Článek
Samoobslužné pokladny jsem já osobně nebyla moc zvyklá používat. A když nastala volba, co zvolit, aby obsah našeho nákupního košíku změnil status na „je to naše“, zamířili jsme často k ní, i když jsme měli větší nákup. Nechtělo se nám čekat ve frontě. Ale používal ji partner. Já se jen dívala, občas něco podala, ale moc šancí pomoct jsem neměla. To bezpečně zastávaly naše dvě děti a spíš se předháněly, kdo co podá, nebo dokonce sám naskenuje dřív. Pro ně to byla hra. Partner taky vše zvládal levou zadní. Ale já jsem monitorovala jen to, jak se vždy něco přihodilo a nemohlo se dál. Do toho děti, no, měl svatou trpělivost. Vždy ale přišla paní, za kratší či delší čas, kdy už jsme se i trochu ohlíželi, kde je, něco odklikla a mohlo se pokračovat. To bylo v Kauflandu, nebo v Lidlu. Ale když jsem šla nakupovat sama, vždy jsem šla raději na pokladnu, co potřebovala k úspěšnému vykonání nákupního procesu živou lidskou bytost. To se mi však jednou nevyplatilo, přešvihla jsem totiž limit na kartě a nemohla zaplatit. A dostala se posléze k markování na samoobslužné pokladně. Jak to probíhalo a proč jsem zvolila určitý postup jsem psala zde:
Článek jsem psala pro pobavení a případné srovnání, jak by se v té situaci zachovali jiní, co by vyřadili z kupy položek v košíku a neočekávala, že bude tak úspěšný. Tedy co se čtenosti týče. Ale ona je úspěšnost a „úspěšnost“. Tu v uvozovkách beru tak, že ony reakce byly, na můj vkus, zbytečně vyhrocené, hrubé až urážlivé. A hlavně některé plynuly i z naprostého nepochopení celého článku jako celku a vůbec jeho kontextu. A za další, že bych si takovou čtenost přála u jiných témat, o kterých píšu a, snad, budu psát dál. Zatím mě to baví a cítím v tom smysl. A to z několika důvodů. Ale aby mě to naplňovalo i radostí z tvůrčí činnosti, bylo by, ale spíše je to jen mé nesplnitelné přání, více než milé, aby případné reakce byly, když už ne přímo lichotivé, což, chápu, že to si některý příběh ani nezaslouží a že když čtenář, dle svého mínění nazná, že je autor pako, tak aby to bylo alespoň podáno slušně. Anebo vtipně a se vší korektností. Prostě, když urazit, tak inteligentně bych prosila. Možná to tehdy byla náhoda, ale spíše souhra několika činitelů zároveň. Stránka na Seznamu jako hlavní zpráva, ta nejhlavnější, téma, co je zde asi jedno z těch oblíbených, ve finále 5. nejčtenější zpráva dne a asi byl i ve více kategorií. Co se týče případného sdílení, radši to ani nechci vědět. Na Instagramu, naštěstí, nejsem. Jinak si to nedovedu vysvětlit.
Ale jinak, co se samoobslužných pokladen týče, už se jich tak neobávám. Přišla jsem, zkusila jsem (kdybych jen viděla, tak by mě doma nepochválili, že jsem přijela s prázdnou), zvítězila jsem. Zjistila, že v různých ohledech došlo k vylepšení, ale byl to zase jiný obchod - Tesco. Třeba v jiných obchodech mají ještě ty „mouchy“, co by mi mohly „bzučet“ pod rukama a já bych s tím sekla a nákup tam nechala.
Druhá šance
Takže když jsem neočekávaně jela 23. 12. již roku minulého do Prahy s rodinou a příbuznými na vánoční trhy, to byl ten cíl, ovšem já je jen prolétla, přesněji proběhla, tedy snažila jsem se o to na náměstí Míru, protože těch lidí bylo tolik, moc, moc, cizinci, už šero, že nebylo ani pořádně vidět u některých stánků na zboží a při pokusu se prodrat do mě co chvilku někdo vrazil, že jsem to vzdala, rodinu zanechala ve frontě na trdelník a že se pojedu raději ještě podívat po nějakých dárcích. Hlavně po tom, co jsem tehdy nemohla koupit a musela ho tam nechat. Takže jsem jela znovu „na místo činu“. Jenže to, co jsem chtěla už neměli. Regály vybrakované. Tak den před Štědrým dnem, což jsem mohla čekat. Ale něco jsem přecejen sehnala a byla to trefa do černého! Tedy mladší synek se vyjádřil, zrovna dnes, že to Ježíšek trefil na jedničku. Lidí bylo ale, celkově, tak nějak umírněně. Nejvíc narváno bylo v uličkách s hračkami, těmi jezdícími, kdy se dítě mění třeba v hasiče, popeláře, anebo závodníka. Takže chvíli brzda. Ale dalo se projít. Několik dětí dokonce sedělo na zemi a hrálo si s nevybalenými (a nezaplacenými) hračkami. Tedy jak jim to obal umožňoval. Tak, musely je řádně otestovat a schválit tomu Ježíškovi, že je může přinést, no ne?
A jde se na to!
Když jsem měla vybráno, opět několik druhů jablek, vlhčené ubrousky, hračku, sušenky, jeden citrón, čokoládové kolekce sice už byly výrazně zlevněné, ale vzhledem k tomu, že jsem tu původní udržela až do poslední chvíle ve stavu netknutém, nekupovala jsem. A vyrazila směle směrem k pokladnám a just k těm samoobslužným udělat reparát. Stoupla jsem si do fronty, ano, byla na ně fronta a ne malá, točit jsme se museli, ale postupovala rychle. Tak byl den před Vánoci, takže mě to nijak nepřekvapilo. I organizace byla jiná. V prostoru samoobslužných pokladen stála přímo v jeho středu fortelná paní, trochu mi přišla jako bachařka, ale jen trochu, opravdu, protože uváděla zákazníky čekající ve frontě na pokladnu a když se některá uvolnila, zvolala: „Vy, sem!“ „Vy támhle!“ „Platba kartou, tady!“ A vždy něčím ukázala, ale už si nevybavuju, čím, ale něco v ruce měla. No, prostě, jak bachařka. Ale to myslím v dobrém. Takže když se dostalo na mě, přistoupila jsem s odhodláním, že nyní se už nezaleknu ničeho nic, avšak postup trojího markování jsem zvolila opět. Pro sichr. Sice jsem toho předtím moc neplatila, takže limit by překročen být neměl, ale co kdyby. Tady jsem si to mohla dovolit, což u klasické poklady a frontou lidí za sebou, kdybych chtěla po částech, jestli to vyjde, to by mi asi jen tak lehce neprošlo. A možná bych to odnesla i s újmou na zdraví, jak se také někdo v komentářích zmiňoval a místo pod vánočním stromkem by seděl v cele předběžného zadržení. Ještě jsem si vzpomněla, že jsem chtěla nějaký likér a samoobslužka by se mě tak mohla neslušně zeptat na věk a tak mi trochu zalichotit, ale už jsem se nemohla vracet. Vše proběhlo, jak mělo, místo východu bylo hned vedle a já už věděla, že když nechci působit jak buran a zloděj na útěku, musím přiložit účtenku a budu laskavě vypuštěna z tohoto zautomatizovaného místa s minimálním zásahem lidského faktoru.
A znova
Jenže! Na účtence jsem našla, že mám slevu na příští nákup, když nakoupím nad určitou sumu, ale do určitého datumu, což jsem věděla, že bych neměla možnost využít, protože bych se v dané lhůtě do Prahy určitě nedostala. Ale vtom jsem si vzpomněla, že jsem ještě chtěla bundu. Pánskou. Takže zpátky. A našla. Pěknou. Teplou. Ještě jsem něco přihodila, takže celkem tři věci. Jenže to už jsem šla raději ke klasické pokladně, protože jsem si nebyla jistá, jak se uplatňuje ona sleva. Jestli stačí sejmout kód, nebo se musí ještě něco zadávat. A taky už jsem se nechtěla setkat s bachařkou. Jednou stačilo. I když mě ničím nepřetáhla.
Občerstvení
Protože se mi to povedlo a docela mi vyhládlo, tak jsem si řekla, že si ještě zajdu na něco dobrého, ale hlavně rychlého. Vyjela jsem až nahoru do patra, které je na internetových stránkách obchodu označené jako Restaurace a kavárny a zamířila ke KFC. Ale ouha. Zde již také zavedli samoobslužný kiosek. Tedy dotykovou obrazovku v nadživotní velikosti a rozhodně větší, než já. Když se zaváděly, také se mi to moc nepozdávalo. Opět, dotyky nešetřil můj partner na této alternativě k objednání menu a já se jen dívala. I když mi to nepřišlo nijak složité, volila jsem raději živou obsluhu. Ta možnost stále je, ale v počtu jen jedné osoby. V McDonaldovi to již zvládám spolehlivě. Ale nedávno jsem zkusila v Burger King a tam se mi to nezdařilo. Věděla jsem, že už tam nějakou dobu jsou, ale zatím nezkoušela, ale tehdy už nebylo vyhnutí. Co naplat, když chci jíst, bez doteků se to neobejde. Měla jsem docela hlad a chtěla jen burger nebo nějakou tortillu či wrap, ale bez omáčky! Jenže ta se mi tam pořád cpala a nabízela a já nenašla, jak zvolit, že ji nechci, abych mohla dál a zaplatit. Kiosek si trval na svém a že bez omáčky ani kous! Zkusila jsem to asi pětkrát a pak to vzdala. Uklidila kartu a peněženku zpět do kabelky a mírně nasupená a hlavně hladová opustila jejich, dle mých momentálních pocitů, nepohostinné místo. Takže zkušenosti 1:1 a tak jsem si říkala, jak pochodím zde a jaký bude celkový výsledek. No, trvalo mi to chvíli, protože zas bylo nějaké nové menu, co jsem ještě neznala a na samém konci mi to ještě nabízelo slevu na položku, pokud na ni kliknu do určitého časového limitu, který už neúprosně běžel, tak budu mít slevu celých 10 kč. No, neber to! Jenže já v tu chvíli koukala jak chleba z tašky, jestli kliknout a pak vymazat tu původní nebo naopak, protože onu položku jsem už v onom pomyslném košíku měla. Jaká náhoda. Tak jsem přemýšlela až čas uplynul. No, tak sakra, 10 Kč, takovej vejvar, to tam přece nenechám. Takže jsem se vrátila na přehled objednávky, vymazala onu položku a zkusila, jestli mi dá ještě šanci a spustí opětovné odpočítávání. Dala. Napodruhé už jsem to stihla. Zaplatila a pak už jen čekala na výdej.
Závěrem
Holt pokrok jde kupředu. Vše se modernizuje, zjednodušuje (jak pro koho), ale hlavně odlidšťuje. Ale zase na druhou stranu odpadne nepříjemnost, nebo nevole jednat s prodavačem, pokud tím někdo trpěl a na oplátku prodavači nemusí snášet nevrlé, neurvalé a někdy až i velice hrubé zákazníky. Vzpomínám na jednu příhodu, kdy jsem čekala ve frontě v McDonaldovi v Praze na I. P. Pavlova. K vedlejší pokladně přistoupil pán s paní a pán na obsluhu spustil: „Dva cheesburgery, rychle a bez keců!“ Paní za pokladnou na to nic neřekla, šla to zařídit a jen se při markování otázala, zda to chce tady nebo s sebou. Když mu burgery podávala, tak jí to zhodnotil: „Tak rychle to bylo, ale s kecama!“ Paní prodavačka jen koukala, jak odcházejí. Asi si myslela své, ale zřejmě v té době, cokoli proti zákazníkovi říct, by se rovnalo okamžitému vyhazovu. Kvůli jednomu pitomci. Ale toto by za ohrazení stálo. Já teda taky koukala jak vrána. Tohle jsem vážně nepobrala a asi být na jejím místě, tak bych mu ty burgery hodila, aby to tedy bylo rychle. Při mé povaze je to dost pravděpodobné. A pak bych letěla já. Ale jsou přece nějaké meze. A hlavně základy slušného chování. Možná se chtěl předvést před svojí ženskou, jaký je pán situace, nebo to byl zkrátka hulvát od přirození, ale jestli jí toto imponovalo, že ponižuje jinou ženu, netuším. Takže asi z tohoto hlediska dobře. Pro obě strany. Jen já bych ráda zachovala možnost výběru.
A nakonec anketa, bez té by to nešlo:
