Článek
Dítě se snažilo. Celý rok se učilo, psalo taháky, a stejně z toho nakonec byla čtyřka na vysvědčení. Učitelka si na něj určitě zasedla. Možná jí vadilo, že se neustále hlásil a narušoval výklad. Nebo jednou dostal poznámku za nepořádek v lavici a od té doby se to s ním vezlo.
Tak dobře, ale buďme fér. Ono to totiž nebude tak černobílé, jak bychom si představovali. Učitelka si na našeho potomka nejspíš nezasedla a problém bude jinde, i když ho nechceme vidět. Probíraná látka mohla být příliš náročná, žákovi utekla jedna klíčová hodina a od té doby začal plavat v neznámých vodách. Možná se nesoustředil, protože prožíval svou první lásku a myšlenky měl úplně jinde. A v tom nejhorším, ale zcela běžném případě se na to vykašlal úplně. Protože přiznejme si – ne každého učení baví.
Jaké máme možnosti?
Je to jednoduché. Klasifikace byla uzavřena a na letošním vysvědčení už nic nezměníte. Rodičům čtyřkařů bych doporučila potlačit první vlnu frustrace, zhluboka se nadechnout a zkusit se na to podívat střízlivě, bez negativních emocí.
Ale jak se s touhle situací vypořádat? Napadají mě tři typy přístupů, ke kterým se rodiče při pohledu na nepěkné vysvědčení ubírají, přičemž některé budou fungovat lépe a některé skoro vůbec.
1. Přístup „velitel“
Jde o metody jako z příručky o výchově z 80. let. Trest je zde nutný – minimálně zákaz mobilu, žádné prázdniny, konec kapesného, zaracha a zákaz všeho pěkného. Myslíte si, že tento přístup může být nápomocný k lepším výkonům? Já ne. Tohle podle mě nepřinese nic dobrého. V dítěti chuť k učení neprobudí, zato nabourá dobré vztahy s rodiči. A to všechno jen kvůli tomu, že rodič má vlastní ambice a představy.
Někteří rodiče vnímají známky jako odraz své rodičovské péče, což vede k neadekvátnímu tlaku na dítě. Mnohdy to omlouvají tím, že chtějí pro dítě lepší budoucnost.
2. Přístup „detektiv“
S potomkem si sednete, a i když to ve vás vře, v klidu se začnete vyptávat, proč tento školní rok dopadl tak, jak dopadl. Můžete analyzovat, nastolit svůj pohled a doufat, že za rok dojde ke zlepšení. Z rozhovoru se můžete dozvědět nečekané informace.
„Proč ses vlastně neučil, abys měl lepší známku?“
„Nevím mami, přišlo mi to zbytečný. Vždyť jsem prolezl.“
Aha, a je to tady! Vzpomenete si na vlastní pubertu a pochopíte, že některé geny nepřelstíte, i kdybyste se na hlavu stavěli. Tak se zhluboka nadechněte a přijměte svůj osud. Čtyřka není pětka. Není to konec světa a jak říká dítě - hlavní je, že prolezlo, i když s odřenýma ušima. Při tomto přístupu může mít dítě pocit, že víc vám jde o něj, než o známku, což je bezva pro dobré vztahy do budoucna.
3. Přístup „zenový mistr“
Realitu přijmete bez vyptávání. Usmějete se a řeknete si, že je to jen známka a život jde dál. Víte, že dítě udělalo všechno, co bylo v jeho silách a že nemá smysl babrat se v tom dál. Koneckonců, špatné známky se objevují i v lepších rodinách.
Všechny děti si zaslouží odměnu
Buďte v klidu a vezměte děti na pořádnou porci zmrzliny. I psychologové tvrdí, že odměnu za vysvědčení si zaslouží všechny děti. Netrapte se špatnou známkou a pokud vás to uklidní, mějte na paměti, že je spousta známých osobností, které ve škole nevynikaly, a přesto to dotáhly k úspěšné budoucnosti. To, že dítěti nejde chemie, neznamená, že nemůže být úspěšné v jiném odvětví.
Každé dítě, které prošlo školním rokem, aniž by propadlo, je úspěšné. Někdo má hezčí známky, někdo horší. Ale to, že jde dál, je úspěch. Pravděpodobně v té škole nechalo nejlepší výsledky, kterých bylo schopné. Takže si odměnu, tento druh pochvaly, určitě zaslouží.
A co vy? Přinesli jste někdy špatnou známku na vysvědčení? Jak na to tehdy reagovali vaši rodiče a jak by měli podle vašich představ reagovat správně?
Spokojená rodina je důležitější než výborná známka na vysvědčení.
Anketa
Zdroje: vlastní názor a citace odborníků z webu Deník.cz.
