Rakousko vlakem: paragliding, vodopády a natlučené pozadí z tobogánů v lese

Naše rakouská destinace se jmenuje Bramberg - pod vrcholem Wildkogel. Vybrali jsme ji proto, protože nedaleko je škola paraglidingu, ve které učí jeden známý  a slíbil nám, že nás všechny na nenáročném kopci „povozí“. Navíc není až tak daleko z České republiky, dá se dosáhnout vlakem a okolí slibuje obrovsky pestré a dobrodružné možnosti pro dospělé i děti. Cyklovýlety údolíčkem, úžasná hřiště na vrcholcích, přírodovědné muzeum v Mittersilu a především stezku s deseti lesními tobogány pro děti. A dechberoucí Krimmelské vodopády pro všechny. Řada z těchto atrakcí je zdarma nebo za nevelký poplatek. Celkem máme náš výlet plánován na šest dní - dva dny z toho strávíme převážně na cestě, čtyři dny na místě.

Vyrážíme velmi brzy ráno Jižním expresem do Lince, pak přestupujeme do Zell am See a následně do Mittersilu, odkud už jede autobus. Je to vlakem „pouhých“ osm a půl hodiny. Zdaleka nejkratší spoj, který se dá zvládnout. S dětmi staršího věku už to jde poměrně dobře. Do vlaku jim stačí zabalit dostatečné množství jídla a dobrot všech možných chutí, knihy, skicáky a tužky a, co si budeme lhát, nabité mobilní telefony. Docela bez problémů šťastně dorážíme do místa ubytování. Je teprve brzké odpoledne, a tak ještě rozhýbeme ztuhlé klouby prohlídkou Brambergu.

Jde o sympatickou alpskou obec obklopenou stády krav (nejsou fialové:) s pěkným kostelíkem - později zjistíme, že je pan architekt střílel podle „jednoho mustru“ celým údolím. Na náměstíčku zrovna hraje nějaká echt rakouská dechovka. No, proč ne:) Na apartmánu máme možnost vařit, ale dnes jediný den jako odměnu za dobré zvládnutí cesty povoluji utrácení a zajdeme si na večeři do pěkné restaurace s výhledem na alpské vršky. Dáváme si rozličné obří pečené brambory s náplní. Ve Sparu, který má do 19 h, jsme si ještě před tím nakoupili zásoby na další dny. Jíst denně v restauraci by bylo znatelně nad náš rozpočet.

Hned druhý den máme naplánovánu asi nejzábavnější část „expedice“ - túru nahoru na Wildkogel a dolů cestu nerezovými tobogány. Další den bychom měli zvládnout Krimmelské vodopády jako celodenní akci. Na třetí den je pak je plánováno muzeum v Mittersilu pro děti a doprovod a cyklovýlet pro zbývající dospělstvo a čtvrtý den je věnován už jen tomu, co nás po cestě tak nějak „praští do klobouku“. A kromě toho samozřejmě „čekáme na vítr“ - protože létat se nemůže kdykoliv. Jakmile se ráno zavelí, že se jde, tak se prostě jde - a ostatní program padá nebo se přesouvá.

Další den na létání vhodný není, a tak se zatím držíme programu. Zatímco „skupina A“ si kupuje lístky na lanovku, „skupina B“ to hezky pěkně šlape nahoru nejdřív po asfaltce a pak po červené. Někdy bych chtěla být skupina A, která mohla o hodinu dýl spát a taky vůbec není tak vopocená a tak, ale to mám hezky pěkně velkou smůlu. Ty lístky jsou drahé jak kdyby byly ze zlata a třikrát to úplně stačí. V jedné zatáčce stojí na cestě krávy a výhružně bučí. Je třeba k nim normálně jít a seznámit se s nimi. Pak nás milostivě pustí dál.

V domluvenou dobu se všichni šťastně shledáváme nahoře a máme pro to jen jedno velké „wow“. Všechno je tu promakané do posledního detailu. Je tu nádherné hřiště, klouzačky, vyhlídkové věže, „kladková“ dráha a taky vtipná kuličková dráha (ano, musíte na ni zakoupit v automatu dřevěnou kouli s razítkem Wildkogelu - ta ale pak dětem zbude jako suvenýr). A ty výhledy. Nemůžeme se odsud odtrhnout a teprve slib, že jim tu zatracenou dřevěnou kouli koupíme, ale AŽ po procházce, zabere. Obcházíme sice nedlouhou (necelé 4 km), ale zato na převýšení docela vydatnou okružní trasu, která se z vrcholu asi jediná nabízí. Lemují ji nádherné výhledy a potkáváme kromě všudypřítomných krav jednu zmiji.

Po návratu si dáme na vrcholu sváču a pozorujeme jiné paraglidisty. Tak přeci někdo dnes vítr ,usoudil' jako vhodný. Ale co, však se dočkáme. Nás teď čeká zábava při sestupu do Neukirchenu. S koulemi v kapsách se kutálíme k prostřední stanici lanovky, kde si můžete, ale nemusíte na tobogány pronajmout podprdelník, po kterém to asi o dost líp pojede. Bereme tři a uvidíme.

Je to úžasná švanda. Ve finále si každou klouzačku sjedeme několikrát, s podprdelníky i bez. Nejsme líní si to vždy vyběhnout zpět. Na některých se dá i závodit. A hádejte kdo vítězí - já! Konečně někde kila hrají v můj prospěch! Jen tedy občas se nepovede dojezd či něco, takže drobné bouchance utrpíme všichni. Nejhůř jsou na tom po všech deseti skluzavkách naše zadky.

Každopádně to byl naprosto skvělý výlet, který si perfektně užili dospělí i děti.

Druhý den vítr opět nefouká tak, jak by měl. Čekají nás tedy vodopády. Jsou dostupné v pohodě autobusem, který jede silničkou v údolí. A tak brzy už platíme vstupné (s odstupem času si už částku přesně nepamatuji, ale je přijatelná) a vyrážíme. Začínáme odbočkou přímo pod vodopád a to je tedy něco. Můžete přijít až k samotnému burácivému dopadu, neslyšíme vlastního slova a jsme celí mokří, ale zážitek úžasný. A pak už nahoru. Po celé délce jsou pravidelně rozmístěné vyhlídkové plošiny, kde se dají pořizovat dokonalé fotky.

První možnost přejít na druhou stranu a vrátit se nevyužijeme, volíme jednu z nejdelších tras až do míst, kde už jsou vodopády zase jen řekou. Zpátky se vracíme dost punkovou cestou po druhé straně. Všude se volně pasou krávy. Tohle byl určitě co do výhledů jeden z nejkrásnějších výletů v mém životě - a že jich pár bylo. Děti toho mají dost. Ale šly statečně, to si zaslouží zmrzlinu u odjezdu autobusu.

Druhý den ráno konečně přichází ,ten' moment. Je dobrý vítr! Takže všichni hurá na kopec. Jelikož chceme letět všichni, hezky čekáme ve ,frontě'. Každý dostává instruktáž, třikrát zkontrolovat všechno upnutí, čekat na správný poryv a už se letí. První várka jednoho dospělého a jednoho juniora odstartovala zcela bez potíží, díváme se za nimi, fotíme a filmujeme. Let mají asi na 10 minut. Pak to kluci musí pobalit a lanovkou zase za námi. Ještě že mají permici;) Po druhém startu jsem osaměla, užívám výhledy, vidím jeden trochu nepovedený start jiné ,školy', ale nakonec vše ok. Tenhle kopec patří prý k těm hodně bezpečným, přehledným. A konečně i já se dočkám, přijmu s potěšením informaci, že všichni jsou v pořádku a nadšení dole, a za čekání mám mimořádnou odměnu - vítr je teď natolik skvělý, že můžeme zrealizovat skoro 20 min let až domů. To vám je něco. Sedíte jako v královském trůnu, koukáte na úžasné výhledy. Jen tyhlety hengvouvry nebo co na mě nezkoušejte, mám jen jeden žaludek. Doma pak sdílíme dojmy. To bylo něco!

Poslední den je věnován už jen nenáročným aktivitám. My si půjčujeme od paní domácí kola a šlapeme k nedalekým jezírkům. Teplotu vody samozřejmě musíme otestovat. Brrrr, má to asi sedm stupňů maximálně:) Pět temp a končím. Přírodovědné muzeum v Mittersilu bylo prý také skvělé. Na závěr dne ještě všichni společně objevujeme úžasný obchod s minerály místního majitele, který je v lokalitě sbírá. To je něco pro syna. Další den už výprava úspěšně vyráží směr ČR. Shrnutí? Naprosto úžasná dovolená, vyšlo to na třetinu než moře a zážitky máme pětinásobné.