Článek
Po mediální masáži ze všech stran o různých přírodních katastrofách, šílené drahotě a nepříjemné obsluze v restauracích jsem se dovolené v Chorvatsku trochu obávala. Necháme tam za oběd v restauraci půlku výplaty? Užijeme si to tam vůbec? Ukázalo se však, že mé starosti nebyly vůbec oprávněné. Nakonec to byla jedna z nejhezčích dovolených za poslední roky.
V Chorvatsku jsem byla naposledy před víc jak 15 lety, takže nemohu posoudit, k jakým změnám tu došlo za poslední roky. Můžu pouze popsat svou letošní zkušenost, která je více méně kladná. Do Chorvatska jsme jeli, jak už to tak bývá, autem, takže jsme první změny zaznamenali hned na jeho hranicích, kterými jsme profrčeli, jak nic. Bylo tam pusto a nikdo nás nekontroloval. Vstup Chorvatska do Shengenu má tedy přeci jen něco do sebe. Na hranicích jsme se ale dlouho nezdržovali. Naším konečným cílem bylo město Primošten a nedaleká Rogoznica, poblíž které jsme měli zamluvený apartmán.
Jsou ceny doopravdy tak vysoké?
O vysokých cenách, vyhnaných do nebes inflací, přechodem na euro a touhou Chorvatů vytřískat z turistů poslední cent, toho bylo v českých médiích napsáno mnoho. Naše zkušenost je ale trochu jiná.
Pravda, celkově mi přišly ceny v obchodech, restauracích, hospodách, ale i v jejich supermarketech někdy trochu vyšší než je tomu tak u nás. Zas taková hrůza to ale nebyla a většinou šlo o potraviny, které jsme ani neměli potřebu si kupovat.
V restauracích jsme se pohodlně najedli do 20 euro i s pitím. Pizzu, kterou mají Chorvati oproti té naší luxusní, jsme pořídili za 8 - 15 euro, podle druhu. Hamburger s hranolky se cenově pohyboval mezi 10 - 14 eury a čevapi a pljeskavica stály v průměru těch 13 euro. Samozřejmě jsme narazili i na dražší restaurace, kde se člověk pod 30 euro nenajedl, ale ty jsou i u nás. Dát si tam jídlo a stěžovat si, jak je v Chorvatsku draho, je jako jít se najíst na Václavák svíčkové za 500 a říkat, že je Česko předražené. Jediné, co mají Chorvati v restauracích oproti nám celkově dražší, jsou chlazené nápoje, za které jsme většinou nedali méně než 2,5 eura. Ale pivo za 60 Kč jsem viděla už i v ČR, takže se to dá přežít.
Četla jsem článek, kde se Češi na dovolené rozčilovali, že je v Chorvatsku drahá zmrzlina. Je pravda, že za kopeček jsme v průměru dali tak 2 - 3 eura. Ale zase to byl kopec jako hrom. Paní, co nám ji prodávala nám každému dala po dvou naběračkách. takže jejich kopeček je sice o trošičku dražší, ale oproti těm, co jsem kupovala v Česku je dvojnásobný.
Ubytování
Ubytováni jsme byli v menší vesničce v apartmánu asi 300 metrů od moře. V září nám 60 euro za noc stačilo na ubytování pro dvě osoby (s možností přistýlky pro třetí) o dispozici 2+kk s vlastní terasou jen pro naše potřeby a s trochu větším posezením s grilem, které jsme měli společné s druhým apartmánem. Co se týče vybavení, tak na nás čekala plně vybavená kuchyň s troubou, lednicí, mikrovlnkou, rychlovarnou konvicí, toustovačem, a jak jsme zjistili v druhé půlce pobytu, tak i s kávovarem. Koření, čaje, cukr kávu a podobné základní potřeby jsme si kupovat nemuseli, v apartmánu jich bylo spoustu po předchozích návštěvnících.
V obývací části byl menší gauč, stůl pro čtyři a televize s možností připojení notebooku. Wifi byla samozřejmě v ceně.
Jediné menší minus, které bychom na ubytování našli, byla absence pračky, ale zase jsme tu našli prášek na ruční mytí, takže nic hrozného.
Atmosféra chorvatského venkova
Jelikož jsme jeli na dovolenou až po té hlavní vlně turistů, tak jsme si výlety a objevování nových zákoutí užili bez davů. Dokonce i na frekventovaných místech nebyla hlava na hlavě a v restauracích jsme nemuseli čekat.
Dovolenou jsme trávili ve vesničce asi 3 kilometry od Rogoznice, kam jsme často chodili na výlety a do restaurací. Jelikož nás nebaví většinu času jen ležet u pláže, tak jsme si ten pobyt trochu prošpikovali výlety do okolí. Jednak jsme si prošli přes den i v noci starou Rogoznici, která se nachází na ostrově a s pevninou je spojena mostem, ale také jsme navštívili několik odlehlejších zátok a pláží, které jsou oproti těm hlavním méně frekventované.
Na pláži v zátoce, kam jsme se chodili koupat, jsme místo turistů potkávali spíše místní, kteří si teplá zářijová odpoledne krátili u moře. Sem tam na obzoru proplula nějaká větší loď, nebo u nedalekého ostrova zakotvila jachta, jinak jsme ale měli moře téměř pro sebe.
Suvenýry a vzpomínky
Autem jsme také dojeli do Trogiru, turisty oblíbeného města asi 15 km od Splitu. Tam lze také navštívit nespočet obchůdků se suvenýry. Spoustu restaurací a cukráren. Za zmínku určitě stojí také pevnost, kterou může dospělý navštívit za 4 eura. My jsme tam tedy bohužel nešli, protože nás tlačil čas, za to jsme si tam prošli nábřeží a nakoupili jejich místní dobroty. Za mě určitě doporučuji nevozit blízkým kýčovité suvenýry, které jsou jak přes kopírák, akorát se natiskne jiný název země. My jsme brali jejich šípkové a fíkové marmelády, fíkový koláč, sušené fíky a místní likéry. Z Chorvatska asi také neurazí na ochutnávku jejich limonáda Cedevita.
Posledních pár let jsem trávila dovolené spíš v all inclusive hotelech v Turecku, které jsme si s rodiči oblíbili. Tam má člověk sice na co si vzpomene, alespoň co se jídla a pití týče, pokud je ale akčnější povahy jako já, asi se tam bude nudit. Zato tady jsme měli čas na výlety a procházky, občas i dobrodružnějšího rázu, když jsme na pláži lezli po kamenech a útesech, abychom se dostali do odlehlejších zákoutí.
Celkově to tak nebyla dovolená o fyzickém odpočinku, ale spíš o tom psychickém, kde se člověk nemusí strachovat, co bude, ale spíš si užívá atmosféru chorvatského venkova. A co, že je všechno o pár euro dražší?
Peníze budou, ale my nebudeme. Tak proč si neudělat jednou radost kopcem pistáciové za 2,50? A nepřivézt si domů krásné vzpomínky?
