Článek
Stalo se to mnohým z nás. Člověk si to šine k obvoďačce, plný zdraví a všeobecné dobré nálady, a najednou bác. „Vysoký cholesterol.“ Tu poslední větu prosím vyslovit hrobovým hlasem. A je po náladě. Jednou to přijít muselo, ale nečekali jsme to tak brzy. Tělo selhává, je z nás pacient závislý na doživotním přísunu léků.
Někteří se pokusí vyjednávat, zda by to nešlo bez těch léků. Nešlo! Někteří drsnější lékaři mají v zásobě věty typu: „Nechci vás mít na svědomí, až dostanete mrtvici.“ Nepřeháním, zažila jsem to na vlastní kůži. A to pak podléhají i ti nejsilnější.
Ano, někdy jsou léky skutečně vhodnou volbou. Jindy je prostor pro změnu režimu a další vyšetření. Jenže v ordinaci to často zazní tak rychle a definitivně, že odcházíme s receptem – spíš vyděšení než poučení.
Ale co to vlastně je ten cholesterol a co přesně znamená, že ho máme vysoký? A jak moc je to skutečně vážné? Máme se bát prášků „na cholesterol“, nebo jsou zcela bezpečné? Je to celé zašmodrchané klubko otázek, které budeme postupně rozplétat.
Během toho zjistíme, že lékařská věda není souhrn pravd vytesaných do kamene. To, co se dřív zdálo jasné, může být později opraveno, zpřesněno nebo úplně přehodnoceno. Výživová doporučení z pár let starých letáků v čekárnách už nemusí platit. A co ta dnešní?
Nejprve se však zaměříme na tu první otázku: co je cholesterol? Na poměry našeho těla je to celkem malá molekula, bez které se však živočišné buňky neobejdou. A to může být pro někoho překvapivé.
Naše tělo totiž netvoří statisíce jedinečných stavebních bloků. Většina základních molekul se opakuje pořád dokola. Dvacítka aminokyselin tvoří velmi komplikované proteiny, v nichž se aminokyseliny opakují klidně tisíckrát. A naše DNA je skládačkou čtyř základních molekul, kterým říkáme nukleové báze. Prostě podobně jako když stavíme LEGO stavebnici z kostiček. Když už se molekula v evoluci osvědčí, používá ji tělo znovu a znovu. A cholesterol je jednou z těch zásadních sloučenin, bez kterých si tělo neporadí.
Tak za prvé: pomáhá buněčné membráně tlumit dopady změn teploty a tím brání tomu, aby byla za vyšších teplot příliš tekutá a za nižších teplot naopak příliš tuhá. Cholesterol ovlivňuje i její propustnost pro malé molekuly – a dovedeme si asi představit, že pro buňku není dobrá zpráva, když se jí rozladí hospodaření s ionty, vodou a živinami. Navíc se cholesterol podílí na předávání informací mezi buňkou a okolím. Další životně důležitá funkce.
To však není zdaleka všechno. Bez cholesterolu by nebyly žádné steroidní hormony jako androgeny, estrogeny či gestageny. Pánové, bez androgenů zapomeňte na mužný hlas, svalnaté paže, ochlupenou hruď a všechny ty zajímavé věci související se spermatogenezí. Estrogeny a gestageny pak ovlivňují – mimo jiné – ženský reprodukční cyklus, těhotenství a také ty tvary, které podle básníků dělají ženu ženou. A tím není myšlena pěkně vyklopená bábovka.
A co víc, mezi steroidní hormony patří i kortizol. Tento hormon řídí schopnost těla vyrovnávat se s fyzickým i psychickým stresem. Příliš mnoho kortizolu je špatně, ale příliš málo také. A při nedostatku méně známého aldosteronu tělo špatně hospodaří se sodíkem, draslíkem a vodou – a to může mít za následek například nízký tlak, dehydrataci či poruchy srdečního rytmu.
A nejsme u konce. Tělo vyrábí cholesterol postupně, v řadě chemických kroků. Jednou z látek v tomto řetězci je molekula zvaná 7-dehydrocholesterol. Už už máme hotový cholesterol, ale v kožních buňkách se část této látky po pobytu na slunci – přesněji působením UVB záření – nepřemění na cholesterol, ale vydá se cestou syntézy vitaminu D3. A kdo by dneska pochyboval, že „déčko“ je životně důležité.
A aby toho nebylo málo, naše tělo z cholesterolu vyrábí ještě žlučové kyseliny, které pomáhají trávit tuky. Takže bez něj by si tělo pořádně neporadilo ani s tím dortíkem se šlehačkou. A to jsme zdaleka nevyjmenovali všechny funkce cholesterolu v těle.
Tak co, už věříte, že je tato sloučenina nezbytná a užitečná na mnoho způsobů? Je dokonce tak důležitá, že se tělo nespoléhá jen na zdroje v potravě. Buňky ho získávají z krevního řečiště a mnohé si ho i vyrábějí. Když z potravy přichází více cholesterolu, tělo umí vlastní výrobu utlumit. Když mu naopak chybí, dokáže jeho výrobu rychle navýšit.
Zdá se tedy, že cholesterol je látka mimořádně cenná. Proč se tedy neprodává draze v lékárnách či drogeriích? Jak je možné, že se něco tak cenného stalo synonymem civilizačních chorob? Než začneme rozplétat příběh plný zvratů, omylů a měnících se doporučení, zaměříme se nejprve na to, co vlastně znamená, když nám doktor oznámí, že máme „vysoký cholesterol“, a jak to, že je nějaký „hodný“ a nějaký „zlý“. Ale o tom si budeme povídat až příště.
Prameny a další čtení:
1. Murray R.K., Bender D.A., Botham K.M., Kennelly P.J., Rodwell V.W., Weil P.A. Harper’s Illustrated Biochemistry. 28th ed. McGraw-Hill; 2009.
