Článek
A přesto se to rok co rok opakuje jako nějaká komedie, kde všichni známe scénář, ale stejně nikdo neudělá nic pro to, aby ho změnil. Před letošními svátky jsme s manželem seděli u večeře a já jsem nadhodila, jak to letos proběhne. Děti už jsou větší – Lucka má čtrnáct a Tonda jedenáct, takže by mohly pomáhat. A Martin, můj manžel, přikyvoval a tvářil se jako vtělené porozumění. „Letos si opravdu odpočineme,“ řekl s plnou pusou těstovin. „Žádný stres. Udělej jen to nejnutnější a zbytek necháme být. Hlavně pohoda.“
Věřila jsem mu. Opravdu jsem mu věřila. A tak jsem nakoupila jen základní suroviny – vajíčka na barvení, trochu zeleniny, maso na nedělní oběd, brambory a něco sladkého. Naplánovala jsem jen jeden velký úklid v pátek místo obvyklého týdenního drhnutí každé škvíry v domě. Rozhodla jsem se nemalovat na vajíčka složité vzory jako loni, kdy jsem nad tím strávila celou noc. Dokonce jsem si koupila i novou knížku – román, který jsem chtěla přečíst už od Vánoc.
V pátek ráno jsem posnídala a s chutí se pustila do úklidu obývacího pokoje. Martin slíbil, že se postará o zahradu a garáž. Když jsem po třech hodinách vytírala podlahu v kuchyni, slyšela jsem, jak na zahradě startuje sekačka. „Výborně,“ pomyslela jsem si, „všechno jde podle plánu.“
Jenže pak přišel první zvrat. Zazvonil telefon – moje maminka. Jestli by prý nemohla přijet v sobotu na oběd místo v neděli, protože v neděli jede s kamarádkami na výlet. Samozřejmě, že může. Takže jsem musela přeplánovat, co budu vařit a kdy. Není to problém, říkala jsem si, zvládneme to v pohodě. Přece jsme se dohodli na odpočinku.
Odpoledne jsem dokončila úklid, manžel posekal trávu a natáhl se k televizi. „Budu jen chvilku odpočívat,“ řekl a zapnul si nějaký akční film. Chvilka se protáhla až do večera, ale nevyčítala jsem mu to. Koneckonců, taky si zaslouží odpočinek, ne?
V sobotu ráno jsem vstala dřív, abych připravila těsto na mazanec. Martin spal jako zabitý a děti taky. Když se konečně všichni probudili, snídali jsme společně, a já jim připomněla plán dne – obarvit vajíčka, upéct mazanec, připravit oběd pro babičku. „Mami, my jsme se ale s Kájou domluvili, že půjdeme ven,“ oznámila mi Lucka. „Slíbila jsi, že můžu.“
Měla pravdu, slíbila jsem to. Takže zůstaneme s Tondou sami na vajíčka. Jenže Tonda si vzpomněl, že má rozdělanou hru na počítači a potřebuje ji dokončit, protože jinak přijde o nějaké speciální body nebo co. „A co tatínek?“ zeptala jsem se. „Ten by nemohl pomoci?“ Martin vzhlédl od telefonu a povzdechl si. „Zlato, já musím ještě něco dodělat do práce. Slíbil jsem to šéfovi.“
Tak jsem barvila vajíčka sama. Mazanec se povedl, oběd pro maminku taky, i když jsem u toho nadávala pod vousy na celý svět. Odpoledne jsem si konečně sedla s knížkou, ale po třech stránkách jsem usnula vyčerpáním.
V neděli ráno jsem vstala s tím, že dnes už si opravdu odpočinu. Jenže pak jsem si vzpomněla, že jsem slíbila tradiční bramborový salát k večeři, protože ho děti a Martin milují. A tak jsem stála v kuchyni a loupala brambory, zatímco z obýváku se ozýval zvuk televize a smích. Martin našel sérii nějakých starých filmů a rozhodl se, že je všechny zhlédne. Když jsem ho požádala o pomoc, řekl: „Za chvíli, jen dokoukám tuhle scénu.“ Tu scénu sledoval tři hodiny.
Večer, když jsme seděli u prostřeného stolu a všichni chválili můj salát a šunku, jsem se snažila nemyslet na to, kolik hodin jsem strávila v kuchyni a kolik v křesle s knížkou. Martin si všiml mého výrazu a chytil mě za ruku. „Příští rok to bude jiné,“ řekl s plnou pusou. „Slibuju.“ A já jsem jen tiše přikývla a usmála se, protože co jiného mi zbývalo.
Ale v duchu jsem si slíbila, že příští rok odjíždím na Velikonoce sama. Třeba do lázní. Nebo kamkoliv, kde se neloupu brambory a kde jsou všechny filmy, které mám ráda já. A možná, možná se tam naučím říkat to kouzelné slůvko – „ne“. Ne, letos nebudu dělat salát. Ne, letos nebudu péct třináct druhů cukroví. Ne, letos si opravdu odpočinu. Jen nevím, jestli na to budu mít odvahu. A jestli příští rok v pondělí nebudu zase psát podobný text o tom, jak jsem si zase nechala ukrást svátky.
