Článek
O pár minut později si u stejné pokladny bez zaváhání koupila dvě krabičky cigaret. Nešlo mi to z hlavy—proč se někteří lidé rozhodují právě takhle a co za tím vlastně stojí? Nákupní košík může být víc než jen seznam položek – občas v něm vidíme příběh, který se dotkne citlivých témat. To, co člověk v obchodě zahlédne, často otevře otázky o prioritách, rodinných zvyklostech nebo psychice.
Nedávno jsem v obchodě stála za mladou maminkou. Dítě v kočárku a druhé, sotva tříleté, se drželo její ruky. Malý kluk ukazoval na banán a pak i na jablíčko. Bylo na něm vidět, že by si ovoce přál. Maminka dítěti několikrát řekla, že „nemá penízky“, přitom její hlas byl dost hlasitý, aby to slyšeli i lidé kolem.
V tu chvíli se mi vybavila věta, kterou často slyším: „Ovoce je dneska drahé.“ Přestože stojím blízko, snažím se nezasahovat a jen vnímat atmosféru. Na pásu u pokladny nakonec vidím dvě krabičky cigaret. Ovoce tam nebylo. Situace je smutná, protože žádné dítě by nemělo slyšet, že na banán nejsou peníze, když peníze na cigarety se najdou.
Když se klučík dožadoval ovoce, maminka stále opakovala, že nemůže. Děti v tomto věku ještě nevědí nic o rodinném rozpočtu nebo hodnotě peněz. Pro ně je svět jednoduchý: mají hlad, chtějí něco zdravého a nechápou slova jako „šetření“– nebo „priorita“. Viděla jsem, jak jeho oči zůstaly smutně přilepené k banánům na regálu. Místo ovoce pak skončily v tašce cigarety, které nebyly z nejlevnějších. Přemýšlela jsem, jak se dítě cítí, když si jeho přání nevyslouží „ano“, ale cigarety ano.
Podobné situace nejsou v Česku ojedinělé. V mnoha rodinách jsou rozhodnutí ovlivněná nejen příjmem, ale taky zvykem nebo tlakem okolí. Dítě si ale odnese i to, co slyší a vidí při takové návštěvě obchodu. Mnoho výzkumů ukazuje, že rodiče pod tlakem často dělají volby, které zvenčí vypadají nepochopitelně. Cigarety pro ně mohou být únikem nebo krátkodobou úlevou od stresu. To ale nemění fakt, že dítě si zapamatuje, jaké věci byly „důležité“.
Psychologové v zahraničí doporučují, aby rodiče o prioritách mluvili otevřeně a zapojili děti do malých finančních rozhodnutí už od útlého věku. Učí je tím hodnotě peněz i zdravému přístupu k jídlu. Praktikovat lze jednoduchý rozpočet na nákup, kde dítě dostane malou částku a samo si vybere, co za ni koupí – například ovoce. V Česku se o těchto metodách zatím moc nemluví. Přitom je to užitečný způsob, jak posílit pocit kontroly nejen u dítěte, ale i v celé rodině. Dává možnost dělat lepší volby a děti přirozeně motivuje k tomu, aby si vybíraly zdravější věci.
Mnoho rodičů se potýká s dilematem, jestli koupit ovoce pro děti, nebo utratit peníze jinde. V některých zemích už zavedli zvláštní opatření, která rodiče podporují v nákupu zdravých potravin, a výsledky jsou opravdu zajímavé. Ve Velké Británii testují jednoduchý trik: supermarkety umísťují ovoce na úroveň očí dětí a dávají zdarma malé porce ovocí pro nejmenší. Podle místních expertů to zvyšuje zájem dětí o zdravé svačiny.
Vedle toho funguje tzv. „návrat jednoduchého vaření.“ Mnoho rodin díky krátkým videím a jednoduchým receptům zjistilo, že příprava zdravého jídla může být levná i rychlá. V Nizozemsku mají úspěch mikroprojekty, v nichž sousedé společně nakupují ovoce a zeleninu ve velkém a následně si ho mezi sebou rozdělují. Tato forma komunitního nákupu snižuje ceny i plýtvání a zároveň podporuje vztahy v sousedství.
Školy a školky s úspěchem představují soutěže „Kdo přinese nejvíc různých druhů ovoce?“ a motivují tím děti i rodiče k rozmanité stravě. Z toho, co jsem četla, má klíčový vliv příklad rodičů; když dítě vidí, že rodič sám jí ovoce, je mnohem větší šance, že si ho vezme také.
