Článek
Restaurace skoro nenavstěvuji, ale když nemám čas uvařit, na něco dobrého si zajdu do města. Zrovna nedávno u nás otevřeli bufet, který už podle vzhledu působí lákavě a ceny jsou zde velmi přívětivé. Rozhodla jsem se proto, že tento podnik vyzkouším, a pokud se mi osvědčí jak dobrým jídlem, tak milou obsluhou, příště sem pozvu vnučku.
A řeknu vám, dobře jsem udělala, když jsem tam šla poprvé sama. V bufetu jsem se totiž setkala s velmi nehezkým jednáním a je dost možné, že už mě tam nikdo nikdy neuvidí minimálně do doby, než přijmou prodavače, který má přirozený talent na práci s lidmi. Tento pán ho rozhodně nemá a na bufet to nevrhá dobré světlo - a je to škoda.
Nicméně, díky tomu, že jsem se ve frontě setkala také se ztělesněním dobra, jsem z bufetu nakonec přeci jen odcházela s pozitivním zážitkem. Ale vše hezky popořadě.
Drze mě odpálkoval
V bufetu jsem si nabrala od všeho trochu a výsledkem byl pestrý talíř s jídly, na která jsem se moc těšila. Šla jsem k váze, kterou obsluhoval prodavač, načež jsem se od něj následně dozvěděla, že to mám za 148 korun. Hotovost s sebou nosím málokdy, a tak jsem i tentokrát vytáhla platební kartu, která na prodavače měla stejný efekt jako červený hadr na býka. Bez okolků na mě arogantně spustil:
Bez hotovosti? Smůla, madam! Karty bereme od pětistovky vejš.
Nevěděla jsem, co na to říct. Stála jsem tam jako přikovaná, jídlo na váze chládlo a za mnou se tvořila dlouhá fronta. V peněžence jsem měla poslední dvacetikorunu a než bych došla k bankomatu a vrátila se zpět, byl by večer.
Ale co teď? Jediné, co mi zbývalo, byl odchod. Pro začátek jsem ale dala najevo alespoň své rozhořčení.
Od pětistovky vejš? Proč to nemáte nikde napsané? S tímhle jsem se ještě nesetkala. Co takhle trocha dobré vůle?
Dobré vůle jsem se od prodavače pochopitelně nedočkala. Místo toho mi na rameno poklepala milá slečna, která prostě řekla, že mi oběd zaplatí, abych nezůstala o hladu.
Je divné nechat si platit od cizího jen kvůli divným pravidlům a nevstřícnému chování ze strany zaměstnanců bufetu, ale souhlasila jsem. Tedy s tím, že si se slečnou sednu ke stolečku a peníze jí hned pošlu na účet.
A tak se taky stalo. Jakmile jsme si sedly, vytáhla jsem mobil, slečna mi nadiktovala číslo účtu a já jí poslala 148 Kč okamžitou platbou. Bylo to milé setkání. Hezky jsme si spolu popovídaly a při té příležitosti jsem zjistila, že moje vnučka je její kolegyně. Svět je malý. A i v bufetu, kde neberou karty, se může stát něco hezkého.
