Článek
V podniku, mající stále v názvu s. p. tj. státní podnik se šetřilo vždy. Hlavně na těch nejzákladnějších věcech denní potřeby, ale také těch potřebných k práci. Tiskárny z roku raz dva tři, které byly často mimo provoz. Na celé depo cca o třiceti doručovatelkách byly třeba čtyři a dvě z toho zrovna vypověděly službu při ranních přípravách zásilek k doručení. Propisky si povětšinou doručovatelky kupují za své, protože když by měly čekat až nafasují, což byla spíše vzácnost, tak se nedočkají. Tu a tam chybí pytel na zásilky, plastové krabice a klece, v nichž se převážejí zásilky, vypadají jak po náletu divoké zvěře a hrozí i vážné zranění, protože z nich trčí dráty. Jestli je to již nějak lépe ošetřeno, anebo už klecí není potřeba, když pošta stále dokolo všechny přesvědčuje, že zásilek ubývá, nevím. Na některých dodejnách se doručovatelky skládají i na toaletní papír. Což jsem také zažila. Jízdné si také platí. Pokud ho ovšem vykážou složitým administrativním způsobem, může jim být hrazeno podnikem, ale pokud mají kupon na dané časové období, protože do práce se ty, co neřídí, nějak dostat musí, tak je to pokryté. Ale co ty pracovní jízdy, když se doručovatelky do práce dostávají třeba i jinak, ale v pracovní době je třeba přesunu na místo doručování? Pokud je to někde i více kilometrů, jiná doručovatelka ji tam odveze, ale zpět se musí dostat buď sama, opět za své, anebo zavolat dotyčné, ať ji odveze. Protože je třeba ještě vše vyúčtovat. Používání vlastních telefonů jest také na denním pořádku. Služební mají pouze balíkáři a různí vedoucí pracovníci. Takže kolikrát volají lidem, když nemají zvonek, nebo je neslyší a lidé si o to dokonce i říkají: „Tak mi zavolejte“, anebo mají přímo na zvonku napsáno, že nezvoní a uveden svůj telefon.
Úspora i v pracovní náplni
Kolikrát se stalo, že kdo měl ve své pracovní náplni to a to, chyběl, nebo nestihl, nezvádl. Tak se to prostě „hodilo“ na někoho jiného. Bohužel, nejčastěji právě na doručovatelky. Bez zeptání, natož slušného požádání, zda by nemohly… takže novinář nedoručil noviny, šup doručovatelce na stůl, balíkář nestihl rozvést balíky, tak zanechal stoh oznámení a doručovatelky ať si je rozeberou, co na tom, že by třeba do toho místa ani nemusely jinak jít, protože tam ten den poštu neměly. A jako bonus pak na sebe nechat řvát majitelem schránky a obydlí, když je zrovna uvidí, jak hází oznámení, které ovšem není od nich a s oním předmětem k doručení nemají nic společného. Jsou i takové, co jezdí třídit poštu a nastupují tak do práce o dvě hodiny dříve. Někde na to mají smlouvu, ale jinde to dělají na úkor svého volného neplaceného času. A takových skrytých činností v tomto podniku je… Nejen u doručovatelek, ale i přepážkových pracovnic. Ale vrcholem toho všeho, což už je, dle mého, za hranicí lidské důstojnosti, je, že si mají přepážkové pracovnice uklízet budovu, v níž pracují. Doteď, kdo chtěl, nebo spíše to ani jinak nešlo, měl smlouvy na úklid a alespoň něco málo za to měl, ale od ledna jim tyto smlouvy ruší a dostali k podepsání novou pracovní náplň zahrnující i úklid. Plat jako takový se jim ale o toto nezvýší.
Takže až půjdete na poštu a přepážková pracovnice tam nebude zrovna přítomna, tak nehromujte, kde zase je, že se určitě někde fláká, nebo vykecává. Ona/on totiž možná zrovna někde vzadu, chudák, myje podlahy, nebo mydlí záchod. Třeba je i uvidíte mýt okna a utírat prach.
Že ty úspory jdou vždycky úplně odspoda, v tomto případě, doslova, od podlahy.
