Článek
Agáta Hanychová patří mezi české celebrity, které si s nějakým tím veřejným tajemstvím hlavu příliš nelámou. Ve svém podcastu mluví otevřeně o práci, rodině, vztazích i intimním životě. Tentokrát ale přiznala něco, co není jen pikantní historka ze života známé osobnosti.
Její slova totiž míří na velmi běžný vztahový mechanismus: udělat něco jen proto, aby byl partner spokojený, aby se nezlobil nebo aby neodešel. A právě v tom je její přiznání možná zajímavější než samotná jména jejích bývalých partnerů.
Agáta Hanychová: Dřív jsem měla pocit, že musím
Dnes už prý umí odmítnout. Když je unavená nebo jednoduše nemá chuť, řekne to. Jenže podle vlastních slov to tak vždycky nebylo. Agáta popsala, že v minulosti měla pocit, že sex je ve vztahu určitým způsobem povinnost. Ne nutně proto, že by jí to partner přímo nařizoval. Spíš proto, že sama cítila tlak.
„Teď už klidně řeknu, že jsem prostě unavená a nechci. Ale dřív jsem měla pocit, že s chlapem musím spát,“ uvedla podle Blesku. A přidala ještě jeden důvod, který bude mnoha lidem povědomý. Měla obavu, že když partnerovi nebude vyhovovat, mohl by odejít.
To je přesně ten okamžik, kdy se vztah může začít nenápadně měnit. Člověk už nedělá něco proto, že sám chce, ale proto, aby zabránil něčemu, čeho se bojí.
Nešlo jen o sex. Šlo o strach, že muž odejde
Když se řekne „dělám něco z donucení“, většina lidí si představí velmi konkrétní situaci. Jenže vztahový tlak může být mnohem méně viditelný.
„Když nebudu chtít, najde si jinou.“
„Když odmítnu, bude naštvaný.“
„Když dnes řeknu ne, začne si myslet, že ho nemiluji.“
„Musím se snažit, jinak o něj přijdu.“
Podobné myšlenky nemusí být vyslovené nahlas. Přesto mohou člověka přimět udělat něco, co ve skutečnosti nechce. A právě tak svůj dřívější přístup popisuje i Hanychová. Podle jejích slov měla pocit, že sexem může partnera udržet a zajistit, aby byl spokojený.
Tohle už není jen příběh jedné celebrity. Je to otázka, kterou si může položit kdokoli ve vztahu: Dělám to proto, že chci, nebo proto, že se bojím následků, kdybych odmítl či odmítla?
Milenci Agáty Hanychové? Zajímavější je to, co si z minulosti odnesla
O vztazích Agáty Hanychové se v minulosti napsalo mnoho. Mezi její známé partnery patřili například Jakub Prachař, Jaromír Soukup, Jiří Hudler nebo Sámer Issa. Současným manželem je Miroslav Dopita. Právě slavná jména často odvádějí pozornost od podstaty jejího posledního přiznání.
Čtenáře přirozeně zajímá, s kým Agáta chodila, jak dlouho vztahy trvaly a proč skončily. Její seznam bývalých partnerů je ostatně poměrně pestrý – od hokejistů přes moderátora až po podnikatele. Jenže mnohem zajímavější je změna, kterou sama popisuje.
Dříve se podle svých slov snažila vztah udržet tím, že se přizpůsobovala. Dnes si dovolí říct, že nechce. A právě to může být důležitější než jména všech jejích bývalých milenců.
Vztahy Agáta dnes vidí úplně jinak
Na Agátině přístupu je zajímavá ještě jedna věc. Nejenže otevřeně mluví o sexu, ale poměrně neobvykle popisuje i samotné trávení času s partnerem. Romantická večeře ve dvou pro ni prý není automaticky vysněným programem. Naopak.
Podle svých slov má málo volného času a společná večeře s manželem ji může spíš obtěžovat. Raději by v některých chvílích pracovala. Dokonce žertovala, že při společné večeři by potřebovala alespoň něco dělat rukama, třeba štrikovat.
Pro část lidí může být takový pohled téměř nepochopitelný. Copak právě společná večeře není něco, co má partnerský vztah posilovat? Jenže tady přichází důležitý detail: neexistuje jediný správný návod na to, jak má vypadat spokojený vztah.
Někdo potřebuje dlouhé romantické večery. Jiný je považuje za ztrátu času. Pro jednoho je ideální společná dovolená, druhý je nejšťastnější, když má několik hodin jen pro sebe.
Problém začíná až tehdy, když člověk dlouhodobě předstírá něco jiného, jen aby vyhověl představám partnera.
Tohle zná překvapivě hodně lidí
Představte si obyčejný večer. Jste unavení. Celý den jste pracovali, řešili děti, domácnost, telefonáty a tisíc dalších věcí. Konečně si sednete. Partner chce být spolu. A vy nechcete. Ne proto, že ho nemáte rádi. Jen už nemáte energii.
Co uděláte? Řeknete „ne, dnes opravdu nemůžu“? Nebo automaticky vstanete, protože nechcete vyvolat hádku? Právě tady se ukazuje rozdíl mezi kompromisem a neustálým potlačováním vlastních potřeb. Kompromis znamená, že někdy ustoupíme, protože nám na druhém záleží.
Dlouhodobé přizpůsobování ze strachu je něco jiného. A člověk si toho nemusí všimnout hned.
Největší změna? Agáta se naučila říct ne
Možná právě tato část jejího přiznání stojí za větší pozornost než pikantní detaily. Dnes podle svých slov dokáže partnerovi jednoduše říct, že je unavená a nechce. Na první pohled to zní jako úplná banalita. Ve skutečnosti je to pro mnoho lidí velmi těžká věta. „Nechci.“
Bez dlouhého vysvětlování. Bez omluvy. Bez obavy, že tím automaticky ohrozí celý vztah. A právě schopnost odmítnout může být paradoxně známkou většího bezpečí ve vztahu. Pokud člověk věří, že ho partner nebude trestat mlčením, výčitkami nebo odchodem jen proto, že jednou něco odmítl, nemusí se neustále snažit zavděčit.
Slavní milenci jsou zajímaví, ale pointa je jinde
Když se objeví článek o Agátě Hanychové, pozornost obvykle okamžitě zamíří k jejím vztahům. Kdo byl před kým? S kým se rozešla? Kdo byl její největší láskou? A kdo přišel po něm?
Její vztahová historie je skutečně pestrá. Blesk mezi její známé partnery řadí například Jakuba Prachaře, Jaromíra Soukupa, Jiřího Hudlera, Sámera Issu nebo Miroslava Dopitu.
Jenže tentokrát možná není nejzajímavější otázkou „Kdo byl milencem Agáty Hanychové?“
Mnohem zajímavější je: Kolikrát člověk během života udělá něco jen proto, aby si udržel vztah? A uvědomí si vůbec někdy, že to dělá?
Proč je její přiznání nepříjemně trefné
Agáta je známá tím, že některé věci říká bez velkého filtrování. Její výroky proto mohou část lidí pobavit, jinou část pobouřit. Tentokrát ale za provokativními slovy zůstává docela obyčejná lidská zkušenost. Touha být milován. Strach z odmítnutí. Obava, že někdo odejde.
A snaha být pro partnera „dost dobrý“. To všechno může vést k tomu, že začneme sami sebe postupně upozadovat. Nejdřív jednou. Potom podruhé. A nakonec už ani nevíme, co vlastně chceme my. Právě proto může být věta „dnes nechci“ mnohem důležitější, než vypadá.
Možná nejde o Agátu, ale trochu i o nás
Na celebritách nás baví nahlížet do jejich života. Jejich vztahy, rozchody a nové lásky působí jako seriál, který nikdy nekončí. Jenže občas slavný člověk řekne něco, v čem se nečekaně poznáme.
Agáta Hanychová možná překvapila hlavně tím, že popsala vlastní změnu: od přesvědčení, že musí partnerovi vyhovět, k možnosti říct jednoduše „ne“. A to je možná mnohem zajímavější než celý seznam jejích bývalých partnerů.
Protože zdravý vztah nemusí znamenat, že dva lidé chtějí vždy totéž. Možná je naopak jeho kvalita poznat podle toho, zda vedle sebe dokážou být sami sebou – i ve chvíli, kdy jeden z nich řekne: „Dnes ne.“
A právě to je otázka, kterou si po jejím přiznání může položit každý z nás: Kolikrát jste ve vztahu udělali něco jen proto, abyste si partnera udrželi, přestože se vám do toho vůbec nechtělo?
