Nesmrtelné buňky Henrietty Lacks. Pomohly zachránit životy milionů, jí se však staly osudnými

Hela jsou unikátní buněčnou linií odebranou z maligního karcinomu děložního čípku 31leté Henrietty Lacks. Brzy po odběru u nich byla zjištěna zcela unikátní vlastnost. Zatímco ostatní vzorky v laboratorních podmínkách rychle umíraly, počet HeLa buněk se navzdory očekávání každý den zdvojnásoboval. Ačkoliv její buňky značně ovlivnily svět moderní medicíny, zůstává žena, kterou jejich unikátní vlastnost nakonec připravila o život, polozapomenutá v jejich stínu.

Henrietta Lacks se narodila v roce 1920 v Roanoke ve Virginii do chudé černošské rodiny. O pár let později, v roce 1924, umírá její matka při porodu. Otec, nezvládajíc sám péči o deset dětí, se s pomocí obrátil na příbuzné žijící v okolí. Henrietta se tak ocitla u svého dědečka v Cloveru ve Virginii. Ten v té době pečoval ještě o jedno své vnouče, Davida Lackse, Henriettina o pět let staršího bratrance.

Jak už bylo zvykem, Henrietta od malička pomáhala na rodinné plantáži s tabákem, starala se o dobytek a pečovala o zahradu. Navštěvovala také blízkou školu pro černošské obyvatele. Tu však musela v šesté třídě opustit kvůli špatné finanční situaci, v níž se rodina ocitla.

V roce 1941 se pak Henrietta za Davida (jinak taky známého jako Day) provdala. V té době už spolu měli dvě děti, syna narozeného roku 1935 a dceru narozenou roku 1939. Krátce po svatbě se manželé přestěhovali za lepším životem do Baltimoru, kde spolu během příštích deseti let měli ještě další tři děti.

Už před svým posledním těhotenstvím měla Henrietta pocit, že je s ní něco v nepořádku. Trápilo ji bolestivé a neočekávané krvácení a cítila něco, co popisovala jako „uzel“ uvnitř sebe. Tyto příznaky připisovala začínající graviditě. Jenomže její symptomy se ani po porodu nelepšily, naopak se nadále zhoršovaly. Nakonec tedy Lacks po pár měsících na doporučení svého lékaře navštívila John Hopkins Hospital v Baltimoru, což byla v té době jediná Baltimorská nemocnice, která léčila Afroameričany. To už se psal únor 1951.

Vyšetření lékařem potvrdilo její obavy, že něco není v pořádku, a odhalilo rakovinu děložního čípku. Henrietta následně podstoupila radioterapii. Během léčby jí byl také biopsií odebrán vzorek nádorových buněk, který byl poslán do laboratoře. Tam lékaři zkoumající nádory děložního čípku přišli s fantastickým zjištěním. Buňky v laboratorních podmínkách neumírají a jsou první nesmrtelnou buněčnou linií, kterou vědci objevili.

O tom, jak jsou její buňky unikátní, však neměla Henrietta ani potuchy. Netušila totiž, že jí nějaké byly odebrány. A pravdu se již nikdy nedozvěděla. Svůj boj s rakovinou prohrála ještě na podzim téhož roku ve věku pouhých 31 let.

Jak už bylo mnohokrát zmíněno, HeLa buňky jsou unikátní především svou „nesmrtelností“. Čím je ale tato jejich schopnost dána?

Normální buňky mají totiž předem daný počet dělení, který u nich proběhne předtím, než zemřou. Tento počet reguluje zkracování koncových úseků chromozomů, tzv. telomer. Během každého buněčného cyklu se koncová část chromozomu zkrátí o jednu telomeru.

Existuje však také enzym telomeráza, který prodlužuje tyto konce a umožňuje zvýšený počet dělení buněk. Je aktivní hlavně u zárodečných a nádorových buněk, u běžných tělních buněk je jeho funkce zablokována. HeLa buňky mají však i na poměry nádorových buněk, tuto aktivitu zvýšenou, a proto se mohou dělit v podstatě neomezeně.

Další unikátností HeLa buněk je rozdílný počet jejich chromozomů. Ten není běžných 23 párů, ale liší se. Obvyklý počet chromozomů v HeLa buňkách je 82, ale jejich rozpětí je od 70 do 164 chromozomů. V těchto chromozomech jsou také oproti normálním lidským patrné strukturální odchylky a karyotyp HeLa buněk je aneuplodní (odchylky v počtu se netýkají celé sady, ale pouze určitého chromozomu, některé jsou třikrát, jiné čtyřikrát apod.). I tato jejich vlastnost přispívá k jejich schopnosti se nekontrolovatelně množit.

Význam HeLa buněk pro výzkum nemoc a vývin vakcín byl obrovský. Díky této přežití schopné linii mohli totiž vědci zkoumat účinek léčiv přímo v laboratoři. Na HeLa buňkách tak byla odzkoušena například vakcína proti dětské obrně, která byla v USA v 50. letech na svém vrcholu. Dále se na nich zkoumaly nové druhy onkologických terapií, například možná léčba leukémie, nebo také léky na Parkinsonovu chorobu. HeLa buňky také pomohly lékařům lépe pochopit, jak fungují viry AIDS, Zika, herpes a mnoho dalších.

Zároveň byly během prvních vesmírných misí poslány do vesmíru, kde se zkoumalo, jak buňky reagují na stav beztíže. Během tohoto experimentu vědci zjistili, že se HeLa buňky rozmnožují rychleji a obecně jsou silnější po každé návštěvě vesmíru. Normální, nekancerózní buňky však nebyly nulovou gravitací nijak ovlivněny.

Během 70 let své existence byly HeLa použity k tisícům výzkumů a rozšířily se do laboratoří po celém světě. Stovky vědců pomocí nich začaly svou kariéru.

I přes obrovskou revoluci, kterou tyto buňky přinesly, neměli pozůstalí Henrietty Lacks o existenci této linie dlouhých dvacet let ani potuchy.

V 50. letech bylo odebrání vzorku bez souhlasu či vědomí pacienta zcela běžnou záležitostí, kterou lékaři praktikovali denně. Proto ani Henrietta ani její rodina neměli tušení, že se jejich genetická informace stala středobodem obrovského milionového byznysu. Až v 70. letech, kdy vědci rodinu kontaktovali s žádostí o vzorek krve pro další výzkumy, se začala rodina dozvídat pravdu.

Zatímco desítky společností profitovaly z jejích buněk, Henrietta samotná ležela v neoznačeném hrobě a její potomci si nemohli dovolit ani zdravotní pojištění.

Nemocnice John Hopkins, kde došlo k odebrání původních HeLa buněk, později přiznala, že jejich komunikace se členy rodiny Lacksových nebyla úplně ideální a měla více informovat rodinu o osudu buněčné linie pocházející od jejich matky. Jak píší na svých stránkách, dnes se snaží uctít její památku mnoha způsoby. Plánují například stavbu nové budovy v univerzitním kampusu poblíž nemocnice, kterou chtějí pojmenovat právě po Henriettě, zároveň pořádají různé přednášky a výstavy věnované právě HeLa buňkám a jejich původu.

V roce 2013 dospěla rodina a Národní institut pro zdraví k dohodě týkající zveřejňování informací o genomu Henrietty Lacks. Byla sestavena komise, která rozhoduje o tom, jaké informace mohou být zveřejněny, a také, kdo může HeLa buňky využívat k výzkumu. V komisi jsou dva členové rodiny Lacksových.

Henrietta Lacks přímo i nepřímo ovlivnila životy milionů lidí. Její buňky mám pomohly v cestě za moderní medicínou. Neměla by proto být zapomenuta.