Článek
Když jsme byli malí, bývaly Vánoce jednoduché. Stačila čokoláda, stavebnice a knížka. Dnes je všechno jinak. Bratr má dobrou práci a rád dává najevo, že si může dovolit drahé věci. Každý rok začne už v listopadu vyprávět, co všechno komu koupil a jak se těší, až uvidí nadšení ostatních. Nikdy to nemyslí špatně, jen neví, jak složité to mám já. Život mě poslední roky párkrát přitlačil a já se snažím udržet rodinu nad vodou. Přesto nechci, aby děti měly pocit, že se něco děje.
Letos jsem nad dárky přemýšlela víc než kdy dřív. Seděla jsem u stolu, počítala účty a věděla, že musím vymyslet něco jiného. Nechtěla jsem zklamat nikoho z blízkých, ale zároveň jsem si nemohla dovolit další výdaje navíc. Proto jsem začala hledat dárky z druhé ruky. Hezké věci, kvalitní, jen už jednou použité. Přišlo mi to logické i rozumné. Nikomu tím neublížím a možná tím udělám radost větší, než bych čekala.
Stín porovnávání a snaha nezklamat
První nákup udělal ve mně zvláštní pocit. Držela jsem v ruce hračku, která byla jako nová, a říkala si, že děti stejně nepoznají rozdíl. Ale hned potom se ozval hlas uvnitř, že možná dělám méně než ostatní. Jako by se mě něco snažilo přesvědčit, že nejsem dost. Částečně za to může bratr a jeho neustálé předhánění v tom, kdo přinese lepší dárky. Nedělá to zlomyslně, jen takový prostě je.
Já to ale slyším jinak. Každé jeho vychloubání pro mě znamená připomenutí, že nemám takové možnosti. Tak raději předstírám, že vše zvládám. Usměju se, zasměju se s ním a tématu se rychle vyhnu. Uvnitř ale cítím tlak a obavu, že si někdo všimne, že některé dárky nejsou nové. Doma je hned po příchodu pečlivě zabalím a uklidím tak, aby nikdo nic netušil.
Hledání rovnováhy mezi hrdostí a realitou
Nejvíc mě trápí myšlenka, že bych musela pravdu vysvětlovat. Ne proto, že bych se styděla za samotný nákup z druhé ruky. Vadilo by mi spíš to, že by to někdo považoval za selhání. Přitom nejde o cenu, jde o úmysl. Chci, aby moje děti měly hezké Vánoce a aby dostaly něco, co je potěší. A vůbec nemusí být nové. Některé věci jsou poctivější než novotou vonící plast, který se brzy rozbije.
Když jsem vybírala dárek pro dceru, našla jsem panenku v perfektním stavu. Někdo ji prodával jen proto, že jeho dítě už vyrostlo. Byla krásná, čistá a měla v sobě příběh, který pokračuje u nás doma. A mně to přišlo najednou úplně v pořádku. Jako by ze mě spadlo něco těžkého. Uvědomila jsem si, že nejde o to se někomu vyrovnat. Jde o to udělat maximum v rámci toho, co mám.
Opravdová hodnota dárků se ukáže až doma
Když bratr naposledy prohlásil, že letos překročil hranici deseti tisíc, jen jsem se usmála. Nevěděl, že já v tu chvíli držela v tašce dárky za zlomek ceny, a přesto jsem s nimi byla spokojenější než kdy dřív. Jsou vybrané s rozmyslem a láskou. A také s pokorou, kterou mě poslední roky naučily.Možná jednou najdu odvahu říct, že věci z druhé ruky nejsou žádná ostuda.
Možná mu vysvětlím, že Vánoce nejsou závod. Dnes si to ale nechávám pro sebe. Vím, že u vánočního stromečku uvidím dětské oči plné radosti a to mi bude stačit. Nikdo si nevšimne, odkud dárky jsou. A i kdyby, na tom nezáleží. Skutečná hodnota není v ceně. Je v tom, že se snažím, jak nejlépe umím. A to je letos můj tichý vánoční dárek pro sebe.
