Článek
Můj muž nebyl nikdy jako ti romantici z portugalských telenovel, ale stejně nám to spolu vždycky nějak klapalo. Růže mi dal naposled v osmdesátém čtvrtém, když omylem o týden dřív přinesl kytici pro tchyni, zato doma bez řečí a odkladů opravil všechno, na co jsem si jen vzpomněla.
Pravda, slova „Miluji Tě“ jsem od něj neslýchala často, city projevoval raději skutky. Podobně nešikovně jako tehdy, když se rozhodl své milované ženě - tedy mně, přinést snídani do postele. A že si na ní, všechna čest, dal záležet.
Večer před oním sobotním ránem, o kterém vám budu vyprávět, jsem se začetla do historického románu tak hluboce, že jsem ztratila pojem o čase. Manžel ten večer usnul nezvykle brzy – zřejmě proto, aby byl ráno čilý a připravený na svou „velkou snídaňovou akci.“ Jenže já jsem zalehla až ve dvě ráno a do snídaně tak zbývaly pouhé tři hodiny. Kdybych to jen tušila, večer bych ulehla mnohem dřív.
Snídaně jako na královském dvoře
Probudila mě jeho milá a tichá slova: „Dobré ráno miláčku, udělal jsem Ti snídani.“
Nejdříve jsem otevřela jedno oko, usmála se na něj, ale potom jsem si všimla, že je ještě tma. Pohlédla jsem na budík a s hrůzou zjistila, že malá ručička ukazuje na pětku a velká na dvanáctku.
„Je teprve pět!“
„Ano, já vím,“ odpověděl spokojeně, „ale už jsem nemohl spát, tak jsem si řekl, že Tě překvapím. Vždyť pátá je jen o něco dřív, než normálně vstáváš.“
„No jo, ale já šla spát až ve dvě.“
„To jsem netušil.“
„Víš co, ale to nevadí. Už mám hlad a ráda něco zakousnu.“
Abych řekla pravdu, vlastně mi to ze začátku docela vadilo a na chvíli mě napadlo, jestli náhodou nežehlí nějaký průšvih. Jenže na to, abych věděla, že ne, jsem ho znala až moc dobře. No a mohla bych se na něj zlobit, když se podobného gesta dočkám jednou za uherský rok? Nemohla.
Manžel si dal navíc opravdu záležet. Na tácu, který donesl do postele, byla káva, uvařená vejce, šunka, sýr, pečivo, a dokonce i džus z čerstvě vymačkaných pomerančů. Únavu jsem odložila na později a vzácnou chvilku jsem si s ním užívala plnými doušky.
Na snídani v pět ráno jen tak nezapomenu, i když jsem se chvíli snažila neusnout s rohlíkem v ruce. Ale přes to všechno vím, že jsem po svém boku měla muže, který mě miloval. Občas trochu neobratně, ale upřímně a z celého srdce.
