Článek
Už jako mladá jsem ráda chodila do sauny a tahle záliba mi vydržela dodnes. Jednou za čas si dopřeji pořádné prohřátí těla, a ještě raději si zajdu na saunový ceremoniál, který si našel cestu dokonce i do našeho maloměstského wellness. Voní to tam eukalyptem, hraje hudba, a když zavřete oči, skoro byste uvěřili, že jste na Bali.
Jenže poslední návštěva se zklidňujícím rituálem neměla nic společného. V ceremoniální sauně na mě čekal můj osmdesátiletý soused, muž žijící se šesti kočkami v patře pode mnou. Ten samý, kterého jsem tento týden nechtěně vytopila prasklou hadicí od pračky. Přesto, že se takové věci chtě nechtě stávají, nerudného souseda to pochopitelně vykolejilo a sousedský spor byl na světě. Vztekle mi nadával, přičemž nechyběly ani vulgarity. Určitě si dokážete představit, že moje omluva k nápravě nevedla.
A teď si v klidu sedím v sauně, téměř nahá, čekajíc, až přijde saunový mistr a pořádně to tam rozpálí. Ještě před mistrem ale přichází ON – zahalený do prostěradla a s výrazem, který mi připomněl mnou zaviněnou vodní kalamitu v jeho bytě.
„No to snad ne. Co Vy tady, sousedko?“ ptá se mě (nemile) překvapený soused.
„Dobrý den, no, co by? Přišla jsem na ceremoniál.“ snažím se být milá, ale ani já jeho nevidím ráda. Upřímně, raději bych tady místo něj potkala třeba šéfa finančáku.
„A co ta pračka? Už Vám ji přišel někdo opravit?“ kdyby raději mlčel a nevšímal si mě, udělá líp.
Sauna, ve které by se člověku mělo dostat příjemného relaxu, se tak rázem proměnila v místo, kde se řeší křivda vyřešeného sousedského sporu.
„Opravář přijde zítra, ale nezlobte se, přišla jsem si sem odpočinout. Co kdybychom konečně tu válečnou sekeru zakopali?“
„Tak dobře. Necháme to plavat. Stačí, že už jednou jste mě vytopila.“ Povzdechne si, a dokonce přidá malý náznak vtipu s úsměvem, který mu oplatím.
A pak už vchází saunový mistr. Patnáct minut mává obrovským vějířem, žene horký eukalyptový vzduch na všechny strany a já mám pocit, že každou vlnou mizí i poslední zbytky sousedova vzteku. A není to jen pocit.
Je to zvláštní, ale horká sauna sousedovi pomohla k tomu, aby vychladl. Když jsme po ceremoniálu vyšli na chodbu, nabídl se, že mě hodí autem domů. Přijala jsem a během té cesty jsme si povídali tak přátelsky, že by jeden nevěřil, jakou vodní bitvu jsme vedli ještě před pár dny.
Možná to zní nepravděpodobně. Vytopit souseda a pak se s ním usmířit v sauně? Funguje to a já si z toho odnáším jednu věc. Na světě je krásně, obzvlášť když máte souseda, který dokáže odpustit.
Zdá se, že nakonec se z nás ještě stanou přátelé.
