Článek
Skutečný Habermannův osud byl ale jiný, než jak jej popisuje kniha či film Juraje Herze z roku 2010 a není to jediný odklon od historických reálií, kterých se autoři obou děl dopustili.
Bludov, malá vesnice nedaleko Šumperka, je rodiště Huberta Habermanna
Jdu od vlakové stanice podél kolejí tichou krajinou, na polích rozmrzají pozůstatky sněhu a vrcholy okolních kopců jsou skryty pod hutnou a neprostupnou mlhou. Netrvá dlouho a nalevo od mne se vyloupne Habermannův mlýn, vylézám z úzké silnice na koleje a opakovaně se rozhlížím, abych se ujistila, že nejede žádný vlak. Teprve pak cvaknu první snímek.
K mlýnu se dá pohodlně dojít po hlavní silnici a pak se projít podél náhonu kolem rozsáhlého pozemku, na kterém stojí několik chátrajících budov.
Jen jsem tedy při dnešní výpravě tak úplně nedomyslela obuv a mokrý a kluzký svah, na který potřebuju vylézt, aby se mi naskytl lepší výhled na mlýn, mne rychle za mou nepraktičnost vytrestá. Netrvá dlouho a boty mám promočené. Ještě že je dnes teplo.
Budovy směrem do polí vypadají, jakoby na ně od dob Habermanna nesáhla lidská ruka a rozpadají se…:
... část mlýna u silnice má nová plastová okna a dveře a sídlí v ní kamenická firma. Bílé plastové prvky a reklamní plakáty na staré budově působí jak pěst na oko.
Na chvíli se tu zastavím a zaposlouchám do hučení náhonu s velmi čistou vodou. O kousíček dál stojí na druhé straně silnice citlivě zrekonstruovaná Habermannova vila, ze které je dnes penzion s restaurací.
Stavím se tu na rychlou česnečku a Budvar. Vila byla navržena architekty Popp & Ulrich, kteří se podíleli i na výstavbě šumperského divadla a dokončena v roce 1920 pro rodinu mlynáře Habermanna. Ten tu bydlel až do roku 1945.
Pokračuju dál až neuvěřitelně tichou krajinou, které zimní šero a chuchvalce mlhy dodávají až přízračný charakter.
Mířím k areálu lázní, kde Hubert Habermann v květnu roku 1945 padl mrtvý k zemi po střele do týla. Cestou míjím boží muka s nápisem, který ve mne - ponořené do úvah nad Habermannovým osudem, což je ještě umocněno vědomím, že kráčím stejnou cestou, jakou tehdy vedli mlynáře dva strážníci do lázní, kde tenkrát sídlil Národní výbor - vyvolá velmi rozporuplné pocity:
Zbudováno L.P. 2021 na počest všech, kteří kdy uměli odpustit a usmířit se.
Film versus realita
Hubert Habermann se narodil 16. 3. 1901 v Bludově a pocházel ze smíšeného manželství - jeho otec byl Němec, matka Češka. Před válkou zdědil velký majetek, sestávající z mlýna, pily, vodní elektrárny, firmy na výrobu beden a vily, který pod svou kuratelou dále rozšiřoval a vylepšoval. Do rodinného podnikání se naplno vrhl po smrti svých bratrů v roce 1937. Oženil se s Němkou Aurelií Mádrovou a při sčítání lidu se hlásil k německé národnosti, stejně dobře jako německy se ale v domácnosti Habermannů hovořilo i česky. Když vypukla II. světová válka, vstoupil do organizace Opferring - pobočky NSDAP (což byla tak trochu povinnost, pokud chtěl nadále žít normálním životem), z té byl ale nakonec vyloučen za „nedostatečné projevy němectví“. Člen sudetoněmecké strany (tzv. henleinovců) nebyl.
Obec Bludov za války připadla Sudetům, Habermann ale Čechům pomáhal, jak mohl - mlel pro ně ve svém mlýně načerno mouku, kterou jim prodával za stejnou cenu jako Němcům a řada svědků, která s ním měla co do činění, ho považovala za slušného, odvážného a čestného člověka. Válce a výsadám, kterých se rozhodl nevyužívat, navzdory. 7. května 1945 jako by se ale po 44letém mlynáři Habermannovi slehla zem a jeho žena s dětmi byly následně odsunuti do Německa. V obecní kronice je o jeho „zmizení“ tento záznam:
Majitel mlýna v Bludově, starousedlík Hubert Habermann, jehož matka byla Češka z Chromče rodem, se v převratových dnech v roce 1945 ztratil beze stopy. Udržuje se pověst, že byl neznámým pachatelem pro svoje němectví a snad i pro peníze, které u sebe měl, odpraven. Úřední vyšetřování nevneslo do věci světla. Mrtvola jeho nebyla nikdy nalezena.
Dál po tom nikdo po pět dlouhých let nepátral, což změnila až v roce 1950 úřední žádost Habermannovy švagrové. Ta prosila příslušné úřady jménem své odsunuté sestry Aurelie, aby Hubertovo zmizení řádně prošetřili, jelikož potřebuje potvrzení, že její muž již není mezi živými kvůli vyřízení renty po nezvěstných. Vyšetřovatelé příliš dlouho pátrat nemuseli - již dávno měli podezření na holičského pomocníka Jiřího Pazoura, který už před lety vychloubačně vykřikoval opilý v hospodě, že Habermanna zabil on. Pazour při výslechu tvrdil toto:
V uvedené době byl přiveden německý příslušník a bývalý majitel mlýna v Bludově Hubert Habermann, který za okupace spolupracoval s Němci a udával gestapu místní občany obce Bludova jakož i okolí. Po příchodu jmenovaného bylo mým úkolem, abych ho střežil pro případ útěku. Jmenovaný však záhy krátce na to počal mě ohrožovat a postavil se mně na odpor. Když jsem ho chtěl donutit ke klidu, pokusil se o útěk, kterému abych zabránil, použil jsem střelné zbraně, kterou jsem byl ozbrojen. Tímto zákrokem střelil jsem Habermanna přímo do hlavy, v důsledku čehož ihned se zhroutil k zemi a zemřel. Po tomto naložil jsem Habermanna za pomoci Artura Haase na trakař a odvezli jsme ho společně do blízké řeky Moravy, kde jsme ho hodili do vody, která jej odplavila.
Jenže Pazour měl smůlu, jelikož byli stále naživu dva členové eskorty, kteří tehdy Habermanna na Národní výbor odváděli, a ti podali svědectví o tom, jak je cestou zastavil muž, kterého okamžitě poznali a požádal je, aby Habermanna někde cestou „uklidili“, což odmítli udělat. Pokračovali i s mlynářem dál a Pazoura nechali za sebou. Ten je ale v topolové aleji v lázeňském areálu zase dohnal, strčil do Habermanna, aby se na něj nedíval, pak rychle vytáhl zbraň a střelil ho do týla, přičemž křikl na stráže: „Vy mažte pryč!“ A muži se ve strachu, aby je taky nezastřelil, opravdu rozutekli.
Někde v těchto místech byl Hubert Habermann zastřelen, topolová alej už zde dnes není
Pazour se po svědectví stráží neochotně přiznal, ale nově tvrdil, že jeho útok na Habermanna byl odplatou, jelikož na něj měl mlynář před pár dny fyzicky i slovně zaútočit v hotelu Grand v Šumperku kvůli jeho českému původu, což prý mělo vidět několik osob. Když byl ale vyzván, aby svědky incidentu pojmenoval, odvětil, že to nemůže, jelikož ani jednoho z nich nezná. V den vraždy prý také „tak trochu“ popil z radosti z osvobození, a tak když si všiml, že eskorta vede Habermanna za vesnici, rozhodl se jednat. Než ho ranou ze své pistole usmrtil, údajně mu řekl, že je to odplata za jeho napadení v hotelu a k tomu vulgárními slovy vyjádřil své znechucení nad tím, že Habermann je Němec. A dodal, že Habermanna střelil taky proto, že v zahraničním rozhlase říkali, aby Češi bojovali proti Němcům. Později do své výpovědi ještě doplnil, že: „doznává, že Huberta Habermanna zastřelil, jak se již doznal při vyšetřování, ale učinil tak jako strážný tajné organizace, vybudované za okupace, o jakou organizaci jde, ale neví, byla to však organizace proti Němcům. Konal tudíž jen svou povinnost, když jej zastřelil a jeho vazba tak není ničím odůvodněna“.
Lázně Bludov, v roce 1945 zde sídlil Národní výbor
Pazour si ve vazbě pobyl pouhé dva měsíce, pak byl díky Benešovým dekretům, které veškeré násilí podobného charakteru, spáchané od 30. 9. 1938 do 28.10. 1945 omilostňovalo, propuštěn na svobodu. Tělo Huberta Habermanna se nikdy nenašlo, jedna z verzí tvrdí, že bylo opravdu vhozeno do řeky a nalezeno později níže po proudu a následně pohřbeno do neoznačeného hrobu. Podle jiné už jeho tělo po vraždě nikdo neviděl. Motivem Habermannovy vraždy byla nejspíš malost a závist Jiřího Pazoura, že se má Hubert Habermann v životě daleko lépe než on a touha dostat se nějak k jeho majetku spolu s možnou osobní mstou (pokud by na Pazourově úvodní historce z hotelu Grand bylo něco pravdy).
Skutečný osud Huberta Habermanna byl tedy jiný, než jak jej líčí filmové zpracování, kde je Habermann lynčován rozzuřeným davem a následně zavražděn na mlýnském kole, ale neméně tragický. Ale - jak již bylo zmíněno v úvodu - kniha i film se od reality odchýlily i v mnoha dalších případech a nad některými zůstává až rozum stát.
Karel Roden (Karel Březina) ve filmu Habermannův mlýn režiséra Juraje Herze. Habermannův mlýn Drama / Válečný /...
Posted by Hvězdy českého a světového filmu on Sunday, December 8, 2024
Manželka Habermanna nebyla židovka, obec Bludov nemohla mít za války českého starostu a kaplan Karel Dřímal byl ve skutečnosti velmi statečný člověk. Na jaře 1944 byl zatčený za své zapojení do odboje a zahynul v koncentračním táboře Terezín, kde onemocněl tyfem. Nepravdivé je rovněž zobrazení zakladatele zdejších lázní Zdeňka Pospíšila, který je ve filmu vykreslen jako kolaborantská bezpáteřní kreatura, přitom během války lidem pomáhal a když se k moci dostali komunisté, šel si odsedět několik let do vězení a lázně mu byly sebrány. Ve filmu se sice jmenuje Pospíchal, ale to jen proto, že vnuk Zdeňka Pospíšila pohrozil tvůrcům snímku žalobou, a tak jeho příjmení mírně upravili, i tak je ale jasné, o koho se mělo jednat.
Autor knižní předlohy Josef Urban se ke kritice vyjádřil takto: „Neměl jsem a nemám žádný důvod někoho poškodit. Vycházel jsem z reálných vzpomínek pamětníků, ale není to literatura faktu, nýbrž román. … To, že nejsou v okresním archivu ucelené doklady k osudným událostem, neznamená, že ve skutečnosti neexistují. Nebudu a nechci je vytahovat, zatím nemám důvod.“
Obyvatele Bludova film Habermannův mlýn nepotěšil a spolu se starostou a dlouholetým kronikářem se shodují v názoru, že nejhorší je skutečnost, že „ti, kdo film viděli, tomu dodnes věří“.
Kouzelná „zastávka“, inspirativní kaple i zajímavá rozhledna
Ještě mi zbývají dobré dvě hodinky do odjezdu vlaku, takže se vydávám nazdařbůh toulat do centra Bludova. Vždy jsem při cílených a krátkodobých výletech tíhla k tomu, dopředu si zjistit, co je v daném místě všechno za zajímavosti a pak je puntičkářsky navštěvovala, ale v poslední době objevuju i kouzlo „bloudění“. A tak to je i teď, kdy mi při náhodném bloumání malá vesnice odhalí úplně nečekané „poklady“. Prvním z nich je relativně nově zrekonstruovaná kaple sv. Kříže…,
... která má velmi netypický interiér:
Autor výtvarné koncepce interiéru se inspiroval současnou potřebou člověka mimo klasické náboženské pojetí. Mnoho lidí dnešní doby má „svoji víru“, která levituje mezi všedním životem a tím, co nás přesahuje. Ne každý chce jít do kostela a náboženství mu může být vzdálené, chce jen chvíli odpočinku a zasnění. Cílem bylo vytvořit světlý a pozitivní prostor, ne však bez výrazu a obsahu, a proto je zde několik odkazů na příběh stvořeného světa kolem nás a na příběh člověka jako součást přírody. Každý z nás má přece něco, co na životě a světě kolem nás miluje. Hlavní objekt interiéru, který je podobný oltáři, je moderní krajkou, v jehož symbolice je ukryt vývoj života na Zemi v podobě zkamenělých ulit šneků z dob pradávných, stejně jako těleso podobné semenu připomíná zázrak života, jehož nositelem je genetika. Iniciály potom odkazují na příběh Ježíše jako součásti naší civilizace a člověka. Středový stůl jako nejsilnější akcent barevných čar spektra připomíná pestrost a bohatost podob života. Stropní světla barevnou explozi velkého třesku a vzniku vesmíru. Styl vnitřního prostoru je moderní z přesvědčení, že každá generace a doba by měla pro budoucí odkázat svoje autentické dílo.
Po přečtení výše uvedených řádku je mi hezky na duši a cítím se zvláštně a příjemně „ukonejšená“ a jediné, co by mi v tu chvíli mohlo udělat ještě větší radost, je horká čokoláda se šlehačkou, která by trochu rozehřála zmrzlé prsty na nohou, nazuté v navlhlých botách. Ale nedělám si naděje, že bych ji v maličkém Bludově někde sehnala. O kus dál narážím na další velmi zajímavou stavbu - tzv. „Nedokonalou zastávku“, která je zároveň knihobudkou:
Proč nedokonalá? Dokonalost je stav dokonání, tedy ukončení. Ukončenost = konec = smrt. Zastávka se po celou dobu své životnosti bude měnit. Bude porůstat popínavými rostlinami, které na podzim změní barvu a v zimě opadají. Na jaře budou v koruně zastávky hnízdit ptáci. Jsem zvědav na proces, kterým příroda zastávku pohltí a využije. Proto nedokonalá neboli nedokonaná, nedokončená. Už samotné slovo zastávka nás vyzývá k zastavení. Zastavení nám umožní širší vnímání, uvolní se pozornost a my přirozeně hledáme témata, kterým můžeme svou pozornost odevzdat. Rád takové situace využiji, abych s lidmi otevřel téma k zamyšlení. Tématem zastávky je „hodnocení“. Naše mysl neustále něco hodnotí. Od dětství jsme vedení k tomu, abychom určovali, co je dobré, špatné, průměrné… Postupně se naučíme hodnotit vše a všechny včetně nás samotných. Při hodnocení srovnáváme s „kolektivní“ normou až ideálem. Tedy s něčím, co je „normální“. Co je to norma lidského života? Nenese v sobě ona lidská norma popření individuality jednotlivce? Nestává se v důsledku této teze jedinečný jedinec nenormálním individuem? Jak se takto označená jedinečnost cítí? Chce ještě zůstat jedinečností? Cítím, že lpění na normách s sebou přináší řád a stabilitu, na druhou stranu zabíjí individualitu a pohyb. Žijeme v době, která není sevřená tuhou tradicí nebo politickou mocí. V době, která nám poprvé v lidských dějinách umožňuje svobodně myslet, cítit a konat. Jaká obrovská příležitost. Jen se musíme na chvilku „zastavit“.
A hned za ní se vynoří bistro, kde dělají pizzu a k tomu prodávají zákusky a kafe. Nabídka mé vytoužené horké čokolády je hned na ceduli u vstupu. Za 60 Kč dostanu velký kelímek s pořádnou šlehačkovou čepicí a ta šlehačka navíc není z piksly. Čert vem, že nemůžu laktózu, za to že mi bude blbě mi občas nějaká ta mléčná dobrota stojí.
S Bludovem se rozloučím na rozhledně Brusná na vrcholu stejného jména (364 m n. m.), který je součástí Bludovské stráně. Ač není moc vysoká, díky otevřenému a širokému prostranství kolem je z ní krásný výhled do kraje.
ZDROJE:
https://www.youtube.com/live/RcWj7JRvE1Q?si=4k8j05XBBYRtz31c
https://plus.rozhlas.cz/vrazda-jako-osobni-msta-aneb-skutecny-pribeh-mlynare-habermanna-8562890
https://web.archive.org/web/20220109142608/https://badatele.net/jak-to-bylo-doopravdy-s-habermannovym-mlynem/
http://www.lazne.bludov.cz/restituce2.htm
https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/temna-mista-hubert-habermann-mlyn-vrazda.A231121_760084_olomouc-zpravy_stk
https://plus.rozhlas.cz/ivan-fila-habermannuv-mlyn-8458956
https://habermannovavila.cz/cs/historie
