Článek
Proto když jsme se s Markem před třemi lety přestěhovali do malého domku na okraji Přerova, zahrada byla to poslední, co mě zajímalo. Byl to jen kus zanedbaného pozemku – pár ovocných stromů, které nikdo roky neprořezával, trávník vysoký po kolena a všude plevel. Na zadním konci zahrady stála polorozpadlá kůlna plná harampádí po předchozích majitelích. Vzpomínám si, jak jsem tehdy stála u kuchyňského okna, dívala se ven a říkala si, že na tohle nemáme ani peníze, ani čas.
Po prvním roce v novém domě jsme konečně splatili většinu půjček za rekonstrukci interiéru. Marek dostal v práci přidáno a já jsem začala brát víc překladů. Ale pořád jsme museli počítat každou korunu. Jednoho jarního večera, když jsem se vrátila unavená z práce, jsem se znovu zahleděla z okna. Děti běhaly venku mezi kopřivami a já si uvědomila, že takhle to dál nejde. Ta zahrada nebyla jen ošklivá – byla nepoužitelná.
„Víš, co by bylo fajn?“ řekla jsem tehdy Markovi. „Kdybychom mohli v létě jíst venku. Mít tam stolek, nějaké posezení, gril.“
Podíval se na mě tím svým praktickým pohledem. „To by stálo mraky peněz. Zahradní nábytek, terasa, gril…“
Asi bych to vzdala, kdybych ten samý večer nenarazila na internetu na článek o proměnách zahrad svépomocí. Žena, která ho psala, přetvořila svou zahradu pomocí věcí z druhé ruky, výprodejů a vlastní práce. Něco ve mně to probudilo. Co kdybych to zkusila? Nemohlo by to být horší než ten džungli podobný kus země, který jsme měli.
Začala jsem tím, co nic nestálo – sekáním trávy a pletím. Každý večer po práci jsem si oblékla staré tepláky, vzala rukavice a hodinu pletla. Ze začátku mě bolela záda a ruce měla rozedřené, ale po týdnu byl vidět první výsledek. Trávník začal vypadat jako trávník, a ne jako prérie. Pod nánosy plevele se objevily chodníčky z kamenů, o kterých jsme ani nevěděli, že tam jsou.
Dalším krokem byla kůlna. Marek ji chtěl zbourat, ale já jsem si vzpomněla na obrázky zahradních domků přeměněných na útulná posezení. Jeden víkend jsme ji kompletně vyklidili. Pod vrstvami starých novin a krabic jsme našli staré zahradní nářadí, které bylo po očištění použitelné. Největším pokladem byl solidní dřevěný stůl a dvě lavice – staré, ale po obroušení a natření stále použitelné.
Na bazar jsem dala inzerát, že sháním staré dřevěné palety. Odpověděl mi majitel nedaleké stavební firmy, že si můžu přijet pro kolik chci, zdarma. Strávila jsem víkend sledováním návodů na YouTube, jak z palet vyrobit nábytek, a pak jsme s Markem začali tvořit. Nebyli jsme žádní řemeslníci, ale s půjčenou bruskou, kladivem a hřebíky jsme postupně vyrobili dvě křesla a konferenční stolek. Natřeli jsme je zbytkem barvy, kterou jsme našli ve sklepě.
Největší výzvou bylo vytvoření prostoru pro posezení. Terasové dlaždice byly mimo náš rozpočet, ale pak mi sousedka poradila skvělý trik – oslovit kamenické firmy a zeptat se na odřezky. V jedné takové firmě mi je přenechali za symbolickou cenu. Byly různých velikostí a tvarů, ale to jim dodávalo zvláštní kouzlo. S Markem a dětmi jsme jeden víkend vytvořili mozaikovou plochu před kůlnou. Nebylo to dokonalé, ale bylo to naše.
Na výprodeji v zahradnictví jsem koupila několik levnějších trvalek a bylinek – levanduli, mátu, rozmarýn. Ze semen jsem vypěstovala letničky. Starý sud jsme překlopili, natřeli a udělali z něj ohniště. Kolem jsme rozložili pár polštářů, které jsem ušila ze starých prostěradel.
Poslední tečkou byly světýlka. Na výprodeji jsem pořídila řetěz solárních světel, které jsme pověsili mezi stromy. Večer, když se rozsvítila, to vypadalo jako kouzelná zahrada z pohádky.
Ten první večer, kdy jsme tam seděli s mísou salátu ze zahrady, domácím chlebem a láhví vína, jsem nemohla uvěřit, že je to ta stejná zahrada. Děti běhaly po trávníku, Marek griloval na improvizovaném grilu a já se konečně cítila jako doma. Kolem nás kvetly květiny, voněly bylinky a nad hlavou nám zářila světýlka. Celá proměna nás stála méně než pět tisíc korun, ale hodnota toho, co nám přinesla, byla nevyčíslitelná.
Dnes už je to tři roky, co jsme zahradu přestavěli, a stále ji vylepšujeme. Přibyla houpačka pro děti, záhonky se zeleninou, malá skalka. Naučila jsem se pěstovat ze semen, řízkovat, kompostovat. A hlavně jsem pochopila, že nepotřebujete velký rozpočet nebo profesionální firmu. Stačí trocha představivosti, ochota učit se a práce vlastních rukou. Každý večer, když sedíme venku pod hvězdami, si uvědomuju, že nejcennější věci v životě si často nemůžeme koupit – musíme si je vytvořit sami.
