Článek
S mladými lidmi obvykle vycházím v dobrém, ale nedávno jsem čelila drzosti toho nejhrubšího zrna. Stalo se to v supermarketu, když jsem po obědě vyrazila na nákup základních potravin. Obvykle na nákupy chodím raději dopoledne, ale v ten den bylo deštivo a já jsem si chtěla trošku polenošit s detektivkou v ruce. Jak se bohužel ukázalo, nákup brzy po poledni nebyl tím nejlepším nápadem.
V supermarketu bylo narváno
Když jsem do košíku naházela vše potřebné a štrádovala jsem si to k samoobslužným pokladnám, byla jsem jak v Jiříkově vidění - fronta u pokladen se táhla až k regálu s čokoládami. Odhaduji, že v ní stálo okolo dvaceti zákazníků, mezi nimiž byli školáci, které školní oběd očividně neuspokojil, a tak to doháněli slanými chipsy. A kromě školáků ve frontě stáli mladí a netrpěliví lidé, kterým se krátila obědová pauza.
Konečně jsem na řadě
Už jsem se pomalu začínala radovat, že jsem na řadě, když v tom přišlo cosi nečekaného. Ve chvíli, kdy jsem udělala pomalý krok ke kase, od které po zaplacení právě odešel jiný zákazník, přede mnou udělala myšku mladá slečna se slovy, která jsem nečekala.
Sorry babi, spěchám do práce. Vy důchodci máte přece času dost a chvilka čekání navíc vám neublíží.
Sorry babi?
Slečna měla štěstí, že nejsem hádavý člověk a že jsem doma zrovna nechala hůl. Kdybych ji měla, zvednu ji nad hlavu a alespoň symbolicky bych jí pohrozila. Kam se vytratila slušnost? Co to je za drzé jednání? Nešlo to říct slušněji? Kdyby mě slečna pěkně požádala, s pochopením ji pustím před sebe, a ještě se na ni možná i usměju. Ano, pustila jsem ji i tak, ale nedobrovolně. Než jsem totiž stačila cokoliv říct, už si načítala jednotlivé položky svého nákupu.
Závěrem
Moji milí, nezapomínejte na slušnost - a zkuste k ní přidat i špetku empatie. Možná si na vás příště nevzpomenu jako na drzého člověka, který mě předběhl u kasy jen proto, že jsem stará, ale jako na někoho milého a ohleduplného. A to je, věřte mi, vzpomínka k nezaplacení.
