Článek
Když Vánoce nebyly jen o radosti
Když dnes mluvíme o Vánocích, většině z nás se vybaví Ježíšek, stromeček a dárky. Jen málokdo ale tuší, že ještě před sto lety se v českých chalupách mluvilo o jiné postavě. O postavě, která nebyla ani roztomilá, ani dětsky laskavá. Říkalo se jí štědrá bába.
Byla to bytost zimy, ticha a přechodu. A možná jsme ji úplně nepotřebovali zahodit.
Stará žena, která rozdávala i soudila
Štědrá bába (někdy nazývaná také Štědřenka nebo Štědrá paní) patřila k lidovým představám spojeným se Štědrým dnem. Nešlo o jednu jasně danou postavu – její podoba se lišila kraj od kraje. Společné ale měly jedno: přicházela v době největší tmy.
Byla zobrazována jako starší žena, někdy zahalená, s košíkem nebo nůší. Nosila drobné dary – jablka, ořechy, pečivo – ale zároveň měla právo trestat. Hodné děti odměnila, zlobivé postrašila nebo napomenula.
To, co dnes může působit krutě, tehdy dávalo smysl. Zima nebyla romantickou kulisou, ale hrozbou. Přinášela hlad, nemoci a nejistotu. Děti i dospělí potřebovali jasné hranice a srozumitelný řád. Štědrá bába v sobě spojovala odměnu i autoritu a pomáhala pochopit, že svět funguje podle pravidel – zvlášť v čase, kdy bylo přežití křehké.
Dřív, než přišel Ježíšek
Štědrá bába má pravděpodobně předkřesťanský původ. Patří do stejné „rodiny“ jako Perchta, Lucia nebo jiné ženské bytosti zimy, které se v Evropě objevovaly v období kolem zimního slunovratu.
Štědrá bába nebyla jen českou zvláštností. Podobné postavy znala celá střední Evropa – v Německu a Rakousku vystupovala jako Perchta. Vždy šlo o bytost zimy, která přicházela v době největší tmy a hlídala přechod mezi starým a novým rokem. A právě proto její role sahala dál než jen k rozdávání dárků.
Když se křesťanství snažilo tyto staré představy nahradit, vznikl Ježíšek. Zachoval se den i dary, ale zmizel strach. Zůstalo světlo, zázrak a čistá laskavost.
Kontrolní funkci později převzal Mikuláš.
Proč byla štědrá bába důležitější, než se zdá
Z dnešního pohledu se může zdát, že štědrá bába byla jen prostředkem, jak děti udržet v poslušnosti. Jenže v lidové kultuře měla hlubší význam.
Byla průvodkyní přechodu:
- mezi starým a novým rokem,
- mezi temnotou a světlem,
- mezi chaosem a řádem.
Nedávala jen dary. Připomínala, že svět funguje v rovnováze. Že nic není zadarmo. Že i ticho a čekání mají hodnotu.
Adventní spirála: starý symbol v novém hávu
Dnes už štědrou bábu nepotřebujeme. A přesto se její symbolika nenápadně vrací.
V podobě adventních spirál, postupného zapalování svíček, ticha, zpomalení. Spirála je jeden z nejstarších symbolů lidstva. Znamená cestu dovnitř – a pak ven. Do tmy a zpět ke světlu.
Každá svíčka je malý návrat slunce.
Každý krok po spirále je připomínka, že temnota není konec.
Co jsme ztratili – a co znovu hledáme
Ztratili jsme strach. A to je dobře.
Ztratili jsme ale i vědomí, že Vánoce nejsou jen o radosti, ale i o tichu.
Možná proto nás dnes tolik přitahují jednoduché rituály bez nákupních center. Svíčka. Chvíle mlčení. Pomalý krok ke světlu.
Štědrá bába už nepřijde.
Ale její poselství – že světlo má cenu jen proto, že existuje tma – zůstává.
A možná je to ten největší vánoční dar.
Možná už štědrou bábu nepotřebujeme – ale jsme si jistí, že už nepotřebujeme to, co představovala?
Kdyby se dnes štědrá bába vrátila, co by nám vlastně přišla připomenout?
Zdroje:
Šottnerová, Dagmar. Lidové tradice. Rubico – širší kontext lidových zvyklostí a postav spojených se zimním obdobím.
Frolcová, Věra & Večerková, Eva. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Vyšehrad – evropské srovnání vánočních a adventních obyčejů.
