Článek
Stalo se to během kruté zimy v roce 1984 v Senjavinském průlivu u Čukotského poloostrova. Na konci prosince pronásledovalo obří hejno běluh čítající asi 3 000 kusů obrovská hejna tresek. Náhle se prudce změnil vítr a přišly extrémní mrazy. Během několika dní celá úžina zamrzla tlustým nepropustným ledem. Vytvořila se tak překážka, která běluhám zablokovala cestu zpět na volné moře, kam to měly přes 24 kilometrů. Velryby tak zůstaly namačkané v malých postupně zamrzajících tůních s volnou vodou. A protože se běluhy musí každých několik minut nadechnout nad hladinou, hrozilo jim udušení nebo naprosté vyčerpání a vyhladovění.
Objevili je lovci
Uvězněné velryby objevil místní čukotský lovec. Prvotní nadšení ze snadného úlovku vystřídal soucit se zvířaty z jejich nastalé situace. Místní obyvatelé nemohli snést pohled na jejich tichou smrt a udělali vše, co mohli, aby jim pomohli. Vykopali další dýchací otvory a krmili je zmrazenými rybami. Dokonce použili malé čluny k prolomení ledu. Po mnoho týdnů jak oni, tak i rybáři a lovci odhazovali z otvorů pro dýchání čerstvý sníh a led a udržovali otvory volné, aby nezamrzly. Tváří v tvář této zoufalé situaci se sovětská vláda rozhodla zasáhnout.
První pokus o záchranu
Začátkem února 1985 byl do oblasti vyslán obří sovětský diesel-elektrický ledoborec Moskva, kterému velel kapitán Anatolij Kovalenko. V té době se jednalo o největší nejaderný ledoborec na světě, určený k udržení provozuschopnosti arktických lodních tras během zimy. Tentokrát měl ale jiný úkol: Připravit cestu pro přežití tisíců běluh.
Po příjezdu na místo byla situace horší, než si uvědomovali, led byl natolik hustý, že kapitán misi odvolal. Zdálo se, že je vše ztraceno. Posádka se však při pohledu na tolik hynoucích zvířat rozhodla, že musí jednat. A zatímco ledoborec pracoval na vyhloubení únikové cesty pro velryby, vrtulníky shazovaly čerstvé ryby nad jejich dýchací otvory, aby se pokusily udržet velryby naživu.
Po několika dnech ledoborec a jeho posádka konečně dorazily k velrybám. Byly slabé a bály se obří lodi a jejích vrtulí. Běluhy, které jsou extrémně citlivé na zvuk natolik děsil hluk obřích lodních motorů a skřípění drceného ledu, že odmítaly vplout do proraženého kanálu. Pokaždé, když se k nim loď přiblížila, stáhly se zpět do svých malých tůní, i když jim tam docházel vzduch a hrozilo, že tam uhynou. Přesto stále nedokázaly sledovat loď zpět do otevřeného oceánu. Ledoborec pomalu hloubil další větší otvory, aby mohly lépe dýchat, krmit se a nabrat síly.
Ledoborec Moskva, který byl navržen roku 1956 a dodán v roce 1960 sloužil až do roku 1992, kdy byl rozebrán a rozprodán na náhradní díly. Vážil více než 13000 tun a byl dlouhý 122 metrů.
Zrodil se nápad
Posádka zkoušela všechno možné, ale běluhy nespolupracovaly. Bylo známo, že jsou tito tvorové mimořádně citliví na zvuky. Ne nadarmo se jim říká mořští kanárci kvůli zvukovým signálům, které vydávají a komunikují mezi sebou. Padl tak neobvyklý návrh použít hudbu jakožto prostředek k vyvedení z ledové pasti. Věřili, že hudba podobná jejich vlastním vokalizacím může přitáhnout jejich pozornost.
Pustili tedy do lodních reproduktorů hudbu. Vyzkoušeli různé žánry. Nejprve zkusili moderní popovou hudbu, ale ta velryby nezaujala. Poté dali tradiční ruské lidové písně, což také nepomohlo. Nakonec pustili klasickou hudbu, která zafungovala jako kouzlo. Vyděšené velryby se začaly uklidňovat a pomalu se přibližovaly k lodi a pak ve skupinách jedna po druhé plavaly nově otevřenou ledovou cestou.
Ledoborec se musel pohybovat velmi opatrně. Kapitán Kovalenko později hlásil, že loď kousek popojela, vysekala cestu, počkala až ji velryby za doprovodu hudby doplují a pak teprve pokračovala dál. Tímto pomalým tempem se dařilo běluhy posouvat kilometr po kilometru.
Dojemný okamžik
Pohled na velryby tiše následující obrovskou loď při znění klasické hudby v mrazivém Severním ledovém oceánu dojal k slzám nejednoho ostříleného námořníka. Tento neobvyklý konvoj pokračoval celé týdny ve své cestě ledovými vodami, zatímco z amplionů nepřetržitě zněly klasické melodie od Čajkovského přes Beethovena, Mozarta až po Rachmaninova.
Úspěšný konec
Do konce února 1985 vyvedl ledoborec přibližně 2 000 běluh do otevřeného oceánu. Několik stovek slabých kusů sice v krutých mrazech zahynulo, ale většina zvířat byla zachráněna. Celá akce stála tehdejší sovětskou vládu zhruba 80 000 dolarů, což by dnes dělalo přes 200 000 dolarů. Tato operace je považována za jednu z největších a nejúspěšnějších záchran mořských savců v historii.
Zdroje:
https://whalescientists.com/russian-ship-entrapped-belugas/
