Článek
Teď už je to na něm
Už neleží na mělčině. Není odkázán na ty, kteří mají tu moc rozhodovat, vynášet soudy, na jejichž základě se rozhoduje, zda mu uleví, nebo se přímo pokusí o jeho záchranu. Na ty, kteří si zakládají na povoleních a razítkách, které jsou pro ně důležitější než čas, který zvířeti v takové situaci nezadržitelně ubíhá.
Má šanci zmobilizovat poslední zbytky sil a nezlomné vůle přežít! Zažil toho mnoho, tolik útrap, kdy se zdálo, že to, co se mu aktuálně přihodilo je jeho konec. Několik uvíznutí, pokusy o vyproštění, kdy se v jeho těsné blízkosti pohybovala těžká technika, především lžíce bagrů, musel snášet hluk, neustálé přijíždění lodí k němu, kdy možná doufal v pomoc, nebo alespoň úlevu, která nepřišla, a od něj. Výletní lodě, které jezdily sem a tam. U Poela, kde ležel nejdéle se konalo šest okružních jízd denně, tedy celkem dvanáctkrát kolem něj v nesnížené rychlosti projela loď plná zvědavců. Ale to bylo to nejmenší. Neustálá nejistota, naděje a následná zklamání. A hlavně čekání. Oddalování té skutečné a účinné pomoci. Doteky tolika lidí. A všechno zvládl. Překonal. Ustál. A k tomu se snažil spolupracovat, jak jen mu to jeho zdravotní stav a fyzické možnosti dovolovaly.
Teď je tam, kde měl být před měsícem, než zabloudil do špatných vod. Dostal možnost vrátit se a znovu vybojovat svůj život. Jestli se mu to podaří je otázka ne dní, ale týdnů, měsíců.
Ale lidé, kteří jeho osud sledovali od začátku chtějí odpovědi. A nejlépe hned a se všemi detaily.
Místo vděku, že se několik reportérů sebralo a monitorovali ho 24 hodin denně, posléze používali i dron, sehnali si loď a doprovázeli Timmyho na cestě do širého moře, berete jako samozřejmost. A nemůžete se smířit s tím, že není přímý záznam Timmyho vypuštění, které budí spousty otázek a od něhož se sponzoři záchranné operce Karin Walter-Mommert a Walter Gunz distancují a v současné době probíhá šetření, jakým způsobem ona poslední fáze proběhla.
Konspirací je mnoho
Přitom by stačilo sledovat důvěryhodné zdroje. Stalo se to v Německu, tudíž sledovat německá zpravodajství a média. Ale opět třídit. Zda také pouze přebírají, anebo byla přímo na místě. Dělají přímé rozhovory.
A protože to neděláte, tak nejen vy, ale i Němci a další, kteří sledují Timmyho příběh, vytvářejí konspirace:
Timmyho vyměnili za jinou velrybu. Počkali si až poplave jiná velryba, natočili ji a vydávali za Timmyho. Timmyho v noci naložili a odvezli do Německého námořního muzea lodí, která s ním spolupracuje a jež se přidala cestou. Timmy je naporcovaný a leží v boxech jedné z lodí, která byla poblíž. Timmyho snědli. Zařídili vysílání opakovaných záznamů ve smyčce. Celý případ s velrybou byl od začátku vytvořen AI.
Skutečně. Takovéto „legendy“ se šíří online světem sociálních sítí.
Nejhorší je, že ihned vynášíte soudy. Neuvažujete rozumně. Obviňujete, šikanujete a vyhrožujete všem, kteří se na velrybu dle vašeho mínění, byť jen křivě podívali.
Nenávist lidí překročila meze
Jak lidé sledovali osud uvízlého keporkaka, a hlavně průběh jeho záchrany, vzedmula se vlna hodnocení každého kroku a rozhodnutí, začal se vyvíjet tlak na záchranáře a všechny, kteří měli se záchranou co do činění. Na Facebooku, X, Instagramu nebo TikToku. Nezůstalo to však jen na oněch sociálních sítích. Odborníci, ochránci velryb, ministerstvo i lodní posádka včetně kapitánů se dočkali zloby, výhružných e-mailů a hrozeb smrtí.
Mizí profily na sociálních sítích
Začalo to profilem Jens Schulze, který byl iniciátorem záchranné akce na Poelu. Ten, který se prosekal onou byrokratickou cestou, aby záchrana vůbec mohla začít. Nejdřív hlásil, že jeho profil byl napaden a poté zmizel úplně.
18. dubna 2026 zveřejnil:
Zdravím všechny, kteří drží Hope palce
Dnes jsme Hope pořádně „vyfoukali“, což znamená, že jsme velkou hadicí odstranili bahno kolem něj, dokud se nemohl volně pohybovat. Naprosto si to užíval! Dnes se mu také dostalo lékařské péče a intenzivně jsme léčili jeho kožní problém. Celou dobu byl velmi čilý a komunikativní. Pomoc si rozhodně užívá. Také jsme mu ukázali s čím se bude zítra potýkat. Dnes jsme kvůli různým vyrušováním ze strany úřadů ztratili spoustu času. Ale zítra to ten velký chlap zvládne a vydá se na svou dlouhou cestu za svobodou. Jsem zvědavý, co řeknou všichni ti takzvaní experti, když nezemře, jak předpovídali. Jeho zdravotní stav byl dnes hodnocen jako neobvykle dobrý. Jasně, má pár zranění! Ale není v ohrožení života! Koneckonců, jedna loď do něj skutečně narazila! Raději nebudu jmenovat žádná jména. Vaše modlitby, naděje a podpora nám zatím pomohly. Ale má před sebou ještě dlouhou cestu! Doprovodíme Hope až k Atlantiku, budeme na něj dohlížet a rozhodně s ním nebudeme zacházet jako takzvaní pomocníci minule.
Držte nám palce a modlete se za tuto úžasnou, empatickou bytost, která nám tolik důvěřuje!
Spojili jsme se a opravdu bojovali. Strávili jsme mnoho bezesných nocí, protože vláda stále požadovala nové věci a my jsme absolutně neměli čas na svůj soukromý život. Občas jsme byli vyčerpaní a podráždění. Někteří z nás plakali nad opakovanými neúspěchy. A pak si přečtete hanlivé články v novinách a ty nejzlomyslnější komentáře. Říkali jsme si, co se asi v něčím životě muselo pokazit, že píše tak hrozné věci o pomocnících, které neznají, a o úžasné bytosti, která se do této situace dostala jen kvůli lidem. Pokaždé, když před ním stojíme, cítíme zármutek nad tím, co jsme mu udělali, a vědomí, že byl opuštěn, a přesto se zdál být šťastný pokaždé, když tito takzvaní experti prováděli svá vyšetření deset metrů od něj, aniž by se ho dotkli, nebo mu prokázali, byť jen špetku laskavosti.
A přesně tito experti chodí do talk show a opakovaně tvrdí, že by bylo lepší nechat tam Hope týdny bídně strádat. Žádné slitování navzdory jeho nočnímu pláči! Co to musí být za člověka, kterého to nedojme?
Další profil, který na jeden den zmizel a pak se opět objevil byl Dr. Jenna Wallace. Ta byla členem záchranného týmu celkem čtyři dny. Kritizovala byrokracii a některá rozhodnutí týmu nepovažovala za nejlepší a vznesla kritiku. Odjela kvůli neochotě nést odpovědnost za svá rozhodnutí a ručit za ně svou profesní licencí a také předpokládala, že záchrana proběhne maximálně během oněch čtyř dnů, na které dostala povolení vykonávat veterinární dohled. Musela se také vrátit ke své práci, ale s týmem zůstala v kontaktu. Omezila však komentáře na svých sociálních sítích.
A Martin Bocklage, kapitán lodi Robin Hood, když přivezl bárku pro Timmyho a v úterý večer s ním odplouval ze zálivu Kirchsee a vyvedl ho přes záliv Wismar do otevřeného Baltského moře, kde ho ve středu ráno převzala loď Fortuna B navržená pro delší vzdálenost na otevřeném moři, byl za hrdinu. Nyní, kdy vyvstaly pochybnosti, co se vlastně v oněch nezaznamenaných kritických hodinách, minutách, kdy došlo k vypuštění Timmyho 70 km severně od dánského Skagenu směrem k Severnímu moři, stalo, upadl v nemilost a podezření, zda se nepodílel se svým remorkérem, jímž transport doprovázel a jistil „náklad“ tj. bárku s Timmym, na něčem, co budí obavy, je z něj zločinec. Lidé ze všech koutů světa zahltili jeho profil urážkami, výhružkami a obviněním. Ještě předevčírem jeho profil fungoval, sdílel na něm mimo jiné i video s úspěšným vplutím Timmyho do bárky, poté na něm byly vypnuty komentáře a včera zmizel.
Správci skupin věnujících se tématu Timmyho záchraně a jeho osudu taktéž dochází trpělivost. Také omezují, kdo může přidávat příspěvky, promazávají, vyzývají ke klidu, usměrňují a posléze skupinu nenávratně uzavírají.
Protože jste to neviděli na vlastní oči?
Protože jste neviděli „slavnostní“ vypuštění Timmyho a nemohli mu pomyslně zamávat kapesníčkem a popřát šťastnou cestu. Mnozí se bojí, zda mu nebylo ublíženo. Možná utrpěl nějaká zranění při vypouštění, které nebylo naplánováno a domluveno všemi zúčastněními stranami. Ale je taktéž možné, že neutrpěl. Já se spíše bojím té ztráty energie, ke které došlo den předtím, kdy se ho nepodařilo otočit a dostat ven z bárky, když se zaplavovala a zároveň nakláněla. A zda jeho případná zranění byla zanedbatelná a slučitelná s nutností plavat a chovat se v prostředí moře a budoucího dosažení oceánu tak, jak mu bylo ještě před měsícem vlastní a pro něj zcela automatické. Obavy vzbudilo i to, že se jeden z pomocníků bez porady a z vlastní iniciativy jal Timmyho zřejmě nasměrovat pomocí hasičské hadice, kterou mu přehodil přes ocasní ploutev. Ale považte – když Timmyho táhli do bárky v Poelu, opásali ho hadicemi, které provlékli pod jeho břichem a za prsní ploutve tak, aby ho nic neškrtilo a váha byla rovnoměrně rozložená, bylo při tom snad dvacet lidí a měli co dělat, aby s ním pohnuli, teď jeden člověk stál na kraji bárky a snažil se s ním hnout, to je, jak kdyby se trpaslík s tkaničkou od bot snažil přetahovat s medvědem.
Lidi, mějte rozum!
Timmy se nesměle hlásí
Dle, snad již správných informací, jsou vysílány signály o jeho životních funkcích, když vyplave nad hladinu se nadechnout, ale neudává polohu, kde se konkrétně nachází.
Ined po vypuštění Timmyho Sergio Bambarén, který byl v týmu od samého začátku, průběžně hlásí, že americký tým dostává první signály, že Timmy je naživu.
Ve chvíli vypuštění byl však 500 metrů daleko a v jiné lodi. Nepustili ho tam. Stejně tak veterinářky a ostatní členy týmu. Přístup měl, dle dostupných informací, jen člen amerického týmu Jeffrey Foster.
Stranded No More – jednou tak a jednou onak
Toto je organizace, která se zabývá uvízlými kytovci po celém světě a vytváří databázi, kde k této situaci došlo. Sleduje jejich případy a monitoruje, jak záchranné akce probíhají. A samozřejmě taktéž kritizuje. Nutno zmínit, že její členové se sami aktivně nezabývají přímými záchrannými akcemi v terénu. Nekonají výjezdy k uvízlým zvířatům, ale zaměřují se jen na systémovou změnu, monitoring a veřejný tlak.
Jens Schulze ji též na samém začátku ve spolupráci zmínil, ovšem zhruba od 22. dubna měla výhrady k postupu a následnému vývoji záchranné akce i k samotnému záchrannému týmu. Kritizovala jak nový koncept záchrany, tak nový tým přizvaných expertů a to, jakým procedurám Timmyho podrobovali (např. podávání tekutin hadičkou).
Při rozhodujícím kroku – snaze dostat Timmyho do bárky také svými posty, které v tom čase vydávala, „zrovna nepomáhala“. Vše jen kritizovala a shazovala.
27. dubna napsala:
Zatímco všichni předstírají nebo plavou v moři bludu, že tento příběh bude mít dobrý konec, my dle dostupných záznamů říkáme, že teď jsou šance, že Buckli/Hope/Timmy přežije, v podstatě nulové.
A jako bonus nabídla tři verze scénáře, jak to dopadne:
Scénář 1: Bude slabý, submisivní a letargický a umře tiše při vlečení, přepravě nebo po propuštění.
Scénář 2: Nasbírá všechny své zbývající síly a bude bojovat a následně uvidíte násilnou smrt v přímém přenosu.
Scénář 3: Pokusí se bojovat, ale nakonec se vzdá a zbytek bude pokračovat jako ve scénáři 1.
A dodala: Tohle nepřežije, bez ohledu na to, kolik lidí (včetně nás) chce.
Když se pak Timmyho podařilo do bárky dostat, editovala:
Timmy je v bárce. Ale ještě to nekončí. Uvidíme.
28. dubna vydala ješitné takřka uražené prohlášení, že pokud tedy Timmy přežije měsíc, tak zmizí a už o nich nikdo neuslyší.
30. dubna ohlásila, že, lidově řečeno, její členové dostali od lidí sodu a zatrhla možnost komentovat, ale dál vydávala svá stanoviska bez možnosti na ně napsat svůj názor a diskutovat o nich. Dokonce začala psát své postřehy a rady i na profily těm, kteří byli Timmymu nejblíž. Zřejmě nestačilo jejich označování na své stránce, poněvadž nikdo nebral její rady v potaz.
A 2. května, kdy Timmy konečně zakusil skutečnou svobodu, napsala:
Milujeme tě, Buckli/Hope/Timmy! Vždycky jsme v tebe věřili!
Jaký to obrat po těch všech hodnoceních, dehonestaci týmu a jejich snahy.
Ale budiž jí ke cti a ku prospěchu věci, že nyní sleduje každou zmínku o Timmyho signálu a má i teorii, celkem věcnou a věrohodnou, o tom, jaký konkrétní vysílač Timmy má a jak funguje. Takže:
2. května: dle deníku Bild, který hlásil, že vysílač funguje, byť sporadicky.
3. května: potvrzeno přežití 24 hodin. Tag zřejmě vysílá signál pokaždé, když se Timmy vynoří nadýchat, ale neposílá skutečné souřadnice. Tým tak dostane důkaz, že žije, ale ne přesné místo, kde se nachází.
4. května: potvrzeno přežití 48 hodin, což ukazuje, že jakákoli katastrofická zranění jsou vysoce nepravděpodobná.
5. května: potvrzeno přežití 72 hodin. Sergio nahlásil na svém instagramovém účtu nejnovější příjem dat. Mezitím se šíří dezinformace, že velryba je mrtvá, bez jakýchkoliv skutečných důkazů. Přežití Buckli/Hope/Timmyho je velkým problémem pro konkrétní vědce a organizace, protože zcela podkopává nejen jejich „odbornost“, ale také všechny stávající protokoly a pokyny pro reakci na uvízlé velryby.
Druh vysílače a jeho fungování (dle Stranded No More)
Nevíme to jistě, ale myslíme si, že velryba dostala SPOT od Wildlife Computers. Bohužel, slova „životní známky“ všechny zmátla, protože z toho vyplývá nějaký druh fyziologických údajů, které tato stanice rozhodně neshromažďuje. Namísto toho přenáší data o ‚důkazech života‘.
Pro výpočet polohy vyžaduje satelitní systém Argos několik po sobě jdoucích přenosů během jednoho satelitního přeletu, zatímco vysílač je nad vodou. Pokud velryba prolomí povrch jen na velmi krátkou chvíli, může se stanici podařit získat pouze jedinou odezvu, která však stačí k odeslání dat jakožto důkazů o životě. Histogram tak ukazuje, že se Timmy pohybuje různými teplotami vody a aktivně „rozbíjí“ vodní povrch, což znamená, že se aktivně potápí, a tudíž žije.
SPOT-tagy mají vysoce přizpůsobitelný harmonogram pro sběr a přenos dat. Záleží tedy, jak jsou naprogramovány. Uživatelé musí stanovit, co přesně má stanice upřednostnit. Pokud záchranný tým stanici špatně naprogramoval, například tím, že upřednostnil údaje o chování před rychlými pingovými signály potřebnými k výpočtu lokality nebo nesprávně posoudil návyky velryby při nastavení rozvrhu, mohou tak nechtěně zabránit lokalizaci místa. Stanice tak posílá data o chování, ale nepřenáší nepřetržité signály potřebné k nalezení zvířete.
Německé námořní muzeum má podezření, že velryba je mrtvá
Ano. To muzeum, které již počítalo s tím, že bude mít Timmyho kostru. To muzeum, které vydalo prohlášení spolu s ITAW, že Timmy umírá a to nejlepší, co se pro něj může udělat je ponechat ho v bahně a mělké vodě až vydechne naposledy.
5. května tedy tři dny po vypuštění keporkaka do Severního moře se Německé námořní muzeum domnívá, že zvíře je pravděpodobně mrtvé. Ve svém prohlášení odborníci upozorňují, že od 2. května neexistují žádné ověřené informace o místě pobytu nebo stavu velryby. Vzhledem k tomu, že velryba byla v extrémně oslabeném stavu a opakovaně uvízla na mělčině v krátké době po předchozích pokusech o záchranu, muzeum píše, že je vysoce pravděpodobné, že jí chyběla síla plavat v hluboké vodě po delší dobu. Muzeum mimo jiné požaduje, aby záchranná iniciativa zveřejnila přesný model sledovacího zařízení a všechna přenesená nezpracovaná data.
Asi, zřejmě, možná. A zároveň požaduje data. Požaduje. Jaká neslýchanost! Po tom všem. Po jejich soudech a naprosté absenci jakékoli pomoci.
A média, jak německá, tak česká ihned informuje, že Timmy uhynul. Nežije. Je mrtvý. Tato slova dává do popředí a slova zřejmě, nejspíš, domnívá upozaďuje. Nic nového. Tohle média dělají. Protože smrt přitahuje. Vzbuzuje emoce. Probouzí zvědavost, zájem a otázky. Protože investigace se u nás moc nezabydlela. Je vzácná a u nás jí je jak šafránu.
Takže: pokud budou nějaké další „zaručené“ zprávy o Timmym, jejichž zdrojem bude Německé námořní muzeum nebo ITAW, Greenpeace, Sea Shepherd či Fabian Ritter, berte to, prosím, s rezervou.
A vyčkejte. Signály jsou. Jen nejsou zatím takové, jak si mnozí včetně lidí ze záchranného týmu představovali.
Zdroje:
německá mediální společnost NDR.de
facebookový profil Stranded No More
facebooková stránka Zastavme pláč delfínů
