Článek
Maminka vařívala skvělé polévky. Poctivé, dobré, prostě maminkovské. Ale přece jen někdy nebyl čas a i nám vyloženě chutnaly - udělala se polévka s pytlíku. Tedy ty jsme si dělali hlavně s tátou, když jsme byli doma sami. Pamatujete na mušličkovou? Ta byla skvělá! Ne jako dnes. Ta chuť nebyla tak výrazná, co se ochucovadel týče, mušličky pevné tak akorát, mini mrkvička pěkně na chrup a takové oválné masíčko také lahodné. Voda, co se přeměnila na polévkový vývar také chutná. Celkem často jsem snědla,vypila, vysrkla a posléze vycucala z misky nejdříve ji a pak teprve jedla mušličky, mrkvičku a ty masové oválky. O lemování talíře mušličkami, jejich plnění masem a mrkví a dalších vylomenin se netřeba více rozepisovat. No, prostě užila jsem si s polívkou a vyřádila se, co to šlo.
A to tak jednou maminka uvařila opět bezva polévku a dala tam i těstovinové mušličky. My si s tátou pochutnávali, pomlaskávali a žadonili o přídavek. A já jsem to pak už nevydržela a musela mámu pochválit: „Teda, ta je jak z pytlíku!“ A bylo. Máma se zarazila. Nejdřív nevěřila. To myslím vážně? Myslela. Fakt mi tak strašně moc chutnala! A hlavně ty mušličky mě zmátly. A od té doby jsme to s tátou měli jako takové naše pochvalné heslo, že je něco dobré. Ale mámě jsme to už neříkali.
Ony některé ty polotovary bývaly dobré. Myslím chuťově. Dnes když si udělám mušličkovou polévku, není to ono. Chybí tam ta přirozená, jak jen polotovar dovolí, ne tak výrazná, chuť. V té době to snad ani tolik nepřeháněli s ochucovadly. Přitom ji dělá pořád stejná firma. Tehdy bývaly na pytlíkových polévkách a bujónech bodové kupony, které se vystřihávaly a lepily na arch a když se nasbíral dostatečný počet, bylo možné za ně dostat nějakou cennost jako třeba sadu naběraček nebo kuchyňskou zástěru. Takže táta kupoval jak divý a vystřihával. Takovéto a podobné soutěže, to bylo jeho! Pravidelný přísun pytlíkových polévek byl spolehlivě zajištěn.
Vzpomínám, jak jsme si s dědou vařívali polévku z hovězího bujónu. To byla chvíle. Obřad.To byl ještě bujón, jak má být! Silný, aromatický, poctivý. Byl i takový pevný a tak mi chutnal, že jsem nehtem vyškrabávala zbytky z jeho obalu. Na jeho krabičce byl vyobrazený černý kotlík. Teď? Kostka měkká a už se mi párkrát stalo, že se mi ve spíži, kde je mám uložené, přímo v té po dědovi, roztekl.
Děda mě to naučil: nejdřív dát vařit vodu a až začne vřít, vložit bujónovou kostku. Já koukala, jak se postupně rozpouštěl do všech stran hrnce a už to vonělo. Pak nasypat nudle, osolit, opepřit a nechat chvíli vařit, občas zamíchat. Pak to nejdůležitější z celého vysoce kulinářského procesu - rozklepnout vejce a opatrně vložit do polévky, ale nechat ho uvařit tak napůl, aby pak na talíři až se do něj zanoří lžíce krásně hustě vyteklo. A nakonec nasypat libeček. Děda si ho pěstoval v truhlíku za oknem, takže jsme měli čerstvý. A to teda byla polévka! A celkem rychlá. Vždy, když si ji dělám, vzpomínám na dědu.
Děda uměl moc dobře vařit. Nedělal jen polévku z bujónu. Ale plnohodnotná jídla. Musel. Když mu zemřela manželka, moje babička. Tak se naučil všechno. Omáčky s domácími knedlíky a další. Grilované kuřátko jsem si dělali, kdy bylo třeba ho nejdřív zbavit vnitřností. Pamatuju, jak jsem honila v útrobách kuřete takové malé trubičky, když dědovi nešly chytit, tak jsem zajela rukou já a fakt, klouzaly…jak říkala Pretty Woman Julia Roberts. Ale nakonec se podařilo. Nebo jeho bramborový salát, který jsem srovnávala s tím máminým a nemoha se rozhodnout, který je lepší. Mámin byl takový měkčí, co se týče všech přísad, děda v něm míval pevné kostičky brambor a méně majonézy. Ale takový, jako dělala máma nebo děda, já neudělám. A přitom ho dělám podle nich a používám stejné suroviny. Ani jeden do něj nedával žádnou uzeninu, sestával vždy z: brambor, vajec na tvrdo, kyselých okurek, sterilovaného hrášku, cibule, plnotučné hořčice a majonézy. Osolit, opepřit. Moje teta do něj dává rozmrazený hrášek a domácí majonézu. Tyto dvě ingredience mu dodají neskutečně čerstvou chuť.
Polotovary, na které ještě ráda vzpomínám, je kaše z krabice. Taktéž od stejné značky. Byla jemná, žádné kousky brambor a když se patřičně a dobře ochutila třeba kořením chat masalou a sušeným česnekem, byla mňam mlask. Anebo knedlíky z prášku. A že se to někdy ani nepoznalo.
Třeba v jednom díle pořadu Prostřeno! z roku 2016 v osmé řadě ve 110. dílu se soutěžící pan Jiří Reeh rozhodl, že uvaří jen a pouze z polotovarů a schválně, jestli to ostatní soutěžící poznají. Prý zaskakoval za partnerku, která si účast na poslední chvíli rozmyslela, alespoň tak to říkal a on, jak na sebe prozradil, do té doby zvládal udělat jen smažená vejce a škubánky. Uvařil tedy dva pytlíky instantní slepičí polévky, kam ještě přidal mraženou polévkovou zeleninu a ke konci dvě rozkvedlaná vejce. Předkrm udělal z kupovaných kaiserek s mozarellou, nivou a rajčaty, které zapekl v troubě. Na hlavní chod jen uvařil brambory a spolu s masem dal péct do trouby, tedy recept z „jednoho pekáče“. A jako dezert předložil rozmrazený jablečný štrúdl, který s nejvyšší pečlivostí potřel rozšlehaným vajíčkem. A hotovo! Hezky vše nazdobil a podával. A soutěžící? Nic nepoznali! Sice nějaký menší stín podezření padl, ale celkově si pošmakovali a snědli všechno. A hodnocení také neměl úplně nejhorší. Celých dvacet bodů. Takže takový lepší průměr. Což jde. Za uvaření z polotovarů, nemyslíte?
Tak kdo vařil či vaří z polotovarů a jakých? A jak vám chutnají?
Zdroje:
mé vzpomínky
https://televareni.cz/prostreno-xiii-110-z-vychodnich-cech-jiri-reeh-20-bodu
