Labubu střídá Mončičáka. Nechápu, co na něm všichni vidí

Vnoučata mě nedávno seznámila se svými novými láskami, kterými jsou Zizi a Loyalty - kamarádi z papírové krabice známí pod značkou Labubu. Pokud jste se s touto novinkou doposud nesetkali, pak vězte, že jde o nový sběratelský hit, o němž děti řekly, že by mě neměl minout. Jen díky nim jsem zase o chlup chytřejší a alespoň na chvíli se mohu považovat za moderní babičku. I když, upřímně? Vážně nechápu, co děti i dospělí na téhle předražené blbůstce vidí.

Teď se podržte - od vnoučat jsem se dozvěděla, že Mončičák už má to nejlepší za sebou. Teď prý sedí v plyšovém domově důchodců, cucá si palec a smutně sleduje, jak ho válcuje jeho nový nástupce Labubu.

Mladí si tyhle trendující plyšové příšerky zavěšují na klíče nebo batohy. Natáčí videa, jak rozbalují krabici s novým exemplářem a na konci videa výskají, jako by právě vyhrály dovolenou na Maledivách. Některé děti s nimi dokonce spí. Prý je to hrozně mega kjůt. A to si ještě představte, že pokud hračce nasvítíte chodidlo, svítí ve tmě!

Jenže jednu zásadní dovednost ho jeho tvůrci zapomněli naučit. Labubu si neumí cucat palec jako náš starý a dobrý Mončičák – ten to zvládá levou zadní, a ještě se u toho mile usmívá. Kdepak Labubu s ostrými a děsivými zuby. Ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát - Labubu se asi cucat palec učit nemusí. Stačí, že ho miluje celá generace.

Mému srdci stále vládne Mončičák a po pravdě jsem zvědavá, jak dlouho se na výsluní udrží příšerka Labubu. Jen pro zajímavost, první Mončičák se objevil v Japonsku roku 1974 a dodnes se na něj nezapomnělo. Mnozí jej doposud máme vystaveného v poličce nebo schovaného ve skříni. Než se Labubu zvládne usadit v paměti na desítky let jako to zvládl Mončičák, bude asi zapotřebí víc než jen svítící chodidlo. Ale kdo ví? Možná se pletu. Možná někdo za padesát let bude mít příležitost napsat článek o tom, že Labubu je v důchodu a nahrazuje jej jiná slavná postavička. Ale na to, o jaký hit půjde příště, si musíme počkat.