Článek
Byl mrazivý leden. Stála jsem před kontejnerem s taškou plnou odpadků, když jsem zaslechla tiché mňoukání. Ozývalo se za popelnicí, tak jsem se za ni šla podívat. Zahlédla jsem menší kartonovou krabici od bot. Jakmile jsem se naklonila blíž, spatřila jsem v ní vystrašené malé, vyhublé, špinavé a apatické kotě se zlomenou tlapkou, které bezbranně a odevzdaně čekalo na to, co bude dál.
Kdo tohle udělá?
Nikdy nepochopím, jak může někdo s klidným svědomím jen tak odložit živého tvora k popelnicím, jako by to byl nějaký odpad. Bez jídla, bez vody a s ohledem na mrazivé počasí s takřka nulovou šancí na přežití. Bylo mi do breku z toho smutného pohledu.
Někomu se už asi ta chlupatá kulička nehodila. Možná už omrzela děti, kterým koťátko pořídili rodiče, aby jim udělali radost. A možná si někdo myslel, že se „někdo postará“. Můžu jen hádat, ale jedno vím jistě. Tohle se s živými tvory prostě nedělá. Nezaslouží si bezcitné a kruté zacházení. Vždyť existují mnohem lepší možnosti než se ho chladnokrevně zbavit tímto způsobem.
Chvíli jsem tam stála jako přikovaná a přemýšlela jsem, co mám udělat. Vezmu si ho domů napořád nebo zalarmuji patřičné spolky, které se o nalezenou kočku postarají? Víte, abych řekla pravdu, do té doby jsem nebyla žádná kočičí máma. Jenže to stvoření na mě koukalo pohledem, kterému se nedalo odolat.
A tak jsme šly domů
Zabalila jsem ji (ano, byla to ona – malá, bílá kočičí holka) do šály a hrdě jsem si ji nesla domů. Cestou se mi choulila na prsou a byla klidná, jako kdyby konečně věřila, že už ji nikdo nevyhodí. V ten den dostala Sněhulka druhou šanci na nový život. Za pár hodin jsem ji vzala k veterináři, který ji prohlédl, ošetřil a při té příležitosti zjistil, že není očipovaná. Když Sněhulku ani po několika měsících nikdo nehledal, bylo jasno. Patříme k sobě!
Nejlepší rozhodnutí
Začátky nebyly snadné. Sněhulce trvalo, než se dostala z toho nejhoršího, co jí provedl nějaký, z mého pohledu, grázl. Kromě rekonvalescence se zlomenou tlapkou v minulosti prožila neveselé časy a nějakou dobu zabralo, než jsem si získala její plnou důvěru.
Nikdy bych ale na svém rozhodnutí nic neměnila. Vím, že jsem udělala správnou věc a hřeje mě vědomí, že jsem zachránila život jedné kočičky, kterou někdo málem odsoudil k smrti. Pro mě je dnes tou nejlepší parťačkou a jsem šťastná, že ji mám.
