Článek
Jeho písně jsou metaforami protkané a slova, ze kterých se skládají, mají mnohdy jako celek zcela jiný, skrytý význam a když ho pochopíte, odhalíte tak i její myšlenku. Ale není to úplně jednoduché. A rozhodně ne pro každého. Pro mě jako malou holku, co toho času navštěvovala mateřskou školku, to bylo zcela nemožné. Jeho písně se však u nás doma hrály.
Vzpomínám si na maminku, jak seděla na zemi, na hlavě velká černá sluchátka a já k ní přišla a zeptala se: „Co posloucháš?“ Byla to kazeta Mne sa neschováš (1985) a píseň Marcel s malého mesta. Ten den už si sluchátka zpět nenasadila, protože jsem je zabavila já a vyposlechla si tak celé album. Později jsem se ptala, kdo jí to visí na plakátech v kuchyni a jeden vyvedený ve fialových barvách s pronikavým bílým paprskem, co proráží žaluzie dala do haly vedle televize.
Nutno zmínit, že texty si Peter Nagy psal a píše sám. Jak řekl v jednom rozhovoru pro časopis Mladý svět r. 1986: „Myslím, že je málo zpěváků, kteří zpívají to, co je skutečně jejich, co je jejich součástí, co mají skutečně pod kůží. Já zpívám to, co jsem si sám vymyslel, co tvrdím a co je můj názor. Lidi pak člověka berou jinak. Když si na druhé straně poslechnou zpěváka, který jim sice něco tvrdí, ale oni na obalu desky vidí, že mu to „do huby“ napsal někdo jiný, je to svým způsobem k zamyšlení. Netvrdím, že je to vždy špatné, například Boris Filan je s Jožem Rážem nebo s Hammelem tak sehraný, že tvoří jeden celek, a písnička pak má hodnotu. Ale to jsou světlé výjimky. Já bych nedokázal zpívat cizí text, aniž bych s ním souhlasil.“
Taktéž je to i v případě hudby. Z převážné většiny. Pouze v začátcích jeho významné spolupráce s hudebním producentem a dramaturgem Júliusem Kinčekem, jenž mu k několika jeho písním složil hudbu, anebo se na ní spolupodílel například Psi sa bránia útokom či Kristýnka iba spí. Spolupracoval s ním tak na šesti jeho původních albech. Zajímavostí je však užití rytmu skupiny Queen v písni Láska je tu s nami, což je zároveň i pocta této britské skupině. A i toto si udělali po svém a přistoupili k tomu tvořivě. Sami si ho nahráli ve studiu Opus za pomoci sta fanynynek, které ho vydupávaly do podlahy a střídavě tleskaly. Nebyl tedy tzv. vysamplovaný, na což v té době ani nebyla technika, ale i kdyby byla, jsem si zcela jista, že by si ho i tak nahráli sami. Takže když jsem to slyšela v rádiu, řekla jsem mámě: „Jé, to je stejný.“ A ona mi řekla, že se to Peterovi líbilo, tak to použil do své písničky. A já pak vždy hádala, když začaly v rádiu hrát první tóny v podobě dupání a tleskání, jestli to bude Peter, nebo Queen.
Tedy autorské psaní textů a skládání hudby byl zřejmě také jeden z důvodů, proč jí tak přirostl k srdci. A hlavně chápala ten smysl, co v těch písních byl a co se jimi snažil sdělit. Zajímalo by mě, jaká byla ta „její“ první písnička, kterou od něho slyšela, na to už se jí nezeptám a tehdy mě to nenapadlo. Ale dle výstřižků, rozhovorů a plakátů, co měla z té doby, jeho první album Chráň svoje bláznovstvá (1984) nevyjímaje, se dá říct, že ho měla ráda od samého začátku, kdy se dostával do povědomí a získával své příznivce. A to už nebyla žádná puberťačka. Já jsem tato i další alba poslouchala také, ale více u mě převažoval ten sluchový vjem. Měla jsem několik svých oblíbených písniček, ale převažovala u mě hudba, chytlavé melodie s různorodými tóny za použití různých nástrojů, i když kytara hrála prim. A, samozřejmě, Peterův hlas, který nejde popsat jedním slovem, protože ho dokáže dát do různých poloh, zabarvit, „zachraptět“. Mám třeba v tomto ohledu oblíbenou píseň Finsky nôž. Miluju, jak jde do výšky a v kombinaci s kytarou, mě dostává do kolen. Nebo Mr. Röntgen. Ani nepočítám, kolikrát mě uspaly jeho Dopisy na telo. Poslouchala jsem jeho alba často již v posteli před spaním, ale záleželo, jakého jsem zrovna měla walkmana. Jeden byl samovypínací, ale ten druhý, když jsem usnula, běžel až do rána.
Takže když jsem chtěla porozumět významu toho kterého textu, ptala jsem se právě maminky a ta mi svými slovy vždy řekla, o čem ta písnička je. Anebo když jsem nerozuměla některému slovu. Nevím, odkud to věděla. Česko-slovenský slovník, co si pamatuji, jsme doma žádný neměli a že některá slova se na ta naše nijak nepodobá. Tak jsem se třeba ptala, co znamená ‚dočiahni ma‘ nebo co jsou to ‚čajky‘. V Dočiahni ma, což je i název jeho písně, mě spojení piána a houslí, ta jejich stupňující se naléhavost nejednou dojala až k slzám. Nebo když mi bylo líto Kristýnky, tak mě uklidnila, že si to Peter vymyslel. Ale to se tak úplně říct nedá. Protože takovéto tragédie se stávají. Že se někdo o něco snaží a věří, že riskuje pro něco většího a přijde kvůli tomu o život. Nejen ve skalách. Takže ta píseň, svým způsobem, pravdivá je. Její text a hudba tvoří 100 % autentický celek. Už jen to hudební ztvárnění onoho pádu, to je skutečně, jak kdyby hudba řekla ‚dopadla na zem‘. Jedno bez druhého nemůže být a v podání skupiny No Name je to úplně jiná píseň.
Úplně první jsem měla magnetofon obdélníkového tvaru s červeným tlačítkem, na které jsem nesměla sahat. Na něm jsem si právě pouštěla krom pohádak i Peterovy kazety, hlavně Peter, Vašo a Beáta deťom (1987), ze které jsem měla nejraději píseň Čarbičky. Kdyby to tak šlo i ve skutečnosti začmárat zloděje a autům, aby šla z výfuků vůně nanuků. Písnička je v pořadí třetí a že jsem si ji často přetáčela, tak trefit ji to byl docela kumšt. U pozdějších alb jsme mívaly většinou dvě kazety, aby každá měla svoji, které jsme si přehrávaly ve walkmanech a když u nás začal prodej hudebních nosičů v podobě CD, tak kupovala i ty, i když jsme si je neměly na čem pustit. Pro jistotu. Pak dostala ke svým narozeninám Hi-Fi věž a já později zas diskmana.
Tvorbě pro děti se Peter také hodně věnoval. Ono to tak vyplynulo z návštěvnosti jeho koncertů, kdy na něj chodily i děti. Myslím, že to bylo tak, že jeho písničky slyšely doma a na svých rodičích vycítily, že je jeho hudba baví a vnímaly tu pozitivní odezvu a pak chtěly jít s nimi i na koncert. Anebo zrovna neměli hlídání, tak vzali dítko s sebou a zalíbil se jim. U mě tomu právě tak bylo.
Na koncerty tedy rodiče chodívali nejdříve beze mě. Já spávala u dědy, ale písničky jsem v povědomí měla. A když mě vzali na koncert poprvé, myslím, že to bylo v Praze Edenu, pamatuji si, jak jsem se s Peterem pozdravila a předala mu květinu.
Pak jsem společně chodívali, jak to jen šlo a co bylo pro nás v dosahu. Na koncerty, autogramiády, besedy. Nosily jsme mu růže a cestou tam jim ulamovaly trny. Já se vždy moc těšila.To byla vždycky událost. Když hrál v Lucerně, tak jsme se většinou stavovaly za tetou, která pracovala na Václavském náměstí v obchodě s módou, kam se jelo z metra po eskalátorech a já jí vždy nadšeně sdělovala: „Jdeme na Petráááá!“.
Na koncertech mezi písničkami vždy hezky promlouval ke svým fanouškům, uvedl písničku a pobavil nějakým vtipem. Ta atmosféra se nedá zapomenout. Vídávala jsem i spontánně házet na podium navlečené korálky, když zpíval Korálky od Natálky, nebo při písni Pieseň za korunu na něj zas lítaly koruny. Tak si tak říkám, co by házeli, kdyby v té době složil svoji pozdější píseň Zuzka, kde se na začátku zpívá o věšení čipkovaného prádla. Ale možná v době tzv. Nagyománie, jak si to označili hudební kritici, lítaly od fanynek i ty kalhotky.
Ale i přes obrovský úspěch a slávu, kdy dosáhl absolutního vrcholu, mimojiné vyhrál Diskoslavíka (1983) a poté Zlatého slavíka (1985), kterého mu přímo tam i někdo ukradl, a základ jeho fanoušků se skládal z euforických obdivovatelek, přicházely i takovéto odezvy, jak se píše v časopise Magazín co vás zajímá 11/1985, před rozhovorem, který vedl Ivan Kytka:
Postávali jsme s Peterem na jedné z hlavních pražských tříd. Pár chvil před tím skončilo jeho první setkání s členy fan klubů a čekal na auto do Bratislavy. Tu a tam k nám přiběhli lovci autogramů. Kolemjdoucí dívky se zastavovaly a uculovaly. Pak k nám ze zástupu pěších zamířil postarší muž. Dobře přes čtyřicet, pod očima vrásky, unavená tvář. "Pane Nagy, chtěl bych vám poděkovat za vaše krásný písničky a popřát vám, aby vám to dlouho vydrželo, “ řekl prostě a potřásl mu pravicí. Zase se zapojil do spěchajícího davu. „Milý chlapík, že?“ poznamenal Peter a kývl hlavou za neznámým. Zdálo se mi, že je trochu dojatý. Usmál jsem se. Někdy je sláva docela příjemná věc.
Pamatuju na tátu, jak v noční košili a s walkmanem u pasu vždy nahlas zapěl „Dievčatáá“ a jak jsem o Vánocích u večeře místo koled pustila Vianoce, Vianoce.
K tomu pochopení textu, já tíhnu více k textům, které nejsou tak složité a mají přímočařejší podání. Někdo doposud jeho písničky nepochopil. Já jsem si kdysi také myslela, že zpívá o psech, koních či motýlech. Ale i tak se mi zdál ten text skvělý. Ale když se holt celou píseň zpívá o nich, jací jsou, jak se v určitých situacích zachovají, tak se to lehce zamění, ale přece jen je to méně závažné, než když si někteří mylně vyložili píseň Viera, kdy si mysleli, že v ní jde o víru náboženskou. Třeba v písni Bóje jsem tehdy také viděla jen to moře a snahu doplavat k bóji, ale považte:
Nie tak dávno ako mláďa stále vláčil som,
sám po cestách zaprášenú loď čo stačí dvom.
Kým som prišiel k oceánu, loď sa rozpadá,
tak plávam sám, kým bóje nezbadám.
Někdo stále na něco čeká, nebo hledá, ale někdy tak dlouho až jeho naděje vyhasne a on v sobě musí najít sílu a zkusit toho dosáhnout sám.
Pozerám sa na starcov keď berú z popolníc ,
jak cez toto preplávam.
Irónia oceánu - na konci je nič,
ešte že bóje mám, ešte že Teba mám.
Vidím dievča na vozíčku pred radom schodov,
každý sa obzerá.
Zrazu cítim pod sebou jak ďaleko je dno,
ešte že bóje mám, ešte že Teba mám.
Nebo zkusit najít někoho, v kom bude mít oporu a pomůže mu v životě přenést se přes všechny těžkosti, co ho potkají.
Zde pár úryvků z některých jeho písní:
Len nenechaj vyhrať cynikov
Neber tabletky ich slov
Po prehrách chcúzas v niekom nájsť
za seba vinníkov. (Píseň: Nenechaj vyhrať cynikov, Album: "Ale")
Máš oceán času, ale nevlastníš ani minútu
Keď privlastníš si slobodu v tej chvíli zomrie ti
a kúpená pravda je len hrou na vety (Píseň: Máš čo máš, Album: Finta)
Každý len pozná, svoj kúsok pravdy
A tak sa celá, nevyzradí
Prečo sa máme, po kúskoch vraždiť
Zachráňte ľudí pred ľuďmi,
Zachráňte ľudí pred ľuďmi… (Píseň: Zachráňte ľudí pred ľuďmi, Album: Finta)
Nad nami zomrel skladateľ
Roky nevyšiel z bytu
Domovník dvere vylomil
Našli len múzu zbitú (Píseň: Nad nami zomrel skladatel, Album: Jamaica Rum)
Na krku nosiť symboly - najlepšie zo zlata,
čo tvrdia jak je naša duša strašne bohatá (Píseň: Ironia, Album: Revolver & muzika)
008 (1996)
Tohle album mám hodně ráda. Je o dost jiné, než ta předchozí. Troufám si tvrdit, že zde hodně dominuje hudba nad texty. Je dost výraznější a má, alespoň pro mě, grády. Je veselé, optimistické a hudebním aranžmá mi připomíná píseň Jeep, která je také jedna z mých oblíbených, co do poslechu. Pouštěla jsem si ho kdysi dost často. A tahala všude s sebou. Mám ho i spojené s pro mě moc krásnou Peterovou autogramiádou v Kotvě.
Waikiki Raga aneb „princessa in sexy dressa“ byla naprostá crazyovina a Peter ji napsal doslova natruc tehdejší hudební vlně a jejím dancefloorovým písním, taková parodie na ně, avšak nakonec je převálcovala na celé čáře, zvítězila nad nimi a v hitparádách na dlouho obsadila první místa. Ľúbim Ťa je zase něco pro křehké dívčí duše a která si tak při jejím poslechu nepředstavovala, že tu píseň zpívá přímo jí. A píseň Krásny zadok, jedna z těch hraných na současných koncertech, navenek sexy oděná, ale zároveň silně vypovídající a až mrazivě aktuální. Na jednu stranu popis pěkného zadku a na druhou ono naléhavé sdělení a to se v ní tak prolíná, střídá a otáčí, jak ta naše Země.
Svet je velký zadok na ňom atomové bomby
každý v strachu tvrdne kedy to s nami
už vyletí do vzduchu
99 watt (1998)
Poslední album, které jsme poslouchaly s mámou společně. Každá jednu pecku v uchu a walkman jel na plné obrátky. Po poslechu uznale vydechla, zmínila několik pasáží, z nichž jedna z nich byla ‚pantomima s křídlami‘, zato já měla v hlavě melodickou a svižnou Zuzku a její houpavé kytarové ozvěny.
Následující album Nové svetlo (2002) samozřejmě také bylo hned doma, ale tím jsem se tehdy nějak hlouběji neproposlouchala. A hlavně teď jsem ho ani nenašla.
Ono jak si kdo vyloží tu kterou písničku záleží také na jeho nastavení, co zrovna prožívá a co ho v životě potkalo, třeba i mylně, ale i tak v tom zároveň může nalézt něco svého, jako já v písni Petrolej ze stejnojmenného alba z roku 2021, které vyšlo po celých dvanácti letech od posledního původního alba Labute a havrany (2009).
Občas treba spáliť čo ťa trápilo
Ale nájsť tú odvahu ten plameň pre život
A ja horím pomaly ako petrolej
A tak si ma nezhasni ani nerozlej (Píseň: Petrolej, Album: Petrolej)
Marcel z malého mesta a Stráž ma, môj rozum - možná dvě písně vystihující Petera samotného. Nebo alespoň já to tak vidím.
Marcel z malého mesta je tu,
veľkomesto otvor náruč.
Marcel z malého mesta je tu,
odišiel od sladkých záruk.
Mohl třeba zůstat se svým snem a neriskovat neúspěch. Ale neudělal to.
Marcel z malého mesta je tu,
už vychádza von zo seba.
Marcel z malého mesta je tu,
naučil sa zlých sa nebáť.
Prokoukl zákulisí toho všeho, nechal si poradit a zazářil.
Na slnku je miesta len koľko ukradneš,
už to všetko vie sám,
a stále má rozložené čisté krídla,
ešte trocha blúdi, má však oči čo vidia (Píseň: Marcel s malého mesta, Album: Mne sa neschováš)
Pochopil, co všechno obnáší svět showbyznysu, ale zůstal sám sebou, i když si uvědomoval, že je slavný a vnímal to jako velmi opojné, ale naslouchal, co mu říká ten, co se na to dívá z jiného pohledu.
Keď budú chcieť ma stiahnuť kravatou
A zapchať uši rečmi jak vatou
Chcem len ostať nepredajný originál
Nech mi oči rokmi nezblednú
A sám so sebou nejdem pod cenu, nejdem pod cenu… (Píseň: Stráž ma, môj rozum, Album: Finta).
Mohl se spokojit s jistotou a zpívat se skupinou Modus, ale to, co mu oni napíšou nebo někde s orchestrem v obleku. Ale rozhodl se jinak. Šel svojí cestou, ale nečekal, že si ho úspěch sám najde, šel mu naproti, ale ne za každou cenu, ale s nadějí, snahou, tvrdou prací, pílí a hlavně srdcem. Nikdy nedal své písně k užití žádné politické straně a že mu tyto nabídky za jeho kariéru přicházely. Vždy musel přijít s něčím novým, přizpůsobit se trendu a momentálním okolnostem a přitom neztratit sám sebe. A to si já osobně a upřímně myslím, že se mu doteď podařilo na rovných 105 %.
Fanoušci Petra Nagye byli a jsou zastoupeni v různém věkovém složení. Generacích. Od mladistvých, co tehdy více křičeli, než poslouchali, dívek, co chtěli podpis i do přísného zákazu chlapcům, zmoudřelých žen, co začaly poslouchat, maminek i tatínků, ale i mladých mužů a již dospělých pánů a nebudeme si zastírat, že jisté zastoupení měli a mají i partneři něžných poloviček, kteří šli jako doprovod a chytlo je to taky i oněch malých návštěvníků.
A nejinak tomu bylo i v Lucerně 17. 12. 2024 ve dvojkoncertu se skupinou Tublatanka. Všichni, nejenže poslouchali, ale i zpívali spolu s Peterem a jeho kapelou Indigo. Každý se zároveň těšil na tu „svoji“. Vedle mě stál pán, co po písničce Profesor Indigo pronesl: „Tak a můžu jít domů.“ Samozřejmě nikam nešel. Dle všeho byl i tím doprovodem dámy stojící vedle mě nápadně si utírající oči, když Peter přišel na pódium, stejně jako já. A z druhé strany ode mně zase stála holčička, co mi připomněla mě, když jsem já chodívala na koncert s rodiči, a která před každou písničkou volala: „Kristýnku!“, což se jí splnilo až na úplném konci.
Peter Nagy se skupinou Indigo, Lucerna, Praha, 17. 12. 2024
Nyní v jeho písních objevuji ta skrytá sdělení, která jsou aktuální i dnes a dokážu je více docenit. Zkuste to také a možná vás překvapí, čeho jste si v nich dříve nevšimli, anebo nijak zvlášť nevnímali jejich obsah a tu konečnou pointu. A když už nic jiného, rozhodně vám zpříjemní den. A některým z vás udělá i dobře na duši. Jako mně.
Raz sa všetko vyrieši
a svet sa navždy polepší
Dlhy budú splatené
tak neviem čo furt plačeme
Zlodeji vrátia čo nakradli
a nie je dôvod sa znova biť
Neuroním ani slzu
Svet sa točí a nemá brzdu
A bude sa točiť naďalej
tak neviem čo sa hádame (Píseň: Raz sa všetko vyrieši, Album: Petrolej)
Zdroje:
časopis Mladý svět 1986
časopis Magazín co vás zajímá 11/1985
úryvky textů z písní Petera Nagye
mé vzpomínky
