Článek
Jenže pak jsem si všimla něčeho zvláštního. Nenápadný druhý telefon. A chvíli nato se ukázalo, že kromě toho, co měl v kapse, měl taky něco na svědomí. A právě tehdy se z dovolené snů stal šok, na který jen tak nezapomenu.
Dvojí život v ráji
Přiletěli jsme na Mallorcu po dvou letech vztahu. Nebylo to vždycky růžové, ale řekla bych, že jsme to ustáli. Tohle měla být taková naše odměna. Všechno vypadalo jako z katalogu: azurové moře, bílé víno, společné snídaně na terase. Jenže pak jsem si všimla, že má večer u sebe mobil, který nepoznávám. Jiný kryt, jiná značka. Přitom jeho telefon jsem znala zpaměti, často jsme si ho půjčovali.
Když jsem se ho na něj zeptala, mávnul rukou, že to je jen starý služební, co si vzal kvůli roamingu. Prý nic důležitého. Jenže tím spíš mi začalo vrtat hlavou, proč s ním chodí i do sprchy a proč ho nikdy nenechá ležet jen tak na stole.
Do hry vstupuje servírka
Zlom přišel čtvrtý den, kdy jsme šli do stejného baru jako předešlý večer. Obsluhovala nás milá španělská servírka, která se usmívala o něco víc, než bych čekala. Ale nevěnovala jsem tomu pozornost, dokud se mě najednou nezeptala, jestli jsem přítelova sestra.
Zůstala jsem zaražená. Sestra?
„Včera tu byl s jinou slečnou, tak jsem myslela… že jste třeba příbuzní,“ dodala omluvně a hned pochopila, že něco není v pořádku.
Ztuhla jsem. Včera večer říkal, že mu není dobře a zůstal na pokoji. Já se šla sama projít po pláži. A zatím se zdá, že on si mezitím naplánoval jiný program.
Všechno dává smysl
Když jsme se vrátili do apartmánu, už jsem věděla, že nemá smysl nic hrát. Počkala jsem, až usne, a ten jeho „služební“ mobil jsem našla v batohu. Heslo bylo stejné jako na tom hlavním. A uvnitř? Desítky zpráv s nějakou Andreou. Řešili, že si zašli na drink, že mě má pod kontrolou, že „to vypadá dobře“.
V tu chvíli mě to přestalo bolet. Přišla jen obrovská vlna vzteku. Vzala jsem obě jeho SIM karty a hodila do záchodu. A ráno mu oznámila, že zbytek dovolené si užiju po svém.
Šok, který otevře oči
Možná bych bez té servírky nic nezjistila. Možná bych mu dál věřila, že se jen chová divně kvůli vedru. Ale vesmír měl jiný plán. A já jsem za něj paradoxně vděčná. Protože to, co vypadalo jako ideální pár dní pod palmami, se ukázalo jako ideální příležitost zjistit, že žiju ve lži.
Od té doby jsem sama, ale klidná. Přestala jsem hledat lásku tam, kde je jen klam. A začala jsem víc věřit svému instinktu. Protože někdy stačí jeden telefon navíc a všechno, co se tvářilo jako vztah, se sesype jako domeček z karet.
A přitom stačila jen jediná otázka od neznámé servírky: „Vy jste jeho sestra?“
