Článek
Německý fyzik Max Planck řekl, že nová vědecká pravda obvykle nevítězí tak, že by její odpůrci byli přesvědčeni, ale tak, že postupně vymřou, a nové generace tuto pravdu berou již od počátku za samozřejmost. Ekonom Paul Samuelson to vyjádřil poněkud lapidárněji: „věda postupuje od pohřbu k pohřbu“. Je dobré mít na paměti, že teorie, které nám dnes přijdou zastaralé či směšné, byly ve svém čase odvážné a převratné.
Výzkum vztahu mezi cholesterolem a kardiovaskulárními onemocněními není výjimkou. V našem vyprávění se vrátíme více než sto let zpátky a během několika týdnů spolu budeme sledovat vývoj i zvraty provázející cholesterolovou hypotézu. Neslibuji vám, že na konci budeme znát definitivní verdikt ohledně cholesterolu. Uvidíme však, jaké staré „pravdy“ už byly vyvráceny nebo zpochybněny, co všechno nyní víme lépe než dřív, a proč výzkum stále pokračuje.
Jak řekl jiný velikán, Jára da Cimrman: základním pojmem poznání je omyl, zpočátku samozřejmě přesný. Jak se naše poznání prohlubuje, dostáváme se do druhé fáze poznávacího procesu, v němž vyvracíme omyl. Konečným cílem je stav, kdy nevíme sice nic, ale zato to víme správně. A to je ještě ten lepší případ, chtělo by se dodat.
Jak se tedy z cholesterolu stal zabiják číslo jedna? Počátkem 20. století byla ateroskleróza považována za nezbytný projev stárnutí, nevědělo se, co ji způsobuje a už vůbec ne, jak ji předejít. Souvislost mezi stravou a některými nemocemi však byla již tehdy zřejmá a ruský biolog Ilja Mečnikov (který mimochodem stál u zrodu imunologie a konceptu probiotik, zavedl pojem gerontologie a získal Nobelovu cenu) měl v hledáčku úplně jiného pachatele než cholesterol. Na přelomu století vyslovil svou hypotézu o toxicitě nadbytku živočišných bílkovin.
Pro ověření této teorie krmil ruský patolog Ignatovskij králíky živočišnou stravou bohatou na bílkoviny a tuky, konkrétně směsí mléka, masa a vajíček. A co zjistil? V aortách pokusných zvířat našel útvary podobné aterosklerotickým plátům u lidí. Toxiny uvolňované při trávení přebytku živočišných bílkovin očividně způsobovaly i poškození králičích cév!
Trvalo pouhých pět let, než se tato teorie začala hroutit. Strava Ignatovského pokusných králíků totiž obsahovala další složky v nepřirozeně vysokých dávkách: lipidy. Do této skupiny přírodních látek, špatně rozpustných ve vodě, patří tuky, cholesterol, fosfolipidy a vosky. Fosfolipidy jsou součástí buněčných membrán a jejich nejznámějším zástupcem je fosfatidylcholin, tradičně označovaný jako lecitin. Vosky nás v dalším vyprávění zajímat nebudou.
Další ruský vědec, mladý patolog Aničkov, si položil otázku, která složka této neobvyklé stravy způsobovala změny v aortách pokusných zvířat. Odnesli to zase nebozí králíci. Aničkov a jeho spolupracovníci je nejprve krmili směsí mléka, masa a vajec. Cévní léze se objevily, jak bylo očekáváno. Metodou postupné eliminace však výzkumníci zjistili, že zatímco celá vejce a vaječné žloutky tyto viditelné léze způsobovaly, vaječný bílek přirozeně nadupaný bílkovinami ne – a to ani v ohromných dávkách.
V tuto chvíli se jejich pozornost přesunula jinam. Mohly být změny uvnitř králičích aort způsobeny něčím jiným – konkrétně některým z lipidů? Už německý patolog Virchow o padesát let dříve pozoroval pod světelným mikroskopem charakteristické cholesterolové krystalky uvnitř aterosklerotických plátů. A německý chemik Windaus jen před pár lety prokázal, že aorty zasažené aterosklerózou obsahují mnohonásobně více cholesterolu než zdravé cévní stěny. Smyčka se utahovala. Mohl být cholesterol příčinou těchto změn?
Aničkov s kolegy jej izolovali z vaječných žloutků, rozpustili ve slunečnicovém oleji a podávali ho pokusným králíkům. A skutečně, krevní cholesterol několikanásobně překračoval běžné hodnoty. Během pár týdnů se ve stěnách aort vytvořily lipidové léze. Ve své převratné práci z roku 1913 napsali: „Začíná být naprosto jasné, proč pouze určité složky potravy, například vaječné žloutky nebo mozeček, mohou vyvolávat specifické změny v organismu. Vzhledem k tomu, že stejné změny lze pozorovat i při podávání čistého cholesterolu, není pochyb o tom, že právě tato látka se v organismu ukládá ve formě kapének tekutých krystalů a způsobuje mimořádná poškození v různých orgánech.“
A tak spatřila světlo světa takzvaná cholesterolová hypotéza.
Následovaly desítky let, během nichž – se nestalo nic! Tato převratná teorie vysvětlující zásadní lékařský problém nevyvolala zprvu velké nadšení. Důvodů bylo pravděpodobně několik. Ateroskleróza byla chápána jako nemoc stáří přicházející pomalu a postupně. Jak by bylo možné ji vyvolat během několika týdnů prostou změnou stravy? Kritici zpochybňovali i absurdně vysoké hladiny cholesterolu v krvi pokusných zvířat – všechno působí jako jed, když podáme dostatečnou dávku.
Dalším omezením mohl být Aničkovův ruský původ i působiště v Petrohradě. Přestože publikoval v prestižních západních časopisech v němčině a angličtině, nepatřil mezi „kluky, co spolu mluví“. Nová cholesterolová hypotéza se zdála v naprostém protikladu k tehdy uznávaným teoriím o příčině aterosklerózy, které hledaly její příčinu v zánětu nebo poruše srážlivosti krve, a neměla zprvu moc stoupenců. Jak víme, věda postupuje od pohřbu k pohřbu…
Největší slabinou však nakonec byli samotní ušáci. Je skutečně dobrý nápad zkoumat vliv živočišné stravy zrovna na býložravých králících? Když se navíc nepodařilo výsledky reprodukovat u všežravých potkanů a psů, byla cholesterolová hypotéza víceméně uložena k ledu na dalších třicet let. Důsledný Aničkov sice prováděl další a další pokusy, které mu umožnily mimořádně přesně popsat mechanismus vzniku lipidových lézí, svět ale čekal na nový impulz.
A přesně ten přišel v padesátých letech. V příštím díle se vědci dostanou na stopu našich lipoproteinových ponorek a infarkt jednoho prezidenta změní životní styl celého národa.
Malý tip
Kouříte? A dovedete si představit, že byste přestali? Odborníci se mohou přít o to, co a jak moc zvyšuje riziko infarktu a mrtvice, ale v jednom mají jasno. Kouření je jeden z nejsilnějších rizikových faktorů, který můžete ovlivnit.
Autoři studie z roku 2021 analyzovali data téměř 900 000 kuřáků. Ti, kteří přestali kouřit, měli oproti těm, kteří pokračovali, zhruba o čtvrtinu nižší riziko mrtvice i infarktu.
A výsledky jsou ještě výraznější u lidí, kteří kardiovaskulárním onemocněním už trpí. Velká meta-analýza z roku 2022 ukázala, že u těch, kteří přestali kouřit, bylo riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění přibližně o 40 % nižší než u těch, kteří kouřili dál.
Prameny a další čtení:
1. Murray R.K., Bender D.A., Botham K.M., Kennelly P.J., Rodwell V.W., Weil P.A. Harper’s Illustrated Biochemistry. 28th ed. McGraw-Hill; 2009.
2. Steinberg D., In celebration of the 100th anniversary of the lipid hypothesis of atherosclerosis, Journal of Lipid Research, 2013.
3. Anitschkow N.N., Chalatow S. Über experimentelle Cholesterinsteatose und ihre Bedeutung für die Entstehung einiger pathologischer Prozesse, Zentralblatt für allgemeine Pathologie und pathologische Anatomie, 1913.
4. Virchow R. Die Cellularpathologie in ihrer Begründung auf physiologische und pathologische Gewebelehre, 1858. (https://academic.oup.com/nutritionreviews/article-abstract/47/1/23/1910744)
5. Windaus A. Über den Gehalt normaler und atheromatöser Aorten an Cholesterin und Cholesterinestern. Zeitschrift für Physiologische Chemie,1910.
6. Su-Min J., Keun H. J., Dong W. S., Kyungdo H., Dahye K., Sang H. P., Mi H. C., Cheol M. L., Ki-Woong N., Seung P. L., Smoking cessation, but not reduction, reduces cardiovascular disease incidence, European Heart Journal, 2021.
7. Wu, A. D., Lindson, N., Hartmann-Boyce, J., Wahedi, A., Hajizadeh, A., Theodoulou, A., Thomas, E. T., Lee, C., & Aveyard, P. Smoking cessation for secondary prevention of cardiovascular disease. The Cochrane database of systematic reviews, 2022.
