Článek
Nejde o fikci. Jde o jeden z nejotřesnějších britských kriminálních případů posledních let.
Letby byla v roce 2023 uznána vinnou ze sedmi vražd novorozenců a šesti pokusů o vraždu dalších dětí. O rok později následovalo další odsouzení za pokus o vraždu dítěte, u něhož první porota nedokázala dospět k verdiktu. Dostala výjimečný trest – doživotní vězení bez možnosti propuštění.
A přesto se kolem jejího jména stále vrací jedna nepříjemná otázka: Co když není všechno tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá?
Žena, která působila jako úplně obyčejná zdravotní sestra
Na Lucy Letby je možná nejděsivější právě to, jak obyčejně působila. Žádná filmová záporačka, žádná žena, která by na první pohled vzbuzovala strach. Pracovala jako zdravotní sestra na novorozeneckém oddělení Countess of Chester Hospital a starala se o děti, které byly často extrémně předčasně narozené a velmi nemocné.
Právě proto případ tolik zasáhl veřejnost. Člověk, který má být poslední jistotou rodičů, se podle obžaloby měl stát jejich největší noční můrou.
V letech 2015 a 2016 začala na oddělení umírat nebo se náhle zhoršovat řada miminek. Některé případy působily jako tragické komplikace, jiné byly mnohem obtížněji vysvětlitelné. Vyšetřovatelé postupně začali sledovat, kdo byl v jednotlivých směnách přítomen.
A jméno Lucy Letby se objevovalo znovu a znovu.
Prokuratura následně tvrdila, že právě ona dětem úmyslně způsobovala život ohrožující stavy. Podle obžaloby používala například vzduch nebo inzulin a zasahovala také do péče o některé děti. Letby všechna obvinění odmítala.
A právě tady začíná část příběhu, která je pro veřejnost mnohem méně pohodlná.
Soud řekl: Vinna. Ale jak se k tomu dospělo?
Soudní proces v Manchesteru začal v roce 2022 a trval přibližně deset měsíců. Případ byl mimořádně rozsáhlý. Porota slyšela výpovědi zdravotníků, rodičů, policistů i odborníků a zabývala se jednotlivými případy dětí. V srpnu 2023 přišel verdikt.
Letby byla odsouzena za sedm vražd a šest pokusů o vraždu. U některých dalších obvinění porota verdikt nevynesla a u dvou pokusů o vraždu byla osvobozena. Už to samo o sobě ukazuje, že soud neodsoudil Letby automaticky ve všech bodech obžaloby.
Soudce jí následně uložil takzvaný whole-life order. Jinými slovy trest, při kterém není běžně stanoveno datum, kdy by mohla být propuštěna. Britský soud tak rozhodl, že má zbytek života strávit ve vězení.
Letby ovšem i po rozsudku trvala na své nevině. A tím případ rozhodně neskončil.
Proč se kolem Lucy Letby začaly objevovat pochybnosti
Po rozsudku se totiž ozvali lidé, kteří začali upozorňovat na to, že některé části případu podle jejich názoru zasluhují další přezkoumání. Neznamená to, že byla Letby zproštěna viny. Nebyla. Její odsouzení stále platí.
Ale právě u tak závažného případu je podle mnoha lidí důležité oddělit dvě věci: „soud rozhodl“ a „všichni odborníci se shodují, že už není o čem diskutovat“. To rozhodně není totéž.
Kritika se soustředila například na způsob, jakým byly interpretovány lékařské údaje, na statistické argumenty a na otázku, zda všechny náhlé zdravotní kolapsy skutečně musely mít společnou příčinu.
Objevily se také názory, že novorozenecké oddělení bylo prostředím, kde se už před vyšetřováním Letby vyskytovalo množství velmi komplikovaných případů. Kritici proto upozorňují, že zpětné hledání společného jmenovatele může být zrádné.
Na druhé straně stojí lidé, kteří upozorňují na množství jednotlivých indicií, jejich časovou souvislost a na skutečnost, že porota měla k dispozici rozsáhlé množství důkazů.
Jinými slovy: jedna strana vidí děsivý řetězec důkazů, druhá upozorňuje na možné mezery v jejich interpretaci. A právě proto tento případ stále vyvolává tolik emocí.
Další soud a dítě K: další důležitý moment
Velmi zajímavý moment přišel v roce 2024. V původním procesu nedokázala porota dospět k verdiktu v případě dítěte označovaného jako Baby K. Šlo o extrémně předčasně narozenou holčičku, u které podle obžaloby Letby zasáhla do dýchací trubice.
Následoval nový proces pouze v tomto bodě. Tentokrát byla Letby uznána vinnou. Druhá porota dospěla k verdiktu po přibližně třech a půl hodinách jednání. V červenci 2024 dostala za tento čin další doživotní příkaz.
Pro zastánce její viny to byl další důležitý dílek skládačky. Pro ty, kteří pochybují o původním rozsudku, naopak další důvod k otázce, jak přesvědčivě byly jednotlivé případy skutečně prokázány.
A pak je tu ještě jedna podstatná věc: Letby se pokoušela proti svým odsouzením odvolat. Odvolací soud její žádost v roce 2024 neakceptoval. To ale neznamená, že všechny otázky kolem případu zmizely.
Případ, který možná neskončí ani za mřížemi
Británie kvůli případu Lucy Letby zahájila rozsáhlé veřejné vyšetřování, které se nemá zabývat pouze samotnou zdravotní sestrou, ale také tím, jak nemocnice reagovala na obavy a varovné signály. To je možná jedna z nejdůležitějších částí celého příběhu.
Protože i kdyby byla Letby skutečně sériovou vražedkyní, zůstává otázka, proč trvalo tak dlouho, než byly její kroky řádně prověřeny. A pokud by se někdy ukázalo, že část případu byla interpretována chybně, pak je stejně důležité vědět, proč se tak zásadní chyba mohla stát.
V roce 2026 navíc britská prokuratura znovu přezkoumávala další podezření týkající se úmrtí a kolapsů dětí. V lednu oznámila, že v dalších případech nebude vznášet nové trestní obžaloby, protože podle jejího posouzení nebyl splněn potřebný důkazní test. V srpnu pak po přezkumu žádostí rodin své původní rozhodnutí potvrdila.
To je důležitý detail. Neznamená to, že Letby je nevinná. Stejně tak to neznamená, že je automaticky vinna dalšími skutky, které nebyly před soudem prokázány. Znamená to pouze, že kolem případu stále existují otázky, které mají být posuzovány na základě důkazů, nikoliv emocí.
A emoce jsou zde obrovské. Stačí si představit rodiče, kteří přišli o dítě. Pro ně není tento případ akademickou debatou o důkazním standardu. Je to nejhorší okamžik jejich života.
Na druhé straně ale stojí základní princip každého právního systému: i člověk odsouzený za odporný čin má právo na spravedlivý proces a možnost zpochybnit rozsudek, pokud existují důvody se domnívat, že došlo k pochybení.
Právě proto je Lucy Letby tak fascinujícím a zároveň znepokojivým případem. Ne proto, že by byla nějakou „celebrity“, kterou bychom měli obdivovat nebo sledovat kvůli senzaci. Ale proto, že nás nutí položit si nepříjemnou otázku:
Jak moc si můžeme být jistí, že soudní verdikt a absolutní pravda jsou vždy jedno a totéž?
A co si myslíte vy?
Pro jednu část veřejnosti je Lucy Letby chladnokrevná vražedkyně, která dostala přesně takový trest, jaký si zasloužila. Sedm mrtvých miminek a několik dalších pokusů o jejich zabití podle nich vytváří obraz, který nelze rozumně vysvětlit náhodou.
Pro druhé je případ varováním před tím, jak snadno může vzniknout příběh, ve kterém do sebe zpětně začnou zapadat okolnosti, které původně mohly mít různá vysvětlení. A možná právě tady je největší síla celého případu.
Nemusíme si vybírat mezi slepou vírou v její nevinu a slepou vírou v její vinu. Můžeme chtít, aby byly důkazy zkoumány znovu, pečlivě a bez emocí – a zároveň respektovat bolest rodin, které přišly o své děti.
Lucy Letby zůstává podle platných rozsudků odsouzenou vražedkyní a její tresty nebyly zrušeny. Zároveň se ale kolem případu dál diskutuje a probíhají mechanismy, jejichž smyslem je prověřovat možné justiční pochybení.
A právě proto možná není nejzajímavější otázkou to, jestli Lucy Letby máme litovat, nebo nenávidět.
Mnohem zajímavější je otázka, zda bychom dokázali změnit svůj názor, kdybychom jednou dostali do rukou důkaz, který by zpochybnil to, čemu dnes věříme.
Myslíte si, že Lucy Letby skutečně patří za mříže do konce života, nebo podle vás případ obsahuje tolik pochybností, že si zaslouží nový a opravdu nezávislý pohled?
