Článek
Je 1. prosinec a my se ocitáme v malé vesničce Na Vršku, kde se společně se sourozenci Aničkou, Tomášem, maminkou, babičkou a dědou začínáme připravovat na Štědrý den. Společně s nimi se dozvíme, co symbolizuje která svíčka na adventním věnci, z kolika pramenů se plete vánočka a proč. A co znamená to jmelí, které se věší nad dveře.
Kniha Už jsou tady Vánoce si klade za cíl přiblížit současné nejmladší generaci tradice a zvyky, které se s Vánoci u nás pojí. Úkol je to jistě bohulibý a pokud by se povedl, je jasné, že by kniha byla ozdobou každé rodinné knihovny. Podle mě se to ovšem povedlo tak na půl.
První záludnost celé knihy na nás čeká už v samotné předmluvě, kdy nás autorka zve do prosince roku 1952. Tady se nejspíše vyřádil tiskařský šotek, neboť tatínek dětem padl při nasazení ve válce, kdy i strýc přišel o nohu. Zobrazení celé vesnice, malotřídky, jarmarku či nedělních mší také příliš nekoresponduje s 50. lety. To spíš s obdobím o třicet let starším.
Ani samotná skanzenová stylizace kreseb padesátá léta neevokuje. Spíš si člověk představí Ladovu poetiku nebo seriál Bylo nás pět. Kresby Eleny Vaňkové jsou krásné a hezky doplňují celou knihu. Autorka i ilustrátorka dětem přiblížily dobu, kdy měly Vánoce kouzlo i bez současného přehnaného konzumerismu. Kouzlo starých dobrých svátků z knihy opravdu sálá a autorka ho dokáže skvěle předat. Třeba díky knize mohou nejmenší čtenáři vyzpovídat své rodiče a prarodiče a zjistit, jak se za jejich mládí Vánoce slavily.
Na pozadí celého příběhu dětí čekajících na Vánoce a Silvestr probíhají paralelně i námluvy ovdovělé maminky a pana učitele. Na začátku prosince o sobě pomalu ani neví, ale ke konci roku už je ruka v rukávu. Tempo je to poněkud zběsilé, ale i maminka si zaslouží dobrý konec.
Co vadí dospělému, nemusí vadit dítěti. Přece jen je to kniha určená hlavně jim. Jenže mi přijde, že některé tradice jsou vysvětleny v rychlosti, že by to chtělo více podrobností. Někdy je těch podrobností zase až příliš. Jako je velmi školometsky pojaté vyprávění o svatém Mikuláši, které malé dítě bude spíš nudit. Chápu, že k vyprávění o starých časech patří i trocha náboženství, ale opakovat na dvou stranách tu samou modlitbičku mi přijde poněkud redundantní.
Kromě různých pranostik narazíme v textu i na dva recepty. Můžeme si tak společně s hrdiny připravit vinné cukroví a houbového kubu. Škoda, že těch receptů v knize není víc. Na konci je kromě seznamu pranostik i slovníček pojmů. Netuším, jestli bylo nutné všechny vysvětlovat, ale některé přímo tahají za oči - jako skleněná lampa starých časů. Opravdu si nikdo na chatě ještě i v těchto časech nesvítí petrolejkou?
Zdá se mi, že Vanda Bruckner ve své knize Už jsou tady Vánoce zůstala někde uprostřed cesty. Záměr knihy hodnotím velmi kladně, text by chtělo ještě maličko dotáhnout. Hlavně by knize prospěla trochu pečlivější redakce. Za mě tedy průměrné 3* z 5*.
PŘEČTĚTE SI TO, POKUD: hledáte knihu o vánočních tradicích, která je trochu přiblíží vašim dětem.
NEČTĚTE TO, POKUD: nemáte děti.
BRUCKNER, Vanda. Už jsou tady Vánoce aneb Zvyky a tradice. Praha: Dobrovský/Drobek, 2023. ISBN 978-80-277-2387-4.
