Článek
Píše se rok 1955 a svět co nevidět posedne strach z živočišných tuků a cholesterolu. Už dávno se ví, že ateroskleróza může být příčinou úmrtí – a to zejména u starých lidí. V polovině 19. století objevují vědci cholesterol v aterosklerotických plátech. Počátkem 20. století vědci zjišťují, že aterosklerotické pláty obsahují mnohonásobně více cholesterolu než zdravá cévní stěna. Zároveň se podaří vyvolat léze podobné aterosklerotickým u králíků krmených cholesterolem.
Postupně se hromadí důkazy podporující teorii, že cholesterol hraje významnou roli při rozvoji aterosklerózy. Před druhou světovou válkou bylo například pozorováno, že některé poruchy provázené vysokými hladinami krevního cholesterolu – například familiární hypercholesterolémie – jsou spojené se zvýšeným rizikem předčasného koronárního onemocnění.
Možná vás napadlo, že vědecké poznání pokračovalo pomalu. Jenže lékařská věda devatenáctého a první poloviny dvacátého století řešila primárně jiného nepřítele – infekční onemocnění. Lidé, kteří se dožili rozvinuté aterosklerózy a umřeli v pokročilém věku, měli vlastně svým způsobem štěstí. A navíc, podle statistik nebyla úmrtí na koronární onemocnění tak častá jako později. Ale bylo tomu opravdu tak?
Srdeční infarkt – vzniklý nejčastěji narušením aterosklerotického plátu, kdy vytvořená krevní sraženina ucpe koronární tepnu a přeruší přívod krve k části srdečního svalu – byl klinicky popsaný už počátkem století a během dvacátých let se ho lékaři naučili stále lépe rozpoznávat. Je doloženo, že v jedné newyorské nemocnici byly během dvacátých let koronární choroby diagnostikovány pětkrát častěji než dříve, zatímco při pitvách zůstával jejich výskyt přibližně stejný.
Historické statistiky proto musíme číst opatrně. Část růstu koronárních onemocnění zaznamenaného ve statistikách mohla odrážet skutečný nárůst, část ale lepší diagnostiku a změny v tom, jak lékaři příčiny úmrtí rozpoznávali a klasifikovali.
Ale zpět do období těsně po druhé světové válce. Cholesterolová hypotéza – tedy představa, že zvýšené množství cholesterolu v krvi hraje příčinnou roli při vzniku aterosklerózy – začínala být v této době mezi odborníky čím dál tím uznávanější. Byl zde však jeden problém: jak to, že někteří lidé trpící rozvinutou aterosklerózou nemají zvýšené hodnoty krevního cholesterolu?
Tým amerického biofyzika Gofmana se proto zaměřil na to, jak je cholesterol přenášený krví. Pomocí ultracentrifugy se jim podařilo oddělit a popsat různé lipoproteinové částice – naše ponorky přenášející tuky a cholesterol. A také ukázat, že zvýšené hodnoty některých z těchto částic u pokusných králíků souvisely s výraznější aterosklerózou.
Potom přešli k testování lidí. A zjistili, že celková hodnota cholesterolu nevypovídá spolehlivě o tom, v jakých lipoproteinových částicích se cholesterol vyskytuje. Lidé mohli mít podobné hodnoty celkového cholesterolu, ale velmi rozdílné koncentrace těch částic, které Gofmanův tým považoval za podezřelé.
Vědci však zatím nebyli schopni říci, zda jsou zvýšené koncentrace těchto částic příčinou aterosklerózy, nebo pouze jejím průvodním jevem. Bylo zapotřebí dalšího výzkumu.
Potřeba odpovědí je o to naléhavější, protože posledních zhruba třicet let ve Spojených státech stoupá vykazovaná úmrtnost na choroby koronárních tepen. Během druhé světové války se pozornost veřejnosti soustředí na jiné problémy, ale v dobách míru, kdy jsou navíc nově dostupná antibiotika na řadu do té doby smrtelných onemocnění, si lidé začínají všímat rostoucího počtu úmrtí mužů středního věku na srdeční příhody.
A pak se stane něco, co zasáhne celou americkou společnost. Je září roku 1955 a 34. prezidenta Spojených států amerických Dwighta Eisenhowera postihuje infarkt myokardu. Tento válečný hrdina z 2. světové války, který jako generál vedl vylodění v Normandii, je mimořádně oblíbený. Veřejnost je v šoku a strachuje se o jeho život.
Za rok se navíc konají další prezidentské volby. Jeho tým přichází s neotřelou strategií – začne veřejnost detailně informovat o průběhu léčby, aby rozptýlil obavy a dokázal, že prezident má dostatečnou fyzickou kondici ke zvládnutí druhého mandátu.
Eisenhowerův ošetřující lékař kardiolog Paul Dudley White vystupuje na mimořádně sledovaných tiskových konferencích a mluví o možných rizikových faktorech infarktu – stravě, kouření, pohybu, alkoholu nebo rodinné zátěži. V následujících měsících doporučuje prezidentovi nízkotučnou a nízkocholesterolovou stravu.
Prezidentův striktní jídelníček je zveřejňován, stejně jako hladiny jeho krevního cholesterolu. Díky tomu se začíná měnit pohled veřejnosti na složení stravy. Dalo by se říci, že jediný pacient přesunul debatu o prevenci infarktu z odborných časopisů na titulní stránky novin a výrazně urychlil změnu přístupu k prevenci srdečních chorob.
A proč je prezidentův lékař velkým stoupencem nízkotučné a nízkocholesterolové stravy? Doktor White je spolupracovníkem a odborným spojencem fyziologa Ancela Keyse, se kterým sdílí zájem o vztah mezi stravou, krevním cholesterolem a srdečními chorobami. Keys se právě věnuje tomu, jak souvisí spotřeba tuku a úmrtnost na srdeční choroby v různých zemích světa. Dva roky před Eisenhowerovým infarktem zveřejnil graf šesti zemí: čím větší podíl energie pocházel z tuků, tím vyšší byla vykazovaná úmrtnost na srdeční choroby.
Jeho teorii, že množství a složení tuků ve stravě ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi, a tím může podporovat i vznik aterosklerózy, se díky medializaci prezidentovy léčby dostává obrovské pozornosti americké veřejnosti. Výzkum vztahu mezi stravou, cholesterolem a srdečními chorobami dostává stále větší podporu a jsou financovány velké populační i intervenční studie. Později přichází i oficiální doporučení omezovat tuky a cholesterol v jídle.
Maso, vejce, mléko a tuky se stanou tikající bombou na talíři.
Keysův přesvědčivý graf však obsahoval jenom šest zemí. Co se stane, když přidáme další? Zůstane celkový obrázek stále stejný? A jak do toho zapadá cholesterol v jídle? Tomu se budeme věnovat příště.
Jak dopadl Dwight Eisenhower? Pečlivě dodržoval režim navržený lékaři. V roce 1956 byl znovu zvolen a o rok později ho postihne mrtvice. Dožívá se 78 let a za svůj život prodělává nejméně sedm infarktů a čtrnáct srdečních zástav.
V letech před prvním infarktem nebyl jeho celkový cholesterol nijak závratně vysoký – podle rekonstruovaných zdravotních záznamů se pohyboval v průměru okolo 5,2 mmol/l. Byl však po desetiletí velmi těžkým kuřákem. Údajně kouřil až čtyři krabičky denně a přestal až šest let před prvním infarktem. Měl epizodický vysoký tlak, dlouho žil pod permanentním stresem a byl typ člověka, který se snadno rozčílí. Při jeho pitvě byl v nadledvině nalezen malý feochromocytom – nádor typicky produkující stresové hormony adrenalin a noradrenalin. Ten mohl přispívat k výkyvům krevního tlaku a zatěžovat srdce, i když není známo, zda existoval už v době prvního infarktu.
Je tedy obtížné hledat jediného viníka. Ateroskleróza byla pravděpodobně důsledkem nešťastné souhry více faktorů – věku, dlouhé historie kouření, hypertenze a možná i chronického stresu. Jakou roli sehrál cholesterol, určit nedokážeme – vždyť koneckonců známe jenom jeho celkovou hodnotu.
Běžte se po dni plném stresu projít, projet na kole nebo zaplavat. Vyčistit si hlavu pohybem.
Naše tělo se nezměnilo tak rychle jako náš životní styl. Stres ho připravuje k akci: zrychlí se tep, stoupne tlak a do krve se uvolní více glukózy. Jenže místo boje nebo útěku dnes sedíme na poradě nebo odpovídáme na nepříjemný e-mail.
Krátkodobě to naše tělo zvládne. Ale dlouhodobý chronický stres je spojený s vyšším krevním tlakem a metabolickými potížemi – a to není dobrá zpráva ani pro cévy. Tělo se při stresu připravuje na fyzickou aktivitu – dopřejme mu ji.
Studie z roku 2024 analyzovala údaje více než 50 000 lidí. Vyšší fyzická aktivita byla spojena s přibližně o 20 % nižším rizikem kardiovaskulární příhody. A co víc, u 744 účastníků měli vědci k dispozici PET snímky mozku. A zjistili, že vyšší fyzická aktivita souvisela s nižší aktivitou stresových mozkových okruhů. Statistická analýza naznačila, že právě tato nižší aktivita stresových mozkových drah částečně vysvětlovala souvislost mezi pohybem a nižším kardiovaskulárním rizikem.
Prameny a další čtení:
1. Goldstein, J. L., & Brown, M. S. A century of cholesterol and coronaries: from plaques to genes to statins. Cell, 2015.
2. Woolsey T.D., Moriyama I.M. Statistical Studies of Heart Diseases. II. Important Factors in Heart Disease Mortality Trends. Public Health Reports, 1948.
3. Messerli F.H., Loughlin K.R., Messerli A.W., Welch W.R. The president and the pheochromocytoma. American Journal of Cardiology, 2007.
4. Gofman J. W., Lindgren F., Elliott H., Mantz W., Hewitt J., Strisower B., Herring V. &Lyon T. P. The Role of Lipids and Lipoproteins in Atherosclerosis. Science, 1950.
5. Keys A. Atherosclerosis: A Problem in Newer Public Health. Journal of the Mount Sinai Hospital, 1953.
6. Zureigat, H., Osborne, M. T., Abohashem, S., Mezue, K., Gharios, C., Grewal, S., Cardeiro, A., Naddaf, N., Civieri, G., Abbasi, T., Radfar, A., Aldosoky, W., Seligowski, A. V., Wasfy, M. M., Guseh, J. S., Churchill, T. W., Rosovsky, R. P., Fayad, Z., Rosenzweig, A., Baggish, A., … Tawakol, A. Effect of Stress-Related Neural Pathways on the Cardiovascular Benefit of Physical Activity. Journal of the American College of Cardiology, 2024.
7. Lasby C. G. Eisenhower’s Heart Attack: How Ike Beat Heart Disease and Held On to the Presidency, 1997.
