Článek
Bára se stěhuje do rodného města, ze kterého její rodinu kdysi dávno vyhnala traumatická událost, která u její matky spustila psychickou nemoc. Kolem jejího nového domu chodí do lesa Ptáčník, místní podivín, jehož duši také tíží nejedno tajemství. Oba outsideři, oba vyvrhelové, oba samotáři. Jejich osudy spolu zdánlivě nesouvisí, ale najednou se začnou spojovat.
Alena Mornštajnová má, alespoň podle mého názoru, mezi českými autory částečně nezáviděníhodnou pozici. Je skvělá vypravěčka s nesporným velkým talentem pro psaní. Takže každý čtenář očekává, že její knihy budou skvělé a co by jinému odpustil, u ní oko nepřimhouří. Bohužel to je můj problém s Časem vos. Musím se přiznat, že jsem měla velká očekávání, která nedošla stoprocentního naplnění.
Román je skvěle napsán, ale příběh jakoby šel mimo mě. Nějak se nemůžu smířit s názorem, že za všechna traumata může rodina a je pomalu nemožné z cyklu špatností vystoupit. Žádné velké překvapení se na konci knihy nekoná. Čtenář již dopředu tuší, kdo byl počátečním hybatelem děje a viníkem veškerého zla. V průběhu čtení si k postavám vytvoří spíše negativní vztah (a ne že by to bylo špatně). S postavou Báry může sice sympatizovat a občas nad jejím osudem projeví lítost, ale Ptáčník si ani tu nezaslouží. Jeho počínání je místy nepochopitelné, rozčilující.
Veliké pozitivum v románu leží v popisu Bářina zahradnického snažení. Zde Mornštajnová naplno popouští uzdu svému talentu a květiny před sebou čtenář vidí jako živé. Skvělé je také vyprávění o dění v knihovně či mezi starousedlíky na maloměstě. Je poznat, že kromě výborné vypravěčky je autorka i skvělá pozorovatelka.
Alena Mornštajnová mě Časem vos potěšila více než předchozím Lesem v domě, přesto nemohu dát plný počet hvězd. Autorka totiž podle mě umí napsat mnohem lepší knihy, kde se člověku postavy doslova zaryjí pod kůži a dlouho se jejich osudů nemůže zbavit, jako to dokázala například u Hany, Hotýlku či Listopádu. Ty mám společně s Tichými roky zařazené na pomyslném piedestalu.
Knihu jsem poslouchala jako audio od vydavatelství OneHotBook. Ptáčníkovy kapitoly četl Jan Vlasák a Bářinu část ztvárnila Helena Dvořáková. V jejich podání postavy opravdu ožívaly a audioverzi nemám co vytknout. Naopak si myslím, že jejich interpretací příběh získal nový rozměr. Každopádně si Čas vos pořídím i v papírové verzi a třeba za rok si knihu přečtu. Možná se mé pocity budou lišit.
Po Času vos rozhodně sáhněte, pokud vám nevadí depresivní příběhy s postavami, ke kterým budete těžko hledat cestu. Ale před čtením nemějte žádná očekávání, jinak se vám (stejně jako mně) může stát, že budete mírně zklamáni. S výhradami doporučuji.
PŘEČTĚTE SI TO, POKUD: patří Alena Mornštajnová mezi vaše oblíbené autorky a pokud se vám líbily její předchozí knihy, obzvláště Les v domě.
NEČTĚTE TO, POKUD: vám vadí žánr obecně nazývaný Česká depka. Tohle je totiž opět velmi tmavý příběh.
MORNŠTAJNOVÁ, Alena. Čas vos. Brno: Host, 2025. ISBN 978-80-275-2429-7.
Pokud vás recenze zaujala, můžete mě sledovat i na Instagramu, kde krom recenzí naleznete i další knižní informace či třeba soutěže o knihy nebo nabídky knižních štafet.
