na druhého důstojníka na lodi „Runic“, kde zůstal až do roku 1903. Poslední plavba Runicu se pak pro mládence ve věku na ženění stala stěžejní, protože při ní potkal svou budoucí ženu, učitelku z Nového Zélandu Adu Florence Banksovou. Na pohlednici, zaslané krátce po doplutí lodi do přístavu, se Murdoch svým příbuzným pochlubil, že „měl báječnou cestu domů“. V červnu téhož roku byl jako druhý důstojník převelen na „Arabic“, plující z Liverpoolu do New Yorku.
SS Runic
A právě na Arabicu prošly Murdochovy námořnické i lidské kvality tvrdou zkouškou.
„Lepší důstojník nikdy nežil“
Uprostřed plavby přišel Murdoch spolu s dalším důstojníkem na můstek převzít hlídku. Byla hluboká noc, když hovor vyměňujících se námořníků prořízl ostrý a varovný zvuk zvonku. Upozorňoval je na zčistajasna se objevující světlo na levoboku. „Byl to nepříjemný okamžik, protože jsme si ještě nestihli zvyknout na noční vidění,“ vzpomínal později Murdochův kolega. „Ale William si okamžitě uvědomil, co se děje. Rozpoznal, jaký typ lodi se k nám blíží a co signalizuje. Než jsem se stačil vzpamatovat, vrhl se ke kormidlu, odstrčil kormidelníka a udržoval loď v kurzu,“ dodal ještě.
SS Arabic
„Plnou parou doleva!“ zavelel první důstojník, který s hrůzou pozoroval blížící se světla lodi. Murdoch však nehnul ani brvou. Rozkazu svého nadřízeného neuposlechl. „Plnou parou vpřed! Bože, vždyť do ní narazíme!“ zvolal zoufale první důstojník. „Kormidlo na střed!“ vydal pak ještě třetí zbytečný rozkaz. Murdoch totiž kormidlem ani nehnul. Později vysvětloval, že k němu skočil právě kvůli předpokladu, že vyšší důstojník vyřkne v panice několik protichůdných rozkazů, které nevyhnutelně povedou ke srážce. A kormidelník by jeho povely pochopitelně splnil, nebyl tam v pozici, aby něco zpochybňoval.
Jen tam stál a chladnokrevně udržoval naši loď v kurzu, o kterém jsme si všichni uvědomili, že je tím jediným, který nás zachránil od srážky. Přiblížila se k nám velká čtyřstěžňová ocelová plachetnice, v jejíchž obrovských plachtách fičel vítr. Mohla nás rozseknout. Pokud by Murdoch nezasáhl a my zatočili vlevo, narazili bychom do ní přídí. Kdyby vpravo, tak zádí. Díky tomu, že jsme zůstali plout rovně, jsme se jí nakonec o vlásek vyhnuli. Nikdy nebyl lepší důstojník. Klidný, schopný, vždy ve střehu. Tento muž nikoho na Titanicu nezklamal - tím jsem si jistý.
Po odchodu z Arabicu sloužil Murdoch ještě na „Germanicu“, „Celticu“, „Oceanicu“ a „Cedricu“, buď v hodnosti prvního nebo druhého důstojníka. V roce 1907 nastoupil jako první důstojník na zbrusu novou loď White Star Line, „Adriatic“. Velel jí kapitán Edward John Smith, který se stal hlavním kapitánem společnosti. O čtyři roky později byl Murdoch poslán do severoirského Belfastu, aby se připojil k posádce tehdy největší lodi světa - „Olympicu“. Jednalo se o sesterskou loď Titanicu. Čtvrtá plavba lodi však přinesla nečekanou a velmi nepříjemnou událost, když se Olympic při opouštění přístavu v Southamptonu 20. září 1911 srazil s křižníkem Hawke. Byl vážně poškozen a kvůli opravám na dva měsíce vyřazen z provozu. V listopadu se do služby vrátil, ale o čtvrt roku později musel na opravy do své rodné loděnice Harland and Wolff v Belfastu znovu, protože na okružní plavbě ztratil lopatku lodního šroubu.
Díra v trupu Olympicu po srážce s křižníkem Hawke
Murdoch už toho měl plné zuby a rozhodl se smůlou pronásledovanou loď vyměnit za jinou.
A nastoupil na Titanic jako jeho první důstojník.
Poslední fotografie Titanicu
Murdoch jako vrah a sebevrah a jaká byla realita
Romantický historický snímek režiséra Jamese Camerona, „Titanic“, uvedený do kin v roce 1997 trhal rekordy v návštěvnosti a byl oceněný neuvěřitelnými jedenácti soškami Oscara. Cameron a jeho tým si skutečně dali záležet, aby film co nejvíce odpovídal historickým reáliím. Včetně výběru herců, ztvárňujících skutečné historické postavy, kteří jim byli v mnoha případech až překvapivě podobní. U některých z nich se však Cameron naopak reality nedržel prakticky vůbec, a nahradily ji uměle vykonstruované dramatické situace. Což by bylo zcela v pořádku, protože film není dokument, takže se od něj ani neočekává, že bude do puntíku věrný historii, jenže pokud zcela přetvoří kdysi živého člověka, ponechá mu jeho skutečné jméno a obrátí jeho příběh vzhůru nohama, je takové počínání přinejmenším morálně sporné.
A přesně to se stalo Williamu Murdochovi, z něhož udělal Cameron úplatkářského nerozhodného mužíčka, co neustojí obrovské nervové vypětí, a nejprve zastřelí nevinného pasažéra a pak i sebe. V jedné chvíli dokonce přijme od Caledona Hockleyho (fiktivní postava) úplatek, aby mu pomohl dostat se do záchranného člunu. Jenže podle svědectví pasažérů včetně několika Murdochových kolegů, není nic z toho pravda.
Režisér velkofilmu Titanic James Cameron
Při evakuaci Titanicu měl Murdoch na starosti čluny na pravoboku. Řídil se pravidlem „ženy a děti první“, ale pokud už se u člunu žádné ženy ani děti nenacházely a bylo v něm stále místo, povoloval nástup i mužům. Britské vyšetřování, které po potopení Titanicu následovalo, dospělo k závěru, že první důstojník lodi nenesl na její zkáze vůbec žádnou vinu. Očití svědci popsali Murdocha jako člověka, který udělal maximum pro to, aby zachránil co nejvíce cestujících. Vedle koordinace nástupu do člunů měl prý v závěrečné fázi potápění Titanicu i házet lehátka lidem, bojujícím v ledové vodě o život. Murdoch při katastrofě zahynul a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.
Byl jsem možná úplně posledním člověkem a rozhodně posledním důstojníkem, který Williama Murdocha viděl. V tu chvíli se pokoušel spustit na vodu skládací člun na pravoboku… Zemřel jako muž, který plnil svou povinnost.
James Cameron později vysvětlil, že pro scénu vraždy a sebevraždy si vybral Murdocha záměrně. „Byl zodpovědný za řízení lodi v okamžiku srážky. Takže ho mohla snadno přemoci vina, a všechen ten chaos ho mohl přinutit jednat zkratkovitě,“ řekl filmový režisér. Mezi těmi, kteří od Camerona požadovali omluvu za poškození pověsti prvního důstojníka Titanicu, byl i Murdochův synovec, Samuel Scott Murdoch:
Z vlastních rodinných kontaktů a také z rozhovorů mého otce s různými důstojníky, kteří přežili, vím, že nespáchal sebevraždu… Pokud vám někdo řekne, že to někdo z rodiny udělal, a přitom to není pravda, budete proti tomu protestovat.
Cameron posléze uznal, že mohl mít na zřeteli i jiné věci, než jen vytvoření zajímavé dějové linky. „Myslím, že jsem se nechal trochu unést příběhem a nebyl jsem citlivý k dopadu, který to mohlo mít na rodiny. A to je odpovědnost, kterou nese každý, kdo natáčí v podstatě velký dokumentární film, protože vypráví příběh o něčem, co se skutečně stalo.“ Nakonec doplnil ještě toto:
Myslím, že jsem dospěl k poznání, že bylo pravděpodobně špatné vykreslit konkrétní osobu, v tomto případě prvního důstojníka Murdocha, jako někoho, kdo zastřelil člověka a pak obrátil zbraň proti sobě. Murdoch má rodinu a ta to vzala jako urážku. A řekl bych, že oprávněně.
Tvůrci filmu Titanic se omluvili i Murdochovu rodnému městu Dalbeattie, za „poškození reputace jednoho z jeho hrdinů“. Viceprezident společnosti „20th Century Fox“ (nyní 20th Century Studios), Scott Neeson, Dalbeattie osobně navštívil a omluvil se Murdochovu synovci. Samuel Scott Murdoch se poté nechal slyšet, že je s omluvou „poměrně spokojený“, nicméně dodal, že „za tři nebo čtyři roky lidé na tuto ceremonii zapomenou, ale film bude nadále zobrazovat mého strýce jako vraha, přestože byl hrdinou a pomohl zachránit mnoho cestujících“.
Lítost nad dopady nepravdivého ztvárnění Williama Murdocha vyjádřil i herec Ewan Stewart, který si ho v Titanicu zahrál. „Dnes se za to opravdu stydím, ale tehdy jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, že hraju skutečnou postavu,“ řekl.
Překrucování faktů a nepravd se ve spojitosti s reálnými lidmi, kteří jsou zobrazováni pod jejich skutečnými jmény, však ve filmových snímcích nedopouští pouze hollywoodští režiséři. I v českém prostředí takové příklady najdeme:
A potíž je v tom, že sledování filmů nebo seriálů je způsob, jakým řada lidí konzumuje historii. A většina z nich má jen málokdy potřebu ověřovat si, jestli to, co na obrazovce či plátně viděli, odpovídá skutečnosti. Můžeme nad tím mávnout rukou, ale otázkou je, jestli bychom tou rukou mávli i v případě, kdyby byl nepravdivým a dehonestujícím způsobem ztvárněn nějaký náš příbuzný?
Navíc ve filmu, který byl promítán před jedním z největších diváckých publik, jaké kdy filmový snímek měl.
Jako tomu bylo u prvního důstojníka Titanicu.
Zdroje:
https://www.youtube.com/watch?v=gIN0cVLA4qU
http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/78839.stm
https://www.slashfilm.com/1187339/james-cameron-regrets-getting-carried-away-with-one-grim-titanic-scene/
https://www.williammurdoch.net/
https://www.encyclopedia-titanica.org/titanic-victim/william-mcmaster-murdoch.html
